Sluníčko

Rozzářenýma očima sledovala včely v kvítcích jabloní. Zrovna dočetla další útlou knížku a srdce jí zpívalo. Robertovi a jeho sestrám se bude ten příběh líbit. Děvčátkům ve škole taky. A je tak krásně...
Pomůže u čaje, vyřídí nákup. V podvečer stihne procházku. Ve světničce si po modlitbách vyspraví čepec.
Proč by na ní kdy měl spočinout vznešený zrak? Proč ji svazovat, rozptylovat, vyzvedávat do sfér, o které nestojí? Proč ji krmit vědami, které kolem sebe nevidí?
Rok života jí bude chybět.
Její srdce samozřejmě odpustí.
Pro svět, který si Harriet znovu našel, bohatě stačí ten rozum, který má po mamince.