Další várka lyriky.
Ohlazené dlažební kostky se lesknou po nočním dešti. Domy se k sobě naklání jako nesmělí milenci, na zdech prastaré mapy zaniklých kontinentů, mezi komíny se s pískáním honí rorýsi. Odkudsi zavoněla káva.
Uličkou pospíchá dívka s košíkem na ruce. Proti ní chlapec se štrejmlem na hlavě. Možná flamendr vracející se od Berků. Dívka si přitáhne šátek k loktům, košík přitiskne k hrudi. Potom se jejich oči na okamžik potkají a dívce v srdci bolestně rozkvétá sefardská píseň. Její duše poznala svou ztracenou polovinu, náhle vnímá svou osamělost.
Beze slova se sobě vyhnou. Ručička hodin na Staronové s cvaknutím poskočí dozadu.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
jak to, že to nemá komentíky?
Aries
jak to, že to nemá komentíky? Takový úžasný, úžasný drable! Házím ho do oblíbených, aby se mi neztratilo
Takový úžasný komentář, ten
kytka
Takový úžasný komentář, ten vydá za několik!
Díky!
Moc krásné!
Danae
Četla jsem: "beze slova se k
Lee
Četla jsem: "beze slova se k sobě vrhnou" :´(
Smutné, ale krásné.
Nádherné!
Kumiko
Nádherné!
Díky Aries mi to neuniklo.
Aplír
Díky Aries mi to neuniklo. Jemné, smutné, nádherné! První odstavec je dech beroucí.
Skvělá povídka! káč
Kilián
Skvělá povídka! káč
To je krásné! <3
Dangerous
To je krásné! <3