Čtvrtý svět

Tabitha popadne dech.
Přízrak má jinou tvář, kterou zná. Tahle už nemá lidské oči. Přesto se málem nechala oklamat podruhé.
„Vidíš to, co chceš. Vidíš, koho chceš.
„Jdi do hajzlu,“ vyštěkne a pronese další zaklínadlo: „Ukaž mi tvou tvář.“
Tvář se rozpíjí, tělo mění ve vzdáleně lidský stín.
Pseudosvět kolem se rozpouští v barevné proužky chvějící se magií.
Pak se proužky stočí do spirály.

Další dimenze voní solí a místo nebe má snad všechny vody z potopy světa. Tabitě se zatočí hlava. Hladina moře je nad ní.
Po moři přeběhne vlnka a šplouchne Tabithu do čela.
Kapka vody skápne nahoru.