Oči

Jan Cimburský ztěžka poklekl u lůžka a opřel se čelem o pelest. Hlavou mu letěla slova bratra Metoděje: "Hledejte Hospodina všickni tiší země, kteříž soud jeho činíte; hledejte spravedlnosti, hledejte tichosti. Snad se ukryjete v den hněvu Hospodinova."
Zašeptal: "Hospodine, Otče milosrdný, jak se mám skrýt před hněvem tvým? Vím, byl jsem pyšný, zakládal jsem si, jak můj dům poskytuje pohostinství mocným tohoto světa i útočiště pronásledovaným. Přesvědčen o čistotě svého smýšlení hřešil jsem pýchou. Teď už to vím... Proto snad jsi na mne seslal trest? Uvidím ještě někdy svou Kateřinu?"
Pohled dívčích očí mu nešel z mysli. Ta podoba...