Počítání oveček

Obrázek uživatele Iantouch
Fandom: 

Přístupnost: 12+
Pár: Jack/Ianto slash
Podporovaná organizace: Podkrušnohorský zoopark Chomutovhref>

Získané finanční prostředky budou použity na krmivo a péči o chované druhy zvířat v zooparku. A jelikož jsem hrdý Velšan, rozhodl jsem se podpořit ovečky, kterým ještě žádná DMSka nepřišla. Narozdíl od tuleně a medvěda, kteří mají už 10 a 11. Takže pokud máte rádi ovce a pokud jste se pobavili, posílejte DMS ve tvaru DMS PZOO OVCE na telefonní číslo 87 777.

Displej budíku ukazoval 2:58. Číslice zářily do tmy rudým, digitálním jasem. Topení pod oknem příjemně hřálo. Zvenku sem občas dolehl zvuk vozu projíždějícího po mokrém asfaltu. Právě přestalo pršet a vzduch pronikající do místnosti otevřeným oknem byl prosycený chladnou vlhkostí.
Ianto Jones nespal. Jeho oči už dávno přivyklé tmě pozorovaly hru stínů na stropě ložnice. Muž vedle něho pravidelně pochrupoval zamotaný v přikrývce.
„Jacku?“ zašeptal Ianto. Slova se odrazila od stěn ztichlé místnosti. „Jacku!“
Kapitán Harkness se pohnul, ale nevzbudil se. Ianto si hlasitě vzdychnul a něžně šťouchl do Jackova ramene.
„Co je?“ zamručel probuzený a neochotně pootevřel oči.
„Chrápeš.“
„Nechrápu,“ ozvala se odpověď doprovázená zívnutím.
„Nemůžu spát,“ povzdechl si Ianto spíše sám pro sebe, protože nedoufal, že ho Jack ještě vnímá.
Ze změti přikrývek se vynořila ruka, která neomylně nahmatala Iantův podbřišek a sunula se níž. Velšan ji chytil za zápěstí. Tmou problýskl úsměv a nezbedná světýlka modrých očí.
„Nech toho, Jacku, já chci spát!“
„Myslel jsem, že nemůžeš. Měli bychom tě trochu unavit.“
Ianto se chopil deky, přetáhl si ji přes hlavu a otočil se k milenci zády.
„Chci spát!“
Postel zavrzala. Jack sebral Iantův polštář, ostentativně si jej položil do klína a založil si ruce na prsou.
„Co děláš?“ sykl pan Jones a v zoufalství si pod hlavu nacpal cíp Jackovy přikrývky.
„Co dělám? Vzbudil jsi mě, vzrušil jsi mě a já teď nebudu moct usnout.“
„Tak počítej ovečky,“ procedil Ianto mezi zuby a trhl peřinou.
„Jaké ovečky?“
„Ve Walesu je 11 milionů ovcí, nějaké si vyber!“
„Už jsem si vybral,“ odvětil Jack se smíchem, ovinul paži kolem Iantova pasu, vklouzl k němu pod peřinu, přirazil svou pánev k jeho a rozverně mu zašeptal do ucha: „Chci jen svou jedinou malou velšskou ovečku.“
„Teď už toho mám právě dost!“ zavrčel Velšan poněkud hlasitěji, než zamýšlel, a posadil se na posteli.
Vstal a rázným krokem si došel pro laptop. Otevřený notebook ve chvíli ozářil jeho tvář bledě namodralým svitem. Harkness mu věnoval nechápavý pohled.
„Jdu spočítat ty ovce za tebe,“ oznámil na vysvětlenou pan Jones úředním tónem, posadil se na lůžko a položil počítač do klína.
Chvíli bylo slyšet jen pohyb hbitých prstů po klávesnici. Pak ale následoval výbuch smíchu. I Jack se zasmál, ovšem poněkud rozpačitě, protože netušil, čemu se vlastně směje.
„Podívej se na tohle!“ vykoktal ze sebe Ianto v záchvatu smíchu a utíral si při tom slzy, „Ta ovce!“
Kapitán zabloudil očima k nadpisu webové stránky. National Sheep Association. Cože?
„Hehe, oni dělají i ovčí výstavy!“ řehtal se Velšan brousící po webu, „Bluefaced Leicester! Nee, taková tlama! Musím najít další obrázky!“
Chechtající se Ianto položil na postel nejdřív laptop a potom sebe. Obrazovku zaplnily fotografie ovcí.
„Derbyshire Gritstone! Koukej na to!“
Smích byl nakažlivý, ale ani teď si Jack nebyl pořádně jistý, čemu se to vůbec směje. Ovcím? Iantovi? Ovcím a Iantovi?
„Hele, Jacku, nebudeme odebírat časopis pro chovatele ovcí?“
Budík ukazoval 3:21.
„Nee, to bychom se museli stát členy národního sdružení chovatelů! A my nemáme žádnou ovci! Jen pterodaktyla!“ dusil se Ianto.
„Převlečeme Myfanwy za ovci!“
Smích, rána.
„Do háje, Jacku, shodil jsi mi notebook!“
Smích.
„Shodil jsem nám ovečky!“
Smích.
„Moje břicho! Já už nemůžu,“ vydechl vyčerpaně Velšan.
Kapitán Harkness ho vzápětí umlčel polibkem. Přítmí pokoje naplnil vzrušený dech. Vzájemné doteky byly hravé; milování se zdálo být rozpustilé a bezstarostné. Skončilo ve 4:15.
Po dvou hodinách spánku přišel běžný pracovní den.
„Vypadáš nějak zničeně,“ řekla místo pozdravu Gwen, která zastihla Ianta u kávovaru, „Cos celou noc dělal?“
„Počítal ovečky,“ odvětil a kousl se do rtu, aby znovu nevyprskl smíchy.
„Počítal ovečky? Co je na tom vtipného?“
Pan Jones se s výrazem naprostého uspokojení napil čerstvé kávy a věnoval kolegyni výmluvný pohled.
Pak jen tak mimochodem dodal: „Zkoušela jsi už někdy počítat ovečky s Jackem?“



Na základě této povídky jsem odeslal/a DMS nebo příspěvek na účet
(klikněte pouze v případě, že je to pravda)
Komentáře (archiv): 

Út, 2012-09-11 14:31 — Lunkvil
Počkej, a to je jako

Počkej, a to je jako nedopočítal? Bych čekala, že s prostředky Torchwoodu je bude mít do poslední sečtené jedna dvě. Úplně vidím ty záběry bezpečnostních kamer, automatický počítací software atd.
Faktem ale je, že kanonicky to muselo dopadnout takhle.

So, 2012-08-18 01:02 — Keneu
xD

už chápu ty výkřiky o NSA na Facebooku...
roztomilost sama
a potřebovala bych se zbavit obrázku Myfanwy, kterou převlékají za ovci polonazí Jack a Ianto, *delete image* je na to slabé...

So, 2012-08-18 20:18 — Iantouch
*delete image*

Ne, nefunguje to. Asi to budu muset nakreslit. :D

St, 2012-08-15 12:31 — Anne
Počítání oveček s Jackem :D

Počítání oveček s Jackem :D Já už se nemůžu smát, mě všechno bolí. :D

St, 2012-08-15 11:17 — Julie
Ubohá ovečka! Jen co se

Ubohá ovečka! Jen co se dostanu k telefonu, kde DMS nedělají účetnický bordel, určitě jí něco pošlu. Tohle je normální diskriminace.

Povídka je výborná. Četla jsem ji hned ráno u kafe (jak jinak) a vážně mě pobavila. Je taková sympaticky optimistická a úchylně romantická.

Rok: 
2012
-A A +A