4. Cesty k sobě
Když máme hlavní hrdinku malířku, není vsunutí modré barvy žádným problémem. :-)
Jakmile obě ženy vstoupily do jedné z místností v patře nad obchodem, přivítal je nadšený hlas: „No paráda, obě moje mamky přišly na návštěvu!“
Lenka udiveně pohlédla na Molly, ale pak s úsměvem přikývla. „Ahoj Frede, ráda tě zase po těch letech vidím. Jak se cítíš?“
„Docela to jde. Vlastně se mám výborně. Jenom se občas kapku nudím. A co ty? Vypadáš skvěle. Ty ředkvičkové náušnice ti fakt sluší. Kdyby to šlo, skočil bych tě hned obejmout a dát ti pořádnou pusu.“
„Frede Weasley! Nešaškuj zase a raději Lence ukaž, co se ti udělalo na zápěstí. Rozhodně by tě měla prohlédnout, když máme to štěstí, že se tady zastavila. Mohlo by se to zhoršit.“
Fred zakoulel očima, ale ruku poslušně zvedl.
„Zápěstí? Podívám se. A jinde po těle se neobjevilo nic?“ Lence se na čele vytvořila svislá přemýšlivá vráska, která se po chvilce zkoumání tenké prasklinky na mužově zápěstí zase vyhladila. „Nic hrozného to není. Přinesu si z domova všechno potřebné, a dám tě do pořádku. To víš, tehdy jsem ještě neměla vůbec žádné zkušenosti, byl jsi můj první.“
Fred se rozchechtal. „Lenko! Slyšela ses? Řekla jsi vtip! A dvojsmyslný!“
„Kdybys nebyl namalovaný, hned bych tě něčím přetáhla,“ pronesla Molly přísně, ale mžikem přešla do laskavého tónu: „Leničko, Fredův magický portrét byla skvělá práce. Moc se ti povedl. Vůbec není poznat, že jsi ho malovala ještě jako studentka Bradavic. Jsi moc hodná. A když už budeš u těch oprav, ještě v rohu, hned u rámu, se také odloupl kousek modré barvy. Vidíš? Tady na čalounění křesílka. To jak se ho ten blázen snažil při jedné hádce hodit po Georgovi. Občas se vážně oba chovají jako malí kluci.“
Jak došlo k tomu, že Lenka namalovala Fredův portrét, si můžete přečíst tady.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Zajímavé. Docvaklo mi to
Zajímavé. Docvaklo mi to někde u toho dvojsmyslu. Na drable jsem koukla, ale stejně si nejsem jistá, jestli George je živý nebo ne
George je samozřejmě živý. Ve
George je samozřejmě živý. Ve scéně není, protože momentálně někde objíždí dodavatele. To on jako správný obchodník dělává. A Fred živý není. Nicméně je magicky namalovaný.
Jo, takže kanonicky. Mě asi
Jo, takže kanonicky. Mě asi zmátlo to házení křeslem
Fred se zapomněl a o ten hod
Fred se zapomněl a o ten hod se v zápalu hádky pokusil. Pochopitelně to nevyšlo :-)
jo, tohle je skvělý detail! :
jo, tohle je skvělý detail! :-)
A kapitolka povedená.
Díky. Baví mě to vymýšlet a
Díky. Baví mě to vymýšlet a psát. :-)
Dostat po hlavě namalovaým
Dostat po hlavě namalovaým křeslem, to bych chtěla vidět. Ne zažít, kdoví jak by to vypadalo a třeba i bolelo
:)
Ono by to určitě bolelo, ale
Ono by to určitě bolelo, ale to by musel spadnout Georgovi na hlavu celý obraz. Fred jaksi v zápalu boje zapomněl, že on i křeslo jsou namalovaní a tudíž na opačné straně rámu jaksi fyzicky nepoužitelní. ;-)
Já si to představuju i
Já si to představuju i obráceně. Jak George vztekle mrská směrem k obrazu plný kalamář, ten se tříští o plátno a inkoust zanechává na plátně skvrny. A chudák Lenka pak musí přijít a pečlivě je odstranit, aby inkoust nebránil Fredovi ve výhledu.
Zábavná představa. :-D Dala
Zábavná představa. :-D Dala by se rozvinout různými směry, ale raději budu mlčet, abych náhodou nechtíc neprozradila něco z budoucnosti příběhu.
Ať napíšeš, co napíšeš,
Ať napíšeš, co napíšeš, určitě se na to těším.
Díky! Ale za nic neručím. ;-)
Díky! Ale za nic neručím. ;-)
Fred je vážně jako živý. Ten
Fred je vážně jako živý. Ten detail s dvojsmyslným vtipem se ti povedl. Vždycky mi leze na nervy, když mě někdo tímhle způsobem upozorní na nějaký dvojsmysl, který jsem tak nemyslela, ale na něj to přesně sedí. Zamrzl v pubertě, vlastně doslova, ale zajímalo by mě, jestli se stejně nedospěle bude chovat i George.
Přesně tohle jsem chtěla
Přesně tohle jsem chtěla ukázat. Že Fred zůstává tím, kterým byl v okamžiku své smrti. Na rozdíl od George nemá zkušenost ztráty blízkého člověka. Ani spoustu dalších zkušeností.
Pěkný! :-)
Pěkný! :-)
Děkuji :-)
Děkuji :-)
Tak konečně dočítám, co jsem
Tak konečně dočítám, co jsem nestihla, a tohle se čte moc hezky. Lenka je zkrátka skvělá a i když dvojčata moc nemusím, tady se na ně těším (zaujala mě Tvá odpověď na kytky komentář, tak jsem zvědavá).
To je zajímavé, jak máme
To je zajímavé, jak máme každý své oblíbence a naopak. Ale na George si ještě chvíli počkáme. Zatím budeme chvíli sledovat Lenku. :-)