13. Cesty k sobě
Pamatujete si, jak koncem minulé kapitoly Lenka na večírku sledovala smutného George a přemýšlela o propojené magii blíženců, která by jí umožnila namalovat Fredův magický portrét? Teď tedy pokračuje ve vyprávění.
Lenka na chvíli zmlkla, pohlédla na Molly a zvedla hlavu k Fredovi. „Šla jsem se posadit vedle George. Řekla jsem mu, že bych chtěla namalovat tvůj portrét, ale že by mi v tom musel pomoci. Měla jsem z toho nápadu fakt radost, jenže se zdálo, že vůbec nevnímá, co povídám.
Když jsem se pak vrátila domů, nemohla jsem spát. Nevěděla jsem, co bych měla dělat. Nakonec jsem se rozhodla portrét prostě namalovat, i když jen nemagicky, a nechat si ho. Mám obrázky všech kamarádů. Jsou obyčejné, ani se nepohybují, ale mám je ráda.
Hned ráno jsem vynesla stojan na zahradu a pustila se do práce.
Nebylo to tak jednoduché, jak jsem si představovala. Tvář jsem zachytila dobře, i postavu. Nemohla jsem se ale rozhodnout, jaké vybrat pozadí. Víte, je hrozně důležité, aby se člověk na magickém portrétu dobře cítil, protože to bude na hrozně dlouhou dobu něco jako jeho domov. Měl by tam mít věci, které má rád. Chtěla jsem, aby to tak bylo, i když jsem byla přesvědčená, že maluju portrét, který nikdy magický nebude. Nevím… Možná jsem doufala, že se jednou přece jen s Georgem domluvím.
Molly se zatvářila udiveně. „Domov na hodně dlouho? Co to znamená? Myslela jsem, že napořád.“
Fredova usměvavá tvář najednou zvážněla. „Napořád, mamko? Naštěstí ne. Nejsem Voldemort, abych tady chtěl být na věčné časy. To bych asi nepřežil,“ ušklíbl se nevesele.
Lenka maličko zrozpačitěla. „Magie v obrazech nezůstane věčně. Časem vyprchá. Tak za sto až pět set let. Záleží na kvalitě oživovacího lektvaru a na magických schopnostech malíře i portrétované osoby. A taky na tom, jak magicky silné je místo, na kterém portrét visí. Nejdéle žijící obrazy jsou v Bradavicích. Přes tisíc let. Je to světový unikát.“
„Co se pak s obrazy stane, když magie vyprchá?“ zeptala se Molly.
Lenka pokrčila rameny. „Vlastně je to jako u lidí. Postupně začnou být postavy na nich unavené, přestanou z obrazů odcházet, stále častěji budou pospávat, až nakonec usnou úplně. Prostě znehybní a z magického obrazu se stane obyčejný.
Po chvíli ticha se opět ozvala Molly. „Tak mě napadá, koncem toho léta začal George najednou chodit pravidelně na večeře domů, ale místo, aby jídlo snědl, nechal si ho zabalit a šel na procházku na kopec nad vesnicí. Že on pokaždé došel až na druhou stranu k Láskorádovům?“
„Bingo, mamko! Podle čeho myslíš, že by mi jinak Lenka namalovala tohle!“ ukázal na stůl plný dobrot, který stál na jeho obrazu úplně vzadu.
Molly udiveně přistoupila blíž. „No vidíš, já si toho nikdy pořádně nevšimla. To je zvláštní, myslela jsem, že lidé na obrazech nemusí jíst.“
„Jasně, že hlad nemám. Ale chutě, to jo. Lenka je zlatá holka. Jinak bych pokaždé slintal, když si sem George přinese nějakou baštu. Ještě, že bráchovi hned druhý den po té sešlosti v Prasinkách došlo, co se mu to vlastně nabízí.“
„Byla jsem moc ráda, že se zastavil a souhlasil,“ přikývla Lenka. A přicházel pak každý večer. Moc nemluvil, ale rád se díval, jak se obraz rodí. Pomohl mi i s pozadím. Přivedl mne sem do kanceláře, takže jsem mohla namalovat také tvoje oblíbené křeslo.“
„A pak jsem se jednou probudil tady,“ rozhodil rukama Fred, „a nevěděl, která bije.“
Lenka přikývla. „Oba jste byli kouzelní. Když jsem napustila hotový obraz mlhou z lektvaru a když jsme společně s Georgem odříkali zaklínadlo, nejprve jsem se lekla, že jsem něco pokazila. Vůbec ses totiž nehýbal. George strnul taky a držel mě za ruku tak silně, že jsem měla modřiny ještě celý měsíc.
A pak jste se oba najednou hlasitě rozesmáli.“
Molly dojatě vzlykla a Lenka se usmála. „Na to, jak jste se dvojhlasně pozdravili – ahoj bráško – nezapomenu nikdy.“
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To je hezký. A vrtalo mi
To je hezký. A vrtalo mi hlavou, jak je to tedy s obrazy v Bradavicích, a chtěla jsem se na to zeptat, a vzápětí přišlo vysvětlení, takže dobrý. Má to logiku.
FF povídek jsem napsala jen
FF povídek jsem napsala jen pár, ale ve všech se magické obrazy vyskytují. Takže jsem musela tenhle motiv promyslet docela do detailů. A Lenka se v mé FF realitě časem stane docela uznávanou odbornicí na magické obrazy.
...
kouzelné vyprávění z kouzelného prostředí.
Regi, ty máš obrovský dar, vyčarovat čtenářům blažený úsměv na tváři.
gleti, tohle je chvála k
gleti, tohle je chvála k červenání. Díky. :-)
Musí to být fajn, mít možnost
Musí to být fajn, mít možnost mít své blízké znovu "živé". Pěkné.
To určitě, i když ani v
To určitě, i když ani v kouzelnickém světě to není úplně běžné. Ne každý malíř umí namalovat magické obrazy "s osobností", ne pokaždé jsou k dispozici všechny potřebné ingredience do oživovacího lektvaru (popřípadě živé jednovaječné dvojče zesnulé osoby).
Díky :-)
Mně se moc líbí ten detail s
Mně se moc líbí ten detail s dobrotami od Molly. To je vážně fajn, že může Fred mlsat její jídlo i na obraze.
Lenka myslela skoro na
Lenka myslela skoro na všechno. Pokud by se Molly podívala ješte lépe, našla by mezi jídlem i sklenici máslového ležáku a na zemi za nohou stolu zamaskovanou láhev té nejlepší ohnivé whisky z palírny jistého pana Rosse :-)
Pěkně se to čte.
Pěkně se to čte. Lenka je zlatíčko.
Díky. Tahle kapitola měla být
Díky. Tahle kapitola měla být pěkná, milá a příjemná. A trošku vysvětlovací, tak jsem ráda, že nenudila.
Vůbec ne a vysvětlení je
Vůbec ne a vysvětlení je super a všechno mi to přijde naprosto logické
To jsem ráda. :-) Ono je to
To jsem ráda. :-) Ono je to vždycky trošku ošemetné, když potřebuješ čtenáři vnutit větší množství informací.
A povedlo se. Ona může být i
A povedlo se. Ona může být i Molly spokojená - co je to vlastně pro člověka napořád? Dokud neumře. A vypadá to, že obrazy mají pořádnou trvanlivost.
Díky. Jo, magické obrazy mají
Díky. Jo, magické obrazy mají mnohem větší trvanlivost než mudlovské. Ale jakmile z nich magie vyprchá, jsou už na tom stejně jako ty naše.
To je velmi dojemné, povedlo
To je velmi dojemné, povedlo se :)
Jsem ráda. Díky. :-)
Jsem ráda. Díky. :-)