Skryté město - kapitola 16

Obrázek uživatele Larim
Fandom: 
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Šestnáctá část je tu.

Hudba doporučená ke čtení: https://www.youtube.com/watch?v=zFAKczpgYZ4

Kapitola: 

Hodiny pomalu ubíhaly. Když není co dělat, tak čas téměř neutíká. Rollo si ze zvědavosti prošel celé přízemí, kde ho nejvíce zaujal hudební salon a kuchyně. Ta hlavně z důvodu, že doufal v nalezení čehokoliv k jídlu, co by nebylo zkažené, plesnivé či úplně rozpadlé. Jenže měl smůlu a žaludek se mu teď ozýval čím dál častěji. Potichu sám sobě nadával, že si cestou do vily nedal také nějakou drobnost na chuť, jako to udělal Koba.

V první místnosti hned přispěchal ke klavíru, který precizně obhlédl ze všech stran. Zkontroloval, zda není někde znehodnocen – jakýkoliv škrábanec či chybějící kus by hned snížil cenu tohoto ceněného nástroje. Jenže mohl být spokojen, klavír zde stál téměř jako nový. Skoro jako kdyby se na něj hrálo málokdy. Rollo poté prostudoval i nachystanou zakázanou skladbu, ale jeho notový zápis téměř nevyděsil. Za prvé na to byl připraven a za druhé na podobné věci jako jsou démoni nevěřil. Celý svůj život se pohybuje mezi verbeží, odpadem společnosti. V těchto končinách je horší, když si nedáte pozor a někdo vás podřízne jako podsvinče kvůli pár mincím. Člověk je něco, čeho by se měl bát – ne nějaké smyšlenosti.

Vrátil se ke Kobovi a posadil se vedle něj na zem, byl líný dojít si pro jakoukoliv židli. Společně začali plánovat, jak bude jejich spolupráce pokračovat, pokud neobjeví nic dalšího.

„Začínám se bát,“ začal Koba, „jestli ten hajzl nemyslel tím pokladem koberce a piáno.“

„Proč bát,“ oponoval mu jeho přítel, „bude to sice horší na přepravu, ale všechno se dá odvízt a zpeněžit. Prostě sem sjedeme s povozem a během noci se dokážeme třikrát otočit. Nikdo nás tu rušit nebude. A pokud se to zdejším usedlíkům líbit nebude, můžou si jít stěžovat pod kytičky. Dal bych tomu ještě dnešek a potom bych se na nějaký hledání pokladu vykvajznul.“

Koba se poškrábal na hlavě. Na jednu stranu v duchu doufal, že by se mohli na hledání vykašlat rovnou – ještě před vstupem do sklepa. Na druhou ho však tajemství neustále lákalo a jakýsi šestý smysl mu ponoukal, že poklad je zde stále ukrytý.

I když stále pršelo a vypadalo to, že jen tak nepřestane, Rollo nakonec vstal a zadíval oknem v hale ven. Obloha postupně začínala blednout a venku se objevovaly obrysy zahrady.

„Začíná svítat,“ vykřikl na kamaráda a obrátil se k němu. „Napadlo mě, že jsme vynechali zahradu. Může tam být něco zakopaného. Určitě tam najdeme i malou dílničku, tihle zbohatlíci vždycky nějaké domku na pozemku mají. Nebo sklípek s vínem, to by bylo fajn.“

Mezitím došel ke svému pytli a začal z něj lovit nové pochodně. Jednu si dal za opasek, aby měl náhradní, kdyby se dole zdržel. Stejný počet podal i Kobovi, který byl nucen vstát z pohodlného křesla. Několik svíček na podlaze už zhaslo, ale více jak polovina stále svítila a bylo kde si pochodně zapálit.

Rollo se ještě ujistil, že má za košilí v kapse svůj nůž, stejně tak jeden menší za koženým páskem na kotníku. Je třeba být připraven na všechno. Koba se navenek tvářil odhodlaně, ale uvnitř z něj byl pouhý sulc. Kdyby tak šlo všeho nechat a zmizet. Jenže lakota a následné posměšky ve městě ho přinutily zůstat, chopit se pochodně a odvážně vykročit pod hlavní schodiště jako první.

„Jdeme,“ promluvil a dřevo zavrzalo. Ještě deset schodů zbývalo ke dřevěným dveřím, zavřeným těžkým klíčem. Ještě deset schodů…

Komentáře

Obrázek uživatele neviathiel

To jsou takoví hrdinové, že se bojí bát :-D

-A A +A