16. kapitola - Pilot

Magdaléna pilotovi otřela čelo. Nevěděla, co jiného s ním dělat. Sehnala si práci uklízečky na vojenské základně, neměla by ošetřovat raněné. Jenomže pilot umíral a nikdo mu nemohl pomoci. Tak němu alespoň posadili nejhezčí holku, kterou našli.
„Jsou tam lidé, mezi chrámy chodí lidé,“ sevřel jí zapěstí.
„Ano, jistě,“ pokývala a radost z toho, že ti uvnitř přežili, ukryla, co nejhlouběji to šlo.
„Ale okolo nich je jen oheň, smrt a pelyněk.“
„Jak mu je?“ zeptala se paní Sternová.
„Blouzní,“ odpověděla poctivě Magdaléna. Už stihla zjistit, že tahle dáma je vážená vědkyně a vdova po ještě váženějším manželovi.
„Jsou tam,“ vytřeštil oči pilot. „Musíme je zachránit.“
„Nic z toho, co říká, nedává smysl,“ vysvětlovala překotně Magdaléna. „Před chvílí říkal něco o obřím pelyňku. Vůbec nemá význam ho poslouchat.“
„Samozřejmě,“ přikývla paní Sternová a změřila si ji podezíravým pohledem.
Magdaléna se kousla do rtu. Tak tohle se nepovedlo.