Skryté město - kapitola 19

Obrázek uživatele Larim
Fandom: 
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

V hlavní roli této kapitoly - Rollo

doporučená hudba k poslechu při čtení: https://www.youtube.com/watch?v=KblrfjHVuK8

Kapitola: 

Rollo mlčky vysedával na nejspodnějším schodu a čekal. S únikovým východem hned za zády se cítil jistěji, jinak už by dávno ze sklepení vylezl. Jeho část průzkumu vlastně skončila dříve než začala. Sice se chvilku motal na několika křižovatkách, ale nakonec se dostal do bodu, kde cesta končila. Celá chodba před ním byla zasypána hromadou kamení. Snažil se některé z nich odvalit, ale neúspěšně. Vzniklo mezi nimi i několik otvorů, ale ty byly pro člověka příliš malé a v žádném případě nebylo možné, aby se jimi protáhl na druhou stranu. Proto se pomalu vydal zpátky a vlastně byl ve skrytu duše rád, že nemusí prozkoumávat další kus proklatého sklepa.

Celá jejich noční práce už mu začala lézt krkem. Navenek si hrál na chlapáka, který nemá s ničím problém, ale i jemu se nelíbily náznaky, které všude nacházel. Zakázané skladby, hesla, která na něj skákala ze všech stran z popsaných stěn. A celkově atmosféra celého domu byla tíživá. Kdyby alespoň našli důkaz, že se zde nějaký poklad nachází, ale zatím zůstávali bez výsledků.

Rollo se tedy dostal ke schodišti, kde odolal pokušení vylézt nahoru do haly, ale zůstal vysedávat dole, aby uchránil svou hrdinskou pověst.

Zatímco přemítal nad tím, jak dlouho mu pochodeň ještě vydrží, ozval se z hlubin neprozkoumaných chodeb výkřik. Vyskočil na nohy a automaticky sáhl k opasku, odkud vytáhl z pouzdra nůž. S kudlou v ruce se už necítil tak zranitelný. Nejhorší však bylo, že poznal Kobův hlas, který ne… znovu! Další výkřik mu přerušil myšlenky. Děje se tam něco hrozného. Rychle přemýšlel, jestli má jít příteli na pomoc nebo vzít nohy na ramena. Druhá možnost byla lákavá, dokonce už zdvihl nohu na další schod…

„Zatraceně,“ zadrmolil nahlas, sevřel pevně nůž v ruce a vyrazil do tmy. Překvapil sám sebe, že si vybral hrdinský čin. Na něco takovýho nejsem stavěnej.

Nevrhnul se do tmy bez rozmyslu a nejdříve zapátral po nejbližší značce, kterou si Koba udělal. A poté už v poklusu pokračoval kupředu, zatímco někde v dálce před ním se ozývalo bolestné chroptění. Hlas, který dobře znal, neměl více síly na to, aby se mohl naplno rozeřvat. Kroky mlaskaly v kalužích stojaté vody a ozvěna je do nekonečna opakovala.

„Už jdu!“ křičel a najednou mu bylo jedno, jestli ho uslyší i někdo další. Během několika dalších křižovatek, které se zdály jedna jako druhá, se hlas ozval o poznání hlasitěji. Chroptění přestalo a Rollo nedokázal odhadnout, jestli je to dobré nebo špatné znamení. Jedno je jisté – tady dole nechtěl zůstat sám.

A potom dorazil do cíle.

Už v dálce před sebou uviděl Kobovu pochodeň, jak se válí na špinavé mechem pokryté zemi, a ozařuje scénu, které se vedle ní odehrávala. Jeho přítel seděl opřený zády ke stěně a v kleštích držel vztekající se a vzpínající potvoru, která snad kdysi bývala psem. Dnes to však byla vyhládlá a sešlá troska, kterou poháněl jen základní pud – hlad. Kolem dvou zápasících tekla krev a stříkaly sliny z rozevřené zvířecí tlamy, naštěstí otočené opačným směrem od Kobova obličeje. Z boku jí až po rukojeť trčila dýka, kterou Rollo příteli zapůjčil. Zvíře s sebou škubalo a snažilo se dostat z drtícího sevření. Tesáky cvakaly do prázdna a bylo vidět, že dlouho už ho Koba neudrží.

Rollo se vzchopil a vmžiku přeběhl vzdálenost několika kroků, aby vzápětí vrazil svou kudlu zvířeti do srdce. To se ještě několik chvil svíjelo a nakonec znehybnělo. Koba vyčkal přece jenom o pár okamžiků déle, než povolil sevření. Byl fyzicky na dně, celé tělo ho bolelo a to měl sakra štěstí, že se dokázal vyhnout kousnutí. Odvalil mrtvolu co nejdál od sebe a zhluboka dýchal. Rollo si k němu poklekl a položil mu ruku na rameno. „Jsi v pořádku?“ zeptal se.

Koba popadal dech. „Už jsem zažil horší,“ zachrchlal a rozesmál se na celé kolo. Najednou to z něj všechno spadlo a Rollo se přidal. Přisedl si vedle něj, hýkavě se smáli a v tu chvíli jim bylo jedno, jestli je někdo kolem slyší. Tenhle dům se je snažil dostat, ale zatím se mu to nepovedlo.

Zatím ještě ne…

Komentáře

Obrázek uživatele Aries

Koba je borec, to bych do něj ani neřekla. Rollo taky dobrej. Zatím jsem čekala, co bude, ale začínám jim fandit

Obrázek uživatele Larim

Na to, že už bylo kolikrát typováno, že bude v další části po něm se pořád drží a bojuje.

Obrázek uživatele Killman

Čokl, no čekal jsem něco horšího. Tedy, myslím, že něco horšího tam pořád ještě je...

Obrázek uživatele Larim

V domě toho je ještě spousta a pes je tím prvním, s čím se setkali. Od začátku psaní nabrala povídka úplně jiný směr, takže i já jsem zvědav, na co dalšího ti dva narazí a nebo jestli se nerozhodnou to zabalit a zmizet.

Obrázek uživatele Tora

No teda, to měli štěstí, ale obávám se, že není všem dnům konec

Obrázek uživatele Larim

Začalo pro ně sice přituhovat, ale začíná se z nich stávat fungující dvojce.

Obrázek uživatele neviathiel

Skvělý soundtrack!
A tuším, že dům ještě nevytáhl všechny trumfy

Obrázek uživatele Larim

Tak to tušíš správně!
A díky i za komentáře u předchozích kapitol

-A A +A