Skryté město - kapitola 25

Obrázek uživatele Larim
Fandom: 
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Bez zbytečných slov je tu další část.

Doporučená hudba k poslechu: https://www.youtube.com/watch?v=bzscyVeJy6M&list=PL6559658E698E288D&inde...

Kapitola: 

Koba to vzal rychle, aby byl co nejdříve na místě setkání. A to nejprve zjistil, že se u Svénohých vytvořila ohromná fronta, protože se v kuchyni zasekla výroba Skusu. Netušil, v čem byl problém, ale nehodlal trávit drahocenný čas zde, když byl výsledek nejistý. Musel pokrčit rameny a vydat se ke konkurenci, kde maso na špejli nebylo sice tak dobře ochuceno, ale pořád to bylo lepší než jinde. Ono to ochucení dělá divy, protože jakmile člověk ucítí pravou chuť masa, které dostane, značně mu to požitek poničí.

Prostrkal se Katovou uličkou k Malému náměstí, odkud se dal po pravé straně od aleje. Podle zeleně se dalo poznat, že jde centrem. Například v Závratí nebo Zámořnické čtvrti zeleň chyběla, protože podle místních to bylo plýtvání místem – stromy rostou všude kolem města, proč je cpát ještě dovnitř. Lidu v ulicích stále přibývalo a jak procházel kolem vzdáleného tržiště, zhluboka se nadechl, když k němu vítr zavál rozličné vůně z celého světa.

Po chvíli však udělal lépe, když si zacpal nos. Minul centrum, procházel řemeslnou čtvrtí, a aby si zkrátil cestu ke hřbitovu, vzal to kolem koželužen. V ruce stále jako nějaké trofeje svíral dva Skusy na špejli a musel neustále sledovat hloučky dětí, které by ho měli za snadnou kořist. Jeden pokus o krádež se nakonec uskutečnil, ale několik kopanců do zadnic je odehnalo. „Smraďaři!“ křikl ještě za nimi, protože se jednalo o koželužské fracky.

Déšť během jeho procházky městem na chvíli polevil polevil, ale čím víc se blížil cíli, tím více zesiloval. Nakonec musel jídlo schovat pod kabát, aby mu neteklo po ruce. Hřbitov se objevil vzápětí. Kdysi dávno, když se město teprve začínalo rozrůstat, stál krchov samostatně za hradbami. Dnes ho však ulice dávno pohltily, ale stále se kolem něj jako připomínku zbytky hradeb zanechaly. Na vršku stál rozpadající se kostelík Lahanovy církve, ve kterém se dnes již dělaly pouze rozlučky s mrtvými. K ostatním zbožnostem sloužily kostely novější, roztroušené po celém městě. Po celém vrchu kopce ho kolem dokola obrůstaly náhrobní kameny. Kousek níže, vedle jedné z dochovaných hradeb, stál hrobníkův domek. Bývá zvykem, že tato vedením pověřená osoba se o svoje místo dobře stará – seče trávu, čistí a opravuje hroby. Koba se rozhlédl a přes trsy viděl jen horní části kamenných desek. Zdejší hrobník měl raději chlast a zábavu v zámořnických bordelech – do jiných ho na základě jeho povolání nechtěli vpustit.

Před domkem stála kamenná lavička, a i když liják nabýval na síle, seděl na ni Rollo s úsměvem na rtech. Jakmile zahlédl svého společníka, vstal, oprášil si promočené kalhoty a vydal se mu vstříc.

„Vyřízeno?“ zeptal se ho Koba. „Vyřízeno,“ zněla odpověď.

„Jak se má náš rakvářský mistr? Je doma?“

„Zkoušel sem se na něj dobušit, ale nevotvýrá. Asi je někde na kopci.“

„Nuže, můj drahý příteli,“ Koba se teatrálně poklonil, „až po vás… až po vás…“

Komentáře

Obrázek uživatele Killman

Užívám si ten popis města.

Obrázek uživatele Tora

Jako bych tím městem šla s ním. Fakt super popis. A těším se na další. Tedy nemusí to být zrovna popis, prostě na další díl.

Obrázek uživatele neviathiel

Popis města je parádní, ale to město fakt ne :-D

-A A +A