Skryté město - kapitola 32
Další část je tu.
hudba doporučená ke čtení: https://www.youtube.com/watch?v=qA0Y8azUOmE
Hned v první vteřině zjistili, že veškeré jejich představy o síni plné drahocenných věcí a zlaťáků, byly mylné. A Kobovi také došlo, že s tím mohli už od počátku počítat. Jak bylo možné vtěsnat obrovský prostor do míst, kde z druhé strany hodin byla další místnost – hudební salonek s harfou. Logicky si mohli odvodit, že nic takového nemohli najít.
Na jednu stranu před sebou neměli žádnou zlatem přeplácanou síň, ale tajný prostor se přesto táhl daleko. Pochodeň odhalila asi půl metru širokou kamennou chodbu, která vedla do temnoty oběma směry, jak doprava, tak doleva. Vzduch uvnitř byl lehce zatuchlý a smrděl plísní, jinak se ale nelišil od venkovního prostředí. Snad je někde skrytý i důmyslný systém větrání, který během prohlídky vily neobjevili.
Oba se na sebe podívali – nešlo rozeznat, jak se ten druhý cítí a na co zrovna myslí. Zklamání sice zatím mohlo převažovat, ale chodby musely někam vést… a na konci muselo něco být. Jinak by tajné prostory ztratily svůj význam. Rodina zde schovávala cosi, co nesměl nikdo najít. Něco hodnotného. Možná zakázaného.
Rollo zmizel za Kobovými zády, aby se za okamžik objevil vedle něj a zapálil si svou pochodeň o jeho.
„Celou vilu jsme si rozdělili, abychom jí stihli projít co nejdřív. Uděláme to teď podobně?“ zeptal se poté Koby. Ten zatočil pohledem do temnoty a poté se podíval zpátky na přítele. „No, mám pocit, že kdybychom se rozdělili, tak by to nedopadlo dobře. A prostor je tam ouzkej, kdyby se tam někdo z nás zasek, tak by bylo lepší, když druhej bude poblíž, aby mu pomoh. Radši zůstanem tentokrát spolu. Co ty na to?“
„A taky máš trochu strach, co?“
Kobovi se nechtělo odpovědět a přiznat se nahlas, proto jen kývnul. Rollo se mu nevysmál do obličeje, překvapivě jen řekl: „Já taky, sakra. Nebudu ze sebe dělat kdovíkoho, protože by ani nebylo normální, kdybychom se trochu nebáli. Jenže to je to správný koření pro dobrodružství, není to pravda?“
V záři obou pochodní si zkontroloval pytel, který hodlal mít celou dobu u sebe. Byla tam další z malých lopat, provaz, náhradní pochodně a svíčky. Do kapes si zastrčil menší kudly, další podal Kobovi („Pro jistotu,“ řekl k tomu). Poté se z horní části pytle udělal tenký motouz a ovázal si ho kolem pasu tak, aby mu vak vysel pod zády. Sice do něj čas od času kopne, ale nebude mu překážet vpředu a bude mít volnou ruku.
Ani se nedohadovali, kdo vyrazí jako první. Rollo se jednou rukou zapřel o stěnu, máchl pochodní vlevo a poté vpravo. Vlastně mu bylo jedno, kudy půjdou, protože světlo se daleko nedostalo a neviděl nic jiného, než lehce navlhlé kameny. Levá strana vyhrála – protáhnou se tedy kolem vstupní síně dozadu ke kuchyni.
Strop zde byl mnohem nižší, takže oba museli pokrčit nohy v kolenou, aby nenaráželi hlavou do kamenů. A prostor kolem nich byl tak úzký, že se rameny odírali o stěny.
Nic příjemného.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Hm. Tak aspoň že už dostali
Hm. Tak aspoň že už dostali rozum a nerozdělovali se. Jestli teda půjdou zrovna na správnou stranu je otázka, a cesta bude asi dost nepříjemná. Tak vzhůru, hoši, ať se zvědavý čtenář dozví, na co jste přišli!
Na co přijdou si budete muset
Na co přijdou si budete muset počkat. Ale deus ex machina nechystám...
fuj to je klaustrofobický
fuj to je klaustrofobický
To si na ně připravuji ještě
To si na ně připravuji ještě mnohem lepší prostředí
Inu, tajné chodby to, nejsou
Inu, tajné chodby to, nejsou žádné bulváry, jen ať si zvykaj. Chtějí loot, tak ten není zadarmo :)
V žádném případě zadarmo
V žádném případě zadarmo nebude
Brr, klaustrofobické
Brr, klaustrofobické. Nejhorší je, že tudy budou muset lézt zpátky