40: Přesně vypočítaný krok

Obrázek uživatele Owes
Kapitola: 

Jamesovou kanceláří v budově Ministerstva kouzel prošli ve tři čtvrtě na jedenáct. Severus úmyslně zvolil tuto cestu, neboť přemisťování do centrálního Londýna se většinou neodehrálo bez povšimnutí a taky proto, že přemisťování jako takové zkrátka nesnášel. Kdykoli se mu mohl vyhnout, zvolil raději jiný druh cestování. Letaxové spojení s Jamesovým krbem bylo absolutně bezpečné. Úředníka na tak vysokém postu si nikdo nedovolil špehovat.
James je kvůli vlastní časové tísni nezpovídal, přestože na jeho tváří byl patrný údiv i starost.
„Buďte opatrní,“ šeptl a zavřel za nimi dveře.
Snape kráčel chodbami sebejistě a totéž doporučil Hermioně.
„Vyhneme se tím případné kontrole. Ostraha si vybírá jen ty, kteří vypadají, že sem zabloudili omylem.“
Provedl ji kolem zlaté fontány v přízemním atriu a zamířil k východu z budovy – dvojité řadě krbů s mosaznými rošty. Zvolil krb pro přenos objemných předmětů, aby do něj mohli vstoupit oba současně.
„Tohle není klasický letax,“ objasnil. „Ten funguje na principu rozložení a opětovného složení molekul a pro jeho správné použití je potřeba letaxový prášek. Tyhle krby jsou takzvaný typ PPP – pevné prostorové portály. Namísto našeho těla ohýbají prostor kolem.“
„Kam vedou?“
„Na tři místa v ulicích Londýna, zabezpečená zastíracími kouzly. Nejsou odsud nijak daleko. Jedná se o postranní uličky kolem budovy. Portál nám některou zvolí. Většinou tak činí na základě pohybu mudlů a detekce nebezpečí.“
Za moment už stáli v jedné ze zmíněných uliček. Jak Hermiona usoudila, nejspíše v té nejšpinavější a nejzaplivanější. Velmi ráda se odtud přesunula na hlavní třídu plnou rušné dopravy a dopoledního shonu.
Severus ukázal prstem přes frekventovanou silnici. Mezi dvěma vysokými prosklenými stavbami se tísnil dům ze zašlých šedivých cihel, s obrovským nápisem NA PRODEJ přilepeným ke vchodovým dveřím. Hermiona vážně pochybovala, že by tuhle fádní krychli s vymlácenými okny a bez špetky architektonické invence někdo koupil.
„Úřad pro bezpečnost a ochranu zdraví,“ představil jí budovu Snape a opatrně přešel vozovku. „Hned naproti Ministerstvu kouzel, aby to Dolores neměla daleko k Popletalovi na odpolední šálek čaje.“
„Jak se dostaneme dovnitř?“
„Slušní lidé chodí dveřmi,“ usmál se Severus a nenápadně se o ně opřel, zatímco předstíral, že si čte kontaktní údaje na realitního makléře.
Stejně jako na nádraží King's Cross i zde stála mezi světem mudlů a světem kouzelníků neviditelná přepážka, která propustila pouze ty, jež byli obdařeni magií. Snape propadl skrz a zmizel Hermioně z očí. Ta jej urychleně napodobila.
Ocitli se v prostorné hale obložené studeným mramorem, se staromódní recepcí, koženými křesílky, malými konferenčními stolky a domácím skřítkem, který návštěvníkům nabízel něco k pití a drobné občerstvení.
Severus přistoupil k recepčnímu pultu a setkal se s komisním výrazem mladé čarodějky v upnutém, lososově růžovém hábitu, s krajkovým límečkem zapnutým až k bradě.
„Přejete si?“
„Ano. V 11:30 by zde mělo proběhnout jednání v případu Hermiony Grangerové a její žádosti o potvrzení původu. Můžete panu Yaxleymu sdělit, že slečna Grangerová je zde.“
Žena v růžovém si oba pečlivě prohlédla svýma chladnýma, vodově modrýma očima. Pak se chvíli přehrabovala v lejstrech na psacím stole.
„Předvolání k jednání komise prosím.“
Hermiona jí podala rozpečetěnou obálku s úředním dopisem. Žena dopis zkontrolovala a vrátila zpět. Pak se otočila na Severuse.
„Vy jste její zákonný zástupce?“
„Ne.“
„Kdo jste?“
„Severus Snape. Její kolejní ředitel v Bradavicích a doprovod.“
„Před komisi ji doprovázet nesmíte, nejste zmíněn v předvolacím dopise. Počkáte zde v hale. Connie vám přinese šálek kávy a nějaké sušenky.“
„Asi jsme si neporozuměli. Já se vás neptal, jestli ji smím doprovázet. Žádal jsem vás, abyste upozornila pana Yaxleyho, že slečna Grangerová dorazila.“
Žena pevně stiskla rty a velmi škaredě na Severuse zahlížela. Severus se zdvořile usmíval a v tichosti vyčkával, dokud před ním nenaškrábala pro Yaxleyho vzkaz a neposlala ho expresní vlaštovkou do jeho kanceláře. Pak se beze slova přesunul do jednoho z křesílek. Hermiona se posadila naproti němu.
„Nebude vám to vadit?“ optal se Snape a zamával stříbrnou tabatěrkou vytaženou z náprsní kapsy.
„Vůbec ne,“ zavrtěla hlavou a přisunula k němu blíž popelníček z broušeného křišťálu. „Poslužte si.“
Severus potáhl ze zapálené cigarety a kouř vyfoukl stranou, aby jím Hermionu neobtěžoval. Skřítka Connie obsloužila postarší manželský pár u vzdáleného stolečku a přicupitala k nim.
„Je libo nějaké občestvení?“
„Sklenici vody prosím,“ řekla Hermiona.
„Pro mě sklenici brandy,“ řekl Severus.
„Je před polednem, pane,“ upozornila ho skřítka.
„Já vím, kolik je hodin,“ odpověděl Severus a podíval se na ni tak, že spolkla veškerá další upozornění a rozeběhla se pryč.
Yaxley si dával na čas. Snape ani nic jiného nečekal. Když se konečně objevil ve dveřích k hlavnímu schodišti a zamířil k nim, bylo 11:20.
„Severusi.“
„Corbane.“
„Poskytuješ morální podporu všem svým studentům, nebo je tahle slečna něčím výjimečná?“ utrousil jízlivě, aniž by Hermioně věnoval byť jen letmý pohled.
„Tahle slečna je drahokam mezi lektvaristy. Dobře víš, že si své poklady střežím. Tvůj poslední pokus vzít mi to, čeho si cením, nedopadl úplně slavně.“
Yaxleyho nepřirozeně bledá tvář získala růžový nádech. Připomínka jejich posledního setkání, které proběhlo před více než deseti lety a z nějž si odnesl nejen jizvu přes půl hrudi, nýbrž i hluboký šrám na svém egu, mu věru nerozzářila den. Tehdy si mladý člen úderného oddílu bystrozorů Corban Yaxley myslel, že dopadením známého lovce magických artefaktů udělá kariéru. Nejlépe tak, že mu při tom zabaví i nějakou opravdu hodně drahou a zajímavou věc, kterou pak výhodně prodá místo něj. Severusovi se však vidina zatčení příliš nezamlouvala. A ještě méně nadšení v něm vzbuzovala představa, že něco jako Excalibur padne do rukou slizkého Corbana Yaxleyho. Ostří už bylo poměrně zrezlé, nicméně svou práci vykonalo. (Brumbál se později nechal slyšet, když meč osobně vkládal do vitríny Britského kouzelnického muzea, že neměl nejmenších pochybností o tom, že se znovu objeví. Prý se jedná o typický rys všech mocných relikvií – na nějakou dobu zmizí, aby se v pravý čas znovu vrátily a připomněly nám, co je důležité a za co stojí bojovat. Severus tuhle pochvalu ukrytou mezi řádky přijal s ironickým úsměškem a daleko víc ho hřála přítomnost pěti tisíc galeonů v kapse a vědomí, že ten zatracený kus železa dokázal vůbec udržet v ruce.)
„Mám tvou přítomnost považovat za výhružku?“
„Považuj mou přítomnost za projev vůle nejvyšší autority.“
Snape při těch slovech zvedl k ústům sklenku brandy a nenápadně poukázal na prsten na své levé ruce. Masivní kus hrubě opracovaného stříbra, do něhož byla vyryta runa Sowulo, znak Světla.
Yaxley naprázdno polknul. Věděl, kde v hierarchii stojí nositelé prstenu, byl si až bolestně vědom toho, že on sám jej nemá, a jeho rozum na něj křičel, aby raději zanechal všech vytáček a nepouštěl se do souboje, který nemůže vyhrát, jeho pošramocené ego však tentokrát nehodlalo kapitulovat bezpodmínečně.
„Chceš snad tvrdit, že projev jeho vůle je bez řádného přezkoumání posvěcovat kdejaký cár papíru, který nám někdo zašle, aby se vyhnul očistnému programu?“
„Ne, Corbane. Projev jeho vůle je jednat v souladu se zákony této země a nedovolit, aby byli dehonestováni členové vážených kouzelnických rodin. Aby byli předvoláváni ke zbytečným výslechům, bezdůvodně podezříváni z nepoctivého jednání a šikanováni.“
„Takhle přesně se vyjádřil?“
„Takhle se vyjádří, pokud slečnu Grangerovou necháš předvést před komisi. A mohu ti zaručit, že u pouhého vyjádření nezůstane.“
„Jsem první náměstek ředitelky Úřadu a je plně v mé kompetenci vést vyšetřování sporných případů původu. Máme důvod považovat případ slečny Grangerové za sporný a mou povinností je vnést do celé záležitosti světlo.“
„Jistě. V mé kompetenci naproti tomu je dohlédnout, zda se slečnou Grangerovou zacházíte adekvátně jejímu postavení. Zvláště pokud mám důvod se domnívat, že tomu tak nebude. Mou povinností pak je upozornit nejvyššího na případná pochybení ze strany Úřadu.“
Yaxley Snapeovi vzdoroval pohledem, ale za těma mrazivýma, šedýma očima, v samém středu jeho kruté, vypočítavé a chladně logické mysli se pomalu, neochotně zvedala bílá vlajka. A jako každou porážku i tuhle provázela touha po brzké odplatě.
„Jak může být někdo tak slepý, aby neviděl, že je tohle všechno jen jedna sprostá šaráda, to nechápu,“ drtil mezi zuby a propaloval Severuse zlobným pohledem. „Tuhle špinavou mudlovskou šmejdku může vznešenou krví nazvat jedině blázen. Anebo ten, komu po nocích špiní postel.“
„Važ slova, Yaxley,“ zasyčel Snape a znělo to jako syčení zmije, která se chystá ke smrtícímu útoku. „Mluvíš o dědičce krve tak významné, že ty nejsi hoden ani toho, abys jí zavázal tkaničku. Jestli ještě jednou uslyším z tvých úst něco tak ohavného na její adresu, budeš toho litovat.“
„Litovat budeš ty, Snape. Přijde chvíle, kdy prohraješ. Myslíš, že ti projde všechno, ale to je omyl. Z čím větší výšky nakonec poletíš dolů, tím větší bolest zakusíš. A já budu u toho, to ti slibuju. Budu u tebe, až dopadneš. Budu tam a budu si užívat každou vteřinu tvé agónie.“
„Nuže dobrá.“ Severus si decentně odkašlal, dopil a zvedl se z křesílka. „Jestliže je to z tvé strany vše, považuji tuto nepříjemnou záležitost za vyřízenou a nechávám pozdravovat Dolores. Rádi bychom se zdrželi a prohodili s ní pár slov, nicméně cesta do Bradavic je dlouhá a zmeškat zahajovací hostinu by byla velká škoda.“
Kývl na Hermionu a volným krokem zamířil k východu. Hermiona vykročila za ním. V tu chvíli po ní Yaxley chňapnul a surově jí sevřel zápěstí. Z jeho tvrdých očí sršela nenávist a hlas mu přetékal hněvem a odporem, když k ní promluvil.
„Tímhle jsem s tebou neskončil, holčičko. Počkám, až nebude nikdo, kdo by nad tebou držel ochrannou ruku, a najdu si tě. Ve stopování kořisti jsem velmi vytrvalý a úspěšný, to ti Severus může potvrdit.“
Hermiona škubla paží ve snaze vytrhnout se mu, Yaxley ji ale sám pustil, odvrátil od ní zrak a prošel skleněnými dveřmi na chodbu vedoucí ke kancelářím.
Otřásla se mrazem a pospíšila si za Severusem.
„Ať už vám řekl cokoli, nic si z toho nedělejte,“ prohodil, než se vrátili na ulici. „On už toho v životě stihne jen velmi málo.“
Nepídila se po tom, kde vzal takovou jistotu, prostě mu uvěřila, protože druhá možnost byla trávit další dny, týdny a měsíce ve strachu z Yaxleyho příslibu.

Závěrečná poznámka: 

...do cíle zbývá 10 kroků...

Komentáře

Obrázek uživatele Arenga

Severus je výborný! A doufám, že bude brzy další díl ;-)

Obrázek uživatele gleti

tak jsem dočetla poslední tři kapitoly a jsem nadšená. Nevím, jestli jsem to už nepsala. ale tuhle povídku považuji za jednu z nejlepších fanfikcí.

-A A +A