49: Krok od cíle

Obrázek uživatele Owes
Kapitola: 

Studenti odcestovali, z prefektů zůstaly přesně dvě třetiny, neboť zmijozelská část moudře zvolila ústup, a profesoři si posedali na prázdné lavice ve Velké síni. Čekání na první vlnu uprchlíků vyplňovali dohadováním, kdo si co vezme na starost.
V půl desáté přistálo vprostřed síně dvacet příšerně špinavých, zbídačených stvoření, která bez jakékoli nadsázky vypadala, jako by je ze své tlamy vyvrhlo samo peklo. Na některých visely kusy hadrů jako na stožárech, někteří v cíli okamžitě ztratili vědomí.
Profesor Snape je svižně obcházel, kontroloval a označoval barevnými křížky nad hlavou. Červeně zářily nejtěžší případy, zeleně ty, které ještě snesly odklad, a bílý křížek obdrželi ti, co se sami udrželi na nohou a nepotřebovali akutní péči. Hagrid, Sirius a profesor Kratiknot je nakládali na vyčarovaná nosítka a odnášeli na ošetřovnu. Profesor Křiklan se staral o podávání lektvarů tišících bolest a zmírňujících úzkost. Remus fungoval v roli tlumočníka, jelikož byl po Severusovi jediným dalším člověkem, který hovořil temnými jazyky. Profesorka Prýtová se přesunula na ošetřovnu, kde společně se Sibylou Trelawneyovou asistovala madam Pomfreyové. Prefekti se snažili dělat to, co jim kdo zrovna přikázal. Převážně se jednalo o úklid, pomoc s hygienou, roznášení přikrývek, tekutin a léků a pořizování jmenných seznamů.
Deset minut před půlnocí dorazila letaxem přímo na ošetřovnu Lily Potterová. Nedorazila ovšem sama. Z krbu postupně vyskočilo sedm lidí. Šest jich na sobě mělo léčitelský plášť a podle věku se jednalo o zkušené posily. Sedmou osobou byla Hermiona.
Jakmile ji Severus spatřil, málem se mu zastavilo srdce. Všechen ten nadpřirozený klid, který už od rána pociťoval, byl náhle pryč.
„No to snad ne!“ zahřměl, odložil tinkturu, kterou právě potíral ránu jedné z bludiček, a rychlým krokem k ní zamířil.
Když si uvědomil, že ho pozoruje více lidí, než by mu mohlo být milé, popadl Hermionu v nadloktí a odvedl ji na chodbu.
„Co tady hergot děláš?!“ obořil se na ni okamžitě.
„Jsem tady, abych přiložila ruku k dílu.“
„Máš být u rodičů! V Surrey! Dva tisíce mil odsud! Dívat se na vánoční komedie a cpát se cukrovím!“
„Nevím, jestli mám být dojatá tvou starostlivostí, nebo pobavená programem, který jsi pro mě vymyslel, ale každopádně jsem tady a budu pomáhat.“
„Ne, nebudeš. Vrátíš se domů.“
„Ne, nevrátím. Zůstanu tady.“
„Hermiono, o tomhle s tebou nehodlám diskutovat.“
„Nemusíš, stačí to respektovat.“
„Asi zapomínáš, s kým mluvíš.“
„Se svým snoubencem.“
„Se svým kolejním ředitelem!“
„Nikoliv,“ zavrtěla střapatou hlavou a bojovně zdvihla bradu. „Nejsem tu jako studentka, nýbrž jako dobrovolnice. Čili jsem ti podřízena, to ano, ale jako veliteli akce, ne jako vedoucímu koleje. Můžeš mě poslat pryč, ale jak to bude vypadat před všemi těmi lidmi, kteří by zajisté ocenili, kdyby je někdo na chvíli vystřídal? Nebo máš pracovních sil dost? Nevšimla jsem si, že by tu stály zástupy lidí ochotných pomoct.“
Severus na moment zavřel oči a zkoušel najít nějaký validní argument, kterým by ji odsud dostal. Pak podrážděně zavrčel a kapituloval.
„Jsi ta nejpaličatější ženská, jakou znám.“
Hermiona se na něj sladce usmála. Očividně to vzala jako kompliment.
„Jestli chceš pomáhat na ošetřovně, převlékni se do ochranného hábitu a vezmi si rukavice. Při kontaktu s krví buď opatrná.“
Už se chystala vejít zpět na ošetřovnu, když její zrak upoutala postava mladého muže na konci chodby za Severusovými zády.
„Není to Draco Malfoy?“ ukázala na něj a Severus se ohlédl.
Draco k nim mířil sebevědomým krokem, s hrdě vypnutou hrudí, ustrojen do pracovního hábitu, který před chvílí vyfasoval od profesora Křiklana.
„Dobrý večer, profesore Snape. Zdravím, Grangerová. Profesor Křiklan vzkazuje, že mu dochází zásoba uklidňujícího lektvaru.“
„V kanceláři madam Pomfreyové ho najdete ve třetí almaře zleva,“ poradil mu Severus a samým úžasem se ho zapomněl zeptat, co tu proboha vůbec dělá.
„Severusi?“ rozptýlila jeho pozornost Nymfadora Tonksová, která před několika minutami dorazila se třetí vlnou uprchlíků. „Severusi, potřebujeme to dole trochu uklidnit. Přivedli jsme strigy a Pošuk je nejspíš trochu vyděsil. Nechtěně samozřejmě, ale... No, nevypadá to, že by si s nimi Remus poradil sám.“
„Už běžím,“ přislíbil Severus a naposledy se obrátil na Hermionu. „Dávej na sebe pozor. Kdyby sis o něčem myslela, že na to nestačíš, prostě to nedělej.“
Místo odpovědi krátce stiskla jeho ruku a pohladila ho po vnitřní straně zápěstí. Projela jím vlna zatemňujícího vzrušení, bodavé lásky a svíravého strachu. Opětoval její stisk tak silně, až se zajíkla.
„Mi-“
„Uvidíme se později,“ nenechal ji dokončit, pustil její dlaň a odspěchal do Velké síně.
Tam se během jeho nepřítomnosti strhla mela. Tři rozběsněné strigy převracely stoly, trhaly obrazy a plivaly po ostatních jedovaté sliny a to vše, zatímco se divoce houpaly na lustrech.
Kalmaar!“ zařval Snape už mezi dvoukřídlými dveřmi. „Kalmaar ana draga!
Strigy k němu stočily pohled, stejně jako všichni ostatní ve Velké síni.
Mevro kark smar. Nikdo tady není váš nepřítel. Brud. Jsme přátelé.“
Rázem byly dole. Ještě chvíli si jej nevěřicně prohlížely, pak klesly na jedno koleno a sklonily hlavu.
Ehakar,“ vyslovila nejstarší z nich hlasem, který považovala za pokorný. „Kair kan wortar en mailhar, Ehakar?
En mailhar,“ šeptl a netrpělivě je pobízel, aby vstaly a přestaly k němu přitahovat více pozornosti, než bylo nutné. „Simer simer arath kan. Kalmaar.
Hest, Ehakar.
Všechny tři se v poklidu přemístily k několika svým zraněným družkám a nechaly Tonksovou a Lupina, aby se k nim přiblížili a zkontrolovali jejich zdravotní stav. Než se Remus znovu ponořil do práce, věnoval Severusovi dlouhý, zkoumavý pohled. Severus ho zaznamenal, uhnul však očima dřív, než z nich Remus stačil cokoli vyčíst.
Na prahu Velké síně totiž stanul někdo, s jehož přítomností se nepočítalo.
„U Merlinových vousů, co se to tady děje?“ zvolal naléhavým tónem Lucius Malfoy, navlečený do těžkého cestovního pláště, celý zasněžený, v obličeji mokrý a rudý. „Kde je Brumbál? Severusi? To jsou strigy?!“
Lucius nakrčil nos a vyslal jejich směrem zhnusený pohled. Strigy mu ho dokonale oplatily.
„Být tebou, příliš je nedráždím,“ doporučil Snape a gestem Malfoye vyzval, aby s ním odešel do Vstupní síně.
Jakmile oba prošli dveřmi a ocitli se pod mramorovým schodištěm, Lucius okamžitě spustil. Během řeči jevil známky lehké paniky a bylo patrné, že na jednom místě setrvává pouze s vynaložením značného úsilí.
„Mladý Rockwood mě vyhledal, aby mi prozradil, proč dnes v noci opustil Bradavice. Neprozradil mi sice nic, jelikož ve chvíli, kdy se o to pokusil, zauzloval se mu jazyk, nicméně celá situace naznačovala, že muselo dojít k něčemu mimořádně vážnému.“
„Ano, udavačství je mimořádně vážným prohřeškem. Doufám, že mu jazyk neoteče do takové míry, aby se jím zadusil. Čas od času k tomu dochází.“
„Nemluvím teď o Rockwoodovi, ty idiote, mluvím o tom, co se děje tady! Ani ve snu by mě nenapadlo, že něco takového Brumbál podnikne! Otec už o tom ví?“
„Ne, zatím ne.“
„Ještě jsi ho neinformoval? Proč? Víš přece, že on nikdy nespí!“
„Řekněme, že už ho za pár hodin informuje někdo jiný. Někdo, kdo je na šíření informací expert. Já se zatím budu věnovat tomu, k čemu jsem byl povolán.“
V Malfoyových očích svitlo pochopení. Zakroutil hlavou.
„Myslel jsem, že tě z naivity vyléčilo pár životních lekcí, ale ty budeš nejspíš jedním z těch politováníhodných pitomců, co věří v rovnost tak intenzivně, že se snaží rovnat i pravé úhly. Brumbálův člověk, což? Tak si tu s Brumbálem užijte své poslední chvilky napravování nespravedlnosti. Pevně doufám, že nebudu u toho, až tě otec zavrhne.“
„Mám dojem, že jsi úplně nepochopil, o co tu jde,“ upozornil ho Severus a zabránil mu v odchodu. „Já to nedělám pro Brumbála. Brumbál s touhle operací nemá nic společného. K zodpovědnosti se hlásím já a všechno padá na mou hlavu.“
„Ne. Tomu nevěřím. Tak pitomý být nemůžeš. Zradit ho kvůli odlišnému přesvědčení je jedna věc. Ale zradit proto, aby sis sám nasadil korunu, to je těžký kalibr.“
„Opět jsi mě špatně pochopil, já nemám v úmyslu vládnout. Chci dát všem, kteří tu žijí, svobodu a právo o sobě rozhodovat. Pro Grindelwalda zajistím spravedlivý trest. Stejně jako pro jeho následovníky. To, co se bude dít pak, už není v mých rukou.“
„Svoboda a právo? Spravedlivý trest?“ ušklíbal se Malfoy. „Pasoval ses do role spasitele? K čemu? Tvá dcera je spasitelkou našeho světa. To ona přinese svobodu a spravedlnost.“
Severus se chystal něco namítnout, ale Lucius spatřil ze dveří ošetřovny vycházet svého syna Draca. V náručí držel tři obrovské láhve a rázoval chodbou směrem k nim.
„Co to – to snad – Draco? U všech podob svaté Morgany, co tady děláš?“
Draco zastavil pár metrů před svým otcem a vypadal zaraženě.
„Co to máš na sobě?“ ukázal Lucius na jeho pracovní hábit. „Nechceš mi snad tvrdit, že jim v té ztřeštěnosti pomáháš?“
„Pomáhám,“ přiznal Draco. Tvář mu lehce zrůžověla, hlas měl však pevný.
„Dobrá. Mám toho tak akorát dost. Svlékni si ten směšný kus hadru a zajdi si pro své věci. Počkám tu na tebe. Odcházíme.“
Snape čekal, co z mladého Malfoye vypadne. Jeho postoj a výraz totiž nevypovídaly o tom, že by se chystal otce poslechnout.
„Nikam nejdu,“ prohlásil po dlouhém a dusném tichu. „Mám tu práci.“
„Prosím?!“ podivil se Lucius a vrhl na syna příkrý pohled. „Já jsem asi špatně slyšel. Má slova nebyla myšlena jako návrh, byl to rozkaz. Okamžitě si dojdi pro věci a odcházíme.“
„Moje slova také nebyla myšlena jako návrh,“ kontroval Draco. „Zůstávám tady. Ty si táhni třeba ke všem čertům.“
Malfoy senior nepěkně zčervenal a vztekem se málem zalknul. Když Draco vyrazil do Velké síně, drapnul ho za paži a obrátil zpátky k sobě.
„Co si myslíš, že děláš?“ zasyčel, až mu od úst odletovaly sliny. „Dolores už je na cestě sem. Náš nejvyšší se o celé záležitosti dozví co nevidět. Každý, kdo se na téhe zradě podílí, bude litovat, že se vůbec narodil!“
„Toho občas lituju už teď,“ odsekl Draco a vytrhl se z jeho sevření.
Ta věta byla pro Luciuse horší než cokoli, co do té doby slyšel. Jeho milovaný syn, jeho vlastní krev... Zatmělo se mu před očima. To, že ho udeřil, si uvědomil, až když ucítil bolest v kloubech pravé ruky. Draco několik sekund balancoval s láhvemi uklidňujícího lektvaru v náručí. Jakmile znovu získal rovnováhu, raději je postavil na zem. Pak ránu vrátil i s úroky. Poté, co Lucius Malfoy dopadl na zem, dvakrát ho kopnul mezi žebra a třetím kopancem mu přerazil nos.
„Už nikdy mě nezkoušej nutit násilím! Nenechám si to líbit!“
„Já nemohu uvěřit -“ Dolores Umbridgeová, která se právě objevila v dubové bráně a pustila dovnitř ledový vzduch plný sněhových vloček, byla voskově bledá a držela se za srdce. „Pane Malfoyi! Luciusi! Co se to tady u všech zadávených kentaurů děje?!“
„Vyřiďte Poppy, že dorazili upíři!“ zahulákal Moody z Velké síně.
„Cože? Jací upíři? Žádám okamžité vysvětlení toho, co tu provádíte! Slyšíte mě? Snape! Kde je -“
„Tak kde je zatraceně ten uklidňující lektvar?“ ozval se nerudně profesor Křiklan a rozčileně vpochodoval do Vstupní síně.
Když zaregistroval Umbridgeovou, ztuhnul. Ani si nevšiml, že mu Draco Malfoy podává tři láhve, pro které si nechal poslat.
„Horácio?“
„Do-dolores? Co ty tu u Merlinových vousů -“
„Já jsem tu na inspekci. A ráda bych se dozvěděla, co je to tady za pozdvižení! O jakých upírech je řeč?“
„Já – já – já tu jen vypomáhám!“ bránil se Křiklan. „Byl jsem přinucen dělat, co umím! Všechny tvé dotazy jistě rád zodpoví profesor Snape. Děkuji, pane Malfoyi. Poroučím se.“
„Snape?“ obrátila se Umbridgeová tázavě na Severuse. „Co mi k tomu povíte?“
„Bradavice dnes v noci přivítaly vzácnou návštěvu. Až z Kudley. Většina hostů bohužel nemůže být ubytována v běžných komnatách, neboť je v naprosto zuboženém stavu. Otevřeli jsme jim naši ošetřovnu a poskytujeme zdravotní péči.“
„Nežertujte se mnou!“ zaječela Dolores. „Nemám náladu na ty vaše legrácky!“
„On s vámi ale nežertuje, Dolores,“ podotkl Lucius Malfoy, sbíraje se na nohy a otíraje si krev z rozbitého nosu do hedvábného kapesníčku. „Fénixův řád otevřel bránu tábora a osvobodil všechny nelidi.“
„To je skandál!“ Umbridgeová vypadala, že se o ni pokouší infarkt. „Nebetyčná troufalost! Trestuhodná opovážlivost! Šílenství!“ Její jekot se blížil hranici, kdy už ho budou moci zaslechnout pouze netopýři.
„Souhlasím s vámi, Dolores,“ odvětil klidně Severus. „To, co jste těm tvorům udělali, je opravdu skandální. Zasloužíte si být na prvních stránkách novin, které už za pár hodin roznesou sovy po celé zemi. Vašemu velkolepému dílu se dostane takové pozornosti, jakou zaslouží. Rita Holoubková svůj brk jistě nešetřila, jak ji znám. Zvláště na její reportáž z odboru záhad jsem zvědavý.“
Umbridgeová podklesla v kolenou a vydala zvuk, který už doopravdy nikdo neslyšel. Dva její tělesní strážci ji teď museli podpírat.
„Kde – kde je Brumbál?“
„Plete čepice pro malé bludičky. Aby nenastydly.“
„Zavírám to tady,“ vydechla zoufale. „Zavírám tuhle proklatou školu! Všichni máte výpověď! Ty zrůdy se vracejí do tábora. Mafaldo, uvědomte Alberta Runcorna. Chci, aby je přemístil zpět. Potter má vyhazov. A je mi jedno, jestli se na tom podílel nebo ne. Jeho funkci převezme McNair. Do Denního věštce neprodleně pošlete naše lidi. Musíme ten výtisk zadržet. Cuffe jako šéfredaktor skončil. Zatýkáme ho za velezradu. Stejně jako všechny, kdo tu jsou a pomáhají nežádoucím. Chci, aby sem Albert poslal úderný oddíl. Já si zjednám pořádek!“
„Vy už si nezjednáte vůbec nic,“ pravil Snape stále tím ledově klidným hlasem, věnoval omluvný úsměv jejím osobním strážcům a sáhl do kapsy pro hůlku.
Oni tu svou měli připravenou celou dobu, jenomže teď nějakým záhadným způsobem nedokázali pohnout paží. Přesněji řečeno, nedokázali pohnout žádnou z končetin. Zmateně se po sobě dívali, zatímco je Dolores opakovaně vyzývala, aby konali svou povinnost.
„Já vám garantuji, že jestli utrpím nějakou újmu, tak skončíte v té nejhorší části Azkabanu!“ vyhrožovala jim a v očích měla strach, když na ni Severus namířil. „Luciusi!“ vřískla ochraptěle. „Luciusi, zabraňte mu přece!“
Malfoy sice tasil, avšak jen zdráhavě. Navíc svou hůlku nepozvedl. Nechal ji volně viset podél těla a nerozhodně přeskakoval pohledem z Umbridgeové ke Snapeovi.
„Luciusi!“ vyštěkla zuřivě. „Na co ještě čekáte? Vždyť on vás zradil!“
„Nemůže proti mně vyslat kletbu,“ vysvětlil s triumfálním úšklebkem Severus. „Má u mě nesplacený dluh za záchranu syna.“
„Ten dluh jsem splatil, když jsem tě dostal ze spárů Yaxleyho!“ namítl Malfoy.
„To byla splátka za to, že jsem Draca nenechal v Chroptící chýši roztrhat vlkodlakem. Pořád ti ovšem zbývá odvděčit se za to, že jsem ho vyléčil z krvácivé horečky.“
Lucius vztekle zaťal čelisti. Rukojeť hůlky sevřel tak silně, až mu zbělely klouby, načež ji vrátil zpět do hábitu. Severus spokojeně přikývl.
„Takže abychom to neprotahovali, Dolores. V souladu s výnosem 115/3C Mezinárodního sdružení kouzelníků vás předběžně zadržuji za spáchání zvláště odporného zločinu. Na soudní proces si počkáte v cele Temné věže.“
Vyčaroval ze vzduchu silné, železné okovy a umístil je Umbridgeové na zápěstí a kotníky. Pak pokynul Siriusovi, Moodymu a Tonksové, kteří to divadlo pozorovali z první řady, vklíněni mezi ostatní zvědavé čumily ve dveřích Velké síně.
„Alastore, odveďte ji prosím. Klíč mi přineste na ošetřovnu.“
Moody se chopil Umbridgeové s potěšením zřetelně vepsaným do zjizvené tváře.
„Na to nemáte právo!“ křičela, když ji za sebou táhl po mramorovém schodišti. „Já jsem ředitelka Úřadu pro bezpečnost a ochranu zdraví! Jsem představená Starostolce! Nemůžete mě zadržovat ani soudit! Dejte ty špinavé pracky pryč, slyšíte? Velezrádci! Pučisté! Já s vámi zatočím!“
„Váš výběr zaměstnavatele byl poněkud nešťastný,“ prohodil Snape k vyděšené Mafaldě Hopkirkové, která systematicky couvala k pootevřené dubové bráně. „Doro, buď tak laskavá a doprovoď paní Hopkirkovou do učebny číslo 5 ve druhém patře. Zamkni ji a klíč mi dones. Díky.“
„Co bude s námi?“ připomněl se mu jeden z ochromených tělesných strážců. „Taky nás strčíte pod zámek?“
„Byl byste raději, kdybych vám vyřízl jazyk?“
„Neee, promerlina, zamkněte nás někam!“ zakvílel.
„Výtečně. Učebna 16, páté patro. Siriusi?“
„Už jdu na to,“ zakřenil se Black, osobně je spoutal do řetězů a následně zrušil kouzlo, kterým byli paralyzováni. „Tak hybaj, hybaj, chlapci! Nemáme na to celou noc!“
Severus švihnutím přibouchl dveře Velké síně lačným divákům přímo před nosem a Draca Malfoye odeslal na ošetřovnu pomáhat madam Pomfreyové. Lucius tak byl jediný, kdo zůstal.
„Nuže, do toho. Posluž si. Stojí před tebou vysoce postavený a absolutně nechráněný článek režimu, který ses rozhodl svrhnout. Máš jedinečnou příležitost se s ním vypořádat.“
„Nechat tě odejít nemůžu. To snad chápeš.“
„Samozřejmě.“
„Do cely tě ale strkat nebudu.“
„Za to jsem ti vděčný.“
„Odvedu tě do svých komnat, kde počkáš, dokud nebude po všem. Pak si tě vyzvednou bystrozorové. Upozorňuji tě, že krb je odpojen z letaxové sítě, okna jsou očarovaná proti otevření i poškození a zásuvky psacího stolu ti ukousnou prst, jestli se jich jen dotkneš.“
„Rozumím.“
„A ještě maličkost,“ vzpomněl si Snape a natáhl k němu ruku. „Tvůj prsten.“
Malfoy rozladěně zafrkal, neochotně si kroužek sundal a ještě méně ochotně ho Snapeovi předal do nastavené dlaně.
„Ty jsi byl vždy důkladný,“ postěžoval si protáhlým hlasem.
„Ne vždy,“ zavrtěl hlavou Severus. „A okamžiky, kdy jsem nebyl, mě dovedly až sem.“

Jen co vyřídil záležitost s Luciusem Malfoyem, vrhl se Severus zpět do práce. Když se jim konečně podařilo rozřadit a identifikovat všechny uprchlíky, poskytnout jim co možná nejlepší péči a zajistit relativní pohodlí, teprve pak si dovolil usednout na kamennou lavičku v arkýři uprostřed opuštěného třetího patra.
Tam ho také nalezl Remus, jehož schopnosti překladatele již nebyly potřeba, a tak se rozhodl Severuse najít a vyjasnit si některé věci, které ho trápily.
„Čekal jsem, že za mnou přijdeš,“ promluvil Snape do zamlženého okna.
„Vážně?“ podivil se Lupin, malinko zaskočený faktem, že ho Severus poznal, aniž by se otočil. Vlkodlaci totiž disponovali určitou výhodou oproti obyčejným lidem – jedině ostatní vlkodlaci nebo jiní tvorové temnot dokázali cítit jejich pach, běžný člověk nebyl schopný je svým čichem zaznamenat.
„Vím, co ti vrtá hlavou. Viděl jsi strigy, jak mě poslechly. Byl jsi svědkem toho, jak se mi poklonily a jak mě oslovily. Teď přemýšlíš, jestli je pravdivý závěr, ke kterému jsi došel.“
„A je?“
„Striga by nikdy nesehnula hlavu před mužem. Zvláště pak, je-li ten muž zároveň čarodějem.“
„Takže ony v tobě vidí... Ale proč to nevidím já? Jsem přece vlkodlak. Patřím mezi tvory, kteří jsou ti podřízeni.“
„Nikdy ve mně neuvidíš toho, komu bys měl být podřízený. Protože jsi mnohem více člověk a mnohem méně vlkodlak, než si myslíš. A taky proto, že jsme a vždycky budeme přátelé. Ve skutečném přátelství nemá nikdo navrch. Všichni jsou si rovni.“
„V tomhle případě nelze uplatňovat lidská měřítka. Tahle síla je starší než lidé a jestliže si tě vybrala, jestliže je tvým osudem tou silou vládnout, pak mým osudem je splnit každý tvůj rozkaz. Poněvadž ona je to, co nás všechny spojuje. Je v každém z nás a poutá nás k sobě. A ty jsi ten, kdo v ruce drží řetěz. Ať chceš nebo ne. Role byly rozdány. Ter Ehakar ish kar. Ty jsi král, já služebník.“
„Nechci, abys toho byl součástí, Remusi. Grindelwald sem nedorazí sám. Přitáhne s celou armádou a já budu muset povolat tu svou. Nechci, abys v ní stál. Chci tě toho ušetřit. V mém kabinetu, ve spodní přihrádce psacího stolu najdeš Doušek živé smrti. Tři kapky zabrání, abys zaslechl můj hlas, až budu svolávat vojáky k bitvě.“
„Děláš si srandu? To si vážně myslíš, že bych tuhle nabídku někdy přijal? Uvést se do umělého spánku a všechno zaspat, zatímco ostatní budou bojovat? Já nejsem zbabělec, Severusi!“
„Já vím, že nejsi,“ povzdychl si Severus těžce.
Sledoval bledý pruh svítání na horizontu. Sněžná bouře dávno ustala, bílé závěje se třpytily v tmavomodrém šeru a na nebi zářily už jen ty největší hvězdy.
„Někdy bych si přál, abys byl. Abychom všichni byli. Život by byl tak nějak jednodušší.“

Závěrečná poznámka: 

...do cíle zbývá poslední krok...

Komentáře

růžová ropucha dostala co si zasloužila (neznám dílo, kde by byla hodná a milá :) )
Lucius taky hezkou koupil :)
Draco překvapil, Hermiona ne
Tak už jen jedna kapitola ... škoda
užijte si zítra Vánoc
díky

Obrázek uživatele Owes

Děkuju. Tobě taky veselé Vánoce. A díky za všechny tvé komentáře!

-A A +A