50. část

Obrázek uživatele L.P.Hans
Fandom: 
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Inspirováno dílem Jiřího Kulhánka. Nevhodné pro děti a mladistvé. Obsahuje násilí a krev.

Kapitola: 

Kam jinam na dovolenou, než zpátky do říše smrtelníků. Chvíli jsem přemýšlel, kde mě to vyhodí. Cháron na veškeré otázky zarytě mlčel a já měl trošku obavu abych neskončil někde v jícnu sopky. Měl bych být teď zřetelně nehořlavý, ale I tak…
Nakonec jsem se zhmotnil vcelku rozumně, skoro tam kde jsem potřeboval. Seděl jsem na lavičce v parku, na odporně modrém nebi táhly mráčky jako beránci a já měl výhled na kopec s hradem, ze kterého jsem před měsíci utíkal s jednou rukou. O kus dál jsem naskočil na tramvaj a v duchu doufal, že adresu kam mířím jsem v paměti vyhrabal správně. O půl hodiny později jsem zahýbal za roh a všechny pochyby byly rozptýleny - byl jsem na místě.
U vjezdu do ulice stálo policejní auto a dva příslušníci si mě zevnitř zvědavě prohlíželi. Můj starý policejní kabát byl ale tak roztrhaný a pobytem v podsvětí uválený, že po chvíli mě odhadli na somráka a vrátili se k dennímu tisku. Zaplul jsem do domovních dveří a po schodech sešel do suterénu. Dveře byly zbrusu nové a vonící lakem. Zazvonil jsem.
“Nazdar, říkal jsem si jestli nepotřebuješ parťáka.”
Alice na mě koukala jako bych měl extra hlavu.
“Ty!” zmohla se na odpověď.
“Já.”
“Ty!” zopakovala a rána pěstí mě poslala na druhou stranu chodby jako beranidlo. “Tys mě tam nechal, ty šmejde. Rozplynul ses jak pára nad hrncem!”
Stála nade mnou a sršela vzteky. V ten okamžik by nádherně doplnila fúrie.
“Hele, nešlo jinak. Musel jsem něco zařídit, tam u nás, v podsvětí.”
Podezřívavě se na mě ještě jednou podívala, ale potom mi podala ruku a pomohla mi na nohy.
“Pojď dovnitř, všechno mi povíš a uvidíme,” zcela nepatrně se usmála.
Usmál jsem se také a vykročil vstříc novému osudu.

-A A +A