50. kapitola

Obrázek uživatele Gary Stu
Fandom: 
Kapitola: 

River protočila panenky a otočila se od Doktora. Tahle dětinská verze byla někdy na zabití. Ale jindy s ním byla sranda. Teď to, bohužel, byl spíše ten první případ.

River se nadechla a otočila se k němu: „Doktore!“

Dál se ale nedostala, protože v tu chvíli se kolem prohnal zvuk přistávající Tardis.

Doktor si zamnul ruce: „Oko Orionu, konečně“

River se odvrátila od jeho dětinského úsměvu a zadoufala, že pro jednou je nedostal do nebezpečí. Zvláště teď, když chtěla zjistit, co se to tu dělo. Rory a Amy nebyli sdílní, ale vypadalo to na něco většího i než bylo Doktorovým zvykem.

Než ho stihla zastavit, Doktor otevřel dveře a s nadšením malého dítěte vyběhl ven.

„Ale ne!“ ozvalo se vzápětí zvenku.

River si povzdechla a zkontrolovala svou pistoli. Podívala do monitoru jako do zrcadla a upravila si vlasy. Až pak vyběhla ven.

„Kam jsi nás dostal teď?“ zeptala se.

Ke svému překvapení jako první uviděla ruinu hradu, kterou velmi dobře znala - honila Doktora po celém vesmíru, takže se naučila jeho oblíbená místa. Skutečně byli na Oku Orionu.

„Kam jsem chtěl, ale...“

Než to Doktor dopověděl, ozval se výrazně Yorkshirský ženský hlas: „River? Jsi to opravdu ty?“

River se otočila a před ní stála blonďatá ženská v dlouhém šedém kabátu, pod kterým měla pruhované tričko a kšandy. River se zamračila - nikdy jí neviděla, ale něco na ní bylo povědomého.

River najednou vytřeštila oči: „Doktore?“

Ženská se usmála: „Ano, rád tě zase vidím, River.“

River naprázdno polkla a rozhlédla se. Uviděla přesně to, čeho se obávala.

***

Doktor se opřel o svou vycházkovou hůl a spokojeně se zhluboka nadechl.

„Cítíš ten čistý vzduch, Susan?“

„Ano, dědečku, je to moc příjemné,“ odpověděla Susan a uvelebila se na trávě. „Sedni si ke mě.“

Sotva se Doktor usadil, zaslechli známé sípání a vrčení. Najednou se kousek od nich objevila modrá budka. Vyšla z ní štíhlá postava a zahleděla se napůl zasněně, napůl smutně do střední vzdálenosti.

„Ah, ten čistý vzduch.“

Doktor se opřel o svou hůl a ztěžka se postavil na nohy.

„Mladíku,“ oslovil ho nenaloženě, „co tady děláš?“

Starší Doktor v mladším těle se otočil a nervózně.

„Ah,“ zamumlal.

Než se zmohl na nějakou chytrou repliku, zaplavila ruiny vlna chrčení a sípání. Jedna po druhé se kolem objevilo dalších deset Tardis, ze kterých vyšla další jeho jeho.

„Chmm,“ zavrčel Doktor nerudně dost nahlas, aby ho všichni uslyšeli. „Kdo vás učil slušnému chování. Nejdřív mě zatáhnete do svých machinací a teď tohle.“

„Hmmpf,“ odfrknul si ještě hlasitěji.

Najednou se uprostřed objevila i poslední loď. Ihned z ní vyběhnul Doktor s výrazem šťastného dítěte, který mu ale z tváře rychle zmizel.

„Ale ne!“ vykřikl, když je všechny uviděl.

„Kam jsi nás dostal teď?“ ozvalo se po chvíli z jeho Tardis.

Ženský hlas náslodavala ženská s kudrnatými blonďatými vlasy oblečená v džínách a džínové bundě. U pasu ji z koženého pouzdra čouhala rukojeť pistole. Doktor si povzdechl - nejdřív holka s výbušninami a teď tohle.

Ženská se otočila a nejistě si prohlédla Doktorovo ženské já. Po pár vteřinách vytřeštila oči.

„Doktore?“ zeptala se nejistě.

„Ano, rád tě zase vidím, River.“

River se rozhlédla a Doktor zaregistroval, jak se jí přes obličej přehnala změť emocí - překvapení, děs, nejistota, zvědavost. Nakonec se široce usmála a vydala se k nejbližšímu Doktorovi.

„Ty se mi líbíš,“ zatahala ho za dlouhou šálu a poslala studentíkovi pusu.

Ten se nejdřív zamračil a pak se tázavě rozhlédl.

Pak se otočila k rockerovi, který se uchechtl. Obešla ho a kriticky se zamračila na jeho tmavé brýle.

„Sonické brýle? Ty se mi nelíbíš.“

„River, tys nikdy neocenila pořádný dospělý styl.“

River se ušklíbla a najednou stála před Doktorem.

„Ale tenhle obličej jsem zblízka ještě neviděla,“ řekla. „Ty jseš originál, viď?“

Na Doktorův nerudný výraz se usmála ještě víc: „Jsem ráda, že se to s věkem zlepší.“

„Mladá dámo,“ osočil se na ní Doktor, ale River už se k němu otočila zády.

Dala si ruce vyzývavě v bok, aby všichni dobře viděli její zbraň.

„Tak kdo mi řekne, co se to tu děje?“

To už na Doktora bylo moc. Daleci a Kyberlidi, jeho další já a bohové, časové paradoxy - to všechno byla jedna věc, ale takováto neslušná ženská?

„Mladá dámo!“ řekl Doktor rázněji a položil ji ruku na rameno, aby River otočil k sobě.

River se mu vysmekla a rychlostí blesku se kolem něj koketně ovinula. Dala mu pusu na tvář a s hranou ublížeností řekla jemně: „Přece by ses takhle nechoval k vlastní ženě?“

„Že-ženě?“ zakoktal se Doktor a zrudl.

„River!“ okřiknul jí vyhublý mladík a zahleděl se místo do střední vzdálenosti na River.

„River!“ řekl skoro ve stejnou chvíli bradatý mladík, z jehož Tardis vyšla.

Najednou se do věci vložilo ještě několik jeho já a Doktor se ztratil. Zavrávoral, jak ho River pustila. Vytáhla pistoli z pouzdra a několikrát vystřelila do vzduchu.

„Ale drahoušci,“ řekla sladce do nastálého ticha, „měli byste se k dámě chovat lépe.“

Najednou jí hlas ztvrdnul: „A říct mi, co se tu děje.“

„Ehm, River,“ její Doktor jí popadl za ruku a zatáhl ke své lodi. „On vlastně nikdo moc neví.“

Pak oslovil svá ostatní já: „Navrhuju, abychom si každý vybrali jiný kousek Oka Orionu.“

Zatáhnul River do své Tardis a během pár vteřin se dematerializovali.

Doktor se rozhlédl, otočil se ke svým ostatním já zády a podpíraný Susan dokulhal do své lodi. Uvnitř si sednul na židli a podíval se na monitor. Zbylí Doktoři si vyměnili pohledy od unavených přes pobavené až po naštvané a vlezli do svých Tardis. Modré budky jedna za druhou postupně mizely a Doktor se usmál, když tam zůstal sám.

„Tohle je můj kousek Orionu,“ zamumlal a ztěžka se zvednul. „Ten nejkrásnější.“

Vyšel se Susan zpátky ven a společně se posadili do trávy.

„Cítíš ten krásný, čistý vzduch Susan?“

„Ano, dědečku,“ odpověděla Susan spokojeně.

Najednou se vzduch zavlnil sípáním a chrčením. Postupně se na přesně stejných místech jako předtím materializali Tardis.

„Tohle bude ještě na dlouho,“ povzdechl si Doktor nahlas.

-A A +A