Rodinná nepohoda
Odehrává se dva roky po impaktu Měsíce.
Už si ani nepamatuji, kdy to bylo normální.
Bylo mi třináct, když se po městě začaly poprvé pohybovat oživlé věci.
Nejdříve se to zdálo úsměvné, ale pak na nás zaútočily.
Máma s tátou nás bránili do posledního dechu.
Příboráci je ale dostali.
Tehdy nás zachránil strýc Bob a odvezl do vesnice pod horami.
Nevěděl, že už ji dávno ovládly meteozvěsti.
Zmasakrovali ho přímo před našima očima.
Ještě dodnes mě v noci budí noční můry.
Abych zjistil, že sen se změnil v den, ale nic se nezměnilo.
Zbyl jsem jen já a moje sestřička.
Ale my se nedáme.
Musím dospět.
Brzy!
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Děsivé a výborné. Ráda bych
Děsivé a výborné. Ráda bych věděla, jestli se mu to nějak podaří
:)
To nevím ještě ani já sám :)
Děsivé!
Děsivé!
Díky
Díky.
Příšerná minulost a žádná
Příšerná minulost a žádná budoucnost...
:)
To zní jako zajímavé téma na další drabble...
Už žádná legrace, ale čirá
Už žádná legrace, ale čirá hrůza.
:)
Taková normální puberta...
Co máš proti Příborákům? Já
Co máš proti Příborákům? Já jsem hned z vedlejšího města a nikdy po nás nešli!