Kordy a korzety

Julie d'Aubigny, duelistka a operní pěvkyně byla podle mého názoru určitě starou mistryní.
Narodila se kolem roku 1670 tajemníkovi jednoho z hrabat na dvoře Krále Slunce. Její otec mimo jiné trénoval dvorská pážata v šermu, a tak se šermovat, tančit a jezdit na koni naučila i jeho dcera.
Provdala se mladá, protože na ní šéf jejího otce měl zálusk, tak ji provdal za nižšího šlechtice, kterého poslal pracovat mimo Paříž.
Julie si brzo našla vlastního milence. Ten v souboji zabil muže, a tak Julie spolu s ním utekla před vyšetřovateli na jih Francie. Cestou oba vystupovali po hospodách jako zpěváci a šermíři, Julie s příjmením svého manžela a oblečená v mužských šatech.
S milencem se rozešla a našla si milenku. Rodiče milenky svou dceru zavřeli do kláštera. Jak to dopadlo jste si mohli přečíst v drabblu.
Milenka se nakonec vrátila k rodičům, kteří několik měsíců věřili, že je mrtvá. Jakou měli radost není jasné, ale Julii dali k soudu, jenž ji v nepřítomnosti odsoudil k trestu smrti.
Zachránilo ji ale to, že byla talentovanou operní pěvkyní a i díky rodinným kontaktům ve Versailles si získala královskou ochranu. Působila v právě založené pařížské opeře, kde si získala velký úspěch jako sopranistka a kontraaltistka.
Její otevřeně bisexuální chování bylo sice skandální, ale králův bratr Filip byl homosexuál, který často oblékal dámské oblečení, král tedy Juliino chování musel tolerovat. Navíc mu patrně vyhovovalo, nakolik Julie a jí podobní umělci provokovali církev.
Ani s mečem se Julie nekrotila. Během jednoho banketu políbila velmi žádanou svobodnou šlechtičnu a tři šlechtici ji vyzvali na souboj (na ten banket přišla ozbrojená dvěma meči, tak se to dalo čekat). Jednoho po druhém postupně porazila. Souboje ale byly v té době už nelegální a králova trpělivost konečně přetekla, zvlášť kvůli tomu, že se to stalo na králově banketu. Julie musela z Paříže prchnout do Bruselu.
Zemřela v klášteře ve Francii v Kristových letech, kam vstoupila po smrti své poslední milenky.
Jestli je to všechno pravda těžko říct. Ale přál bych si, aby bylo.