Když happy thoughts, tak happy thoughts.
Koya-dōfu a cedrový les po dešti. Kouřící hrnek sahlepu a Modrá mešita pod sněhem. Preso na stojáka v šestnáctém obvodu. Samgyetang s extra porcí divokého ženšenu a posvátná hora Inwang. Currywurst, kterým zajídáš vlčí hlad po kurfiřtské sbírce smaragdů a safírů. Sundubu-jjigae a neony staré zábavní čtvrti. Sensuke saké a zakouřená nádražka v Nadě. Kebab z okýnka u nádraží, kde vědí, že si dáváš dvojitou harissu, a křičící racci. Neforemné yuzu za pár šupů ze samoobslužné budky cestou do nejstaršího hlavního města.
Letošní jarní chřest zalitý slaným máslem a za okny trnky vonící do noci. Není ve vůbec špatné společnosti.
Věnováno Taiye Selasi.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To je krása. Úplně mě to
Iantouch
To je krása. Úplně mě to pohladilo po duši, jen si to představuju. Jak hezké to musí být vzpomínky!
Jé, děkuju! Nějak mne z těch
Alexandra
Jé, děkuju! Nějak mne z těch stromů vonících do noci těsně po úplňku chytla nostalgie.
Jo, nezapomenutelné
Birute
Jo, nezapomenutelné putovatelské chvilky s jídlem nebo pitím. Chřest má mezi nimi rozhodně čestné místo! Připomnělo mi to, jak jsem na kopci v Heidelbergu ochutnala ostružinu, která byla esencí ostružinovitosti.
Mňam, to chápu, esenci
Alexandra
Mňam, to chápu, esenci ostružinovatosti bych si dala s chutí! Nemluvě o tom, že v Heidelbergu je pěkně :)