Dvě ženy
O dědečcích jsem psala loni, letos došla řada na babičky.
BJB, takhle v noci už to lepší nebude...
Může se síla a nezlomnost dědit, přechází zocelení z jedné generace na druhou, z otce na dceru, z dcery dál? Je síla dar, nebo ji těžce vykupujeme litry slz?
Dvě ženy. Otec jedné utekl z pochodu smrti, otec druhé bránil rodinu do posledního dechu. V den okupace zašel do cukrárny, nakoupil zákusky, donesl je dětem. Prý bude válka, tak ať se alespoň naposled pořádně nají.
Dvě ženy. Jednu opustil manžel, zůstala sama na dvě děti, naučila se šetřit každou korunu. Druhá nastoupila na vysokou, otěhotněla, nikdy nedostudovala - na prvním místě novorozená dcera.
Dvě ženy. Život je sráží na kolena, zas a znovu povstávají z prachu země.
Dvě ženy. Matky. Babičky. Desítky let péče, stovky upečených koláčů a hodin strávených na pískovišti. Nevzdávají se. Bojují. A vždycky mají otevřené dveře.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
′<3
′<3
Pěkné
Dvě ženy, za které se schová mnoho dalších. :)
Je úžasné mít takové vzory!
Je úžasné mít takové vzory! Krásně podáno.
To je krásný <3
To je krásný <3
Děkuji moc všem :)
Děkuji moc všem :)
Jé, na loňské dědečky si
Jé, na loňské dědečky si pamatuju ;). Tohle drabble je moc krásně napsané a silné. Přece jen to odkrývání vlastních kořenů a osudů lidí, co tu byli před námi, má své nepominutelné kouzlo.
Žádná bujabéza, ale poctivá
Žádná bujabéza, ale poctivá polévka ze zásmažky! Moc se mi to líbí.