Nahrazuji téma č. 20 - Kapitola sama pro sebe
Neumím to zařadit do fandomu. Není to úplně Seržant, není to úplně ani realita. Je to nějaký časoprostor mezi, s citacemi sama sebe. Mno.
Kniha života. Úvodní slovo bývá krátké, jako kdyby se autorovi nechtělo příliš rozepisovat. Postupně se kapitoly prodlužují, příběh se rozvíjí, povaha postavy se přirozeně mění. Život uplývá.
A pak se jednou – vždycky – objeví kapitola, kterou nikdo nečekal.
Následující text často není k přečtení. Stránky jsou pomačkané, rohy ohnuté, písmo zvlhlé slzami. V knize se objevují podivné útržky slov, která nedávají smysl.
jsem anděl popálený, hlas zadušený žalem,
jsem šejtán s okem ďábla, co pohled dal ti darem…
Někdy čtenář žasne, často pláče spolu s příběhem.
Knihu už nikdy neodloží.
Zvlášť když se dříve nebo později stane hlavním hrdinou on sám.
Nevím, asi tomu nerozumím,
Apatyka
Nevím, asi tomu nerozumím, neznám příběhy v pozadí... ale je to tak poetické, tak zasahující, že ukládám rovnou do oblíbených. Určitě nečtu naposledy, sem se budu vracet.
Ona je to taková imerze
Lejdynka
Ona je to taková imerze reality (ve smyslu běžného lidského života) a toho našeho fandomu Seržant a pouštní růže (ta citovaná poezie je moje a byl to drabble na téma Nápověda), takže v tom asi není nutné hledat konkrétní významy. Každopádně děkuji, moc si toho cením <3
Jsem úplně a naprosto unešená
ef77
Jsem úplně a naprosto unešená. Nádhera.
Ach děkuji převelice! To mě
Lejdynka
Ach děkuji převelice! To mě moc těší :)
úchvatné
Aries
úchvatné
Děkuji!
Lejdynka
Děkuji!
Opravdu krásné.
Aplír
Opravdu krásné.
Děkuji moc :)
Lejdynka
Děkuji moc :)