Bylo jich pět

Bylo to jako z nějaké předpotopní detektivky – v temné uličce mu zastoupila cestu pětice černě oděných mužů.
André cítil, jak se mu stáhl hrudník.
„Zrádče,“ odplivl si ten nejblíž. Nebylo mu vidět do tváře, přesto André ten hlas poznával.
„Dejte mu, co si zaslouží,“ ozval se druhý.
Další bývalý kamarád.
Prostor mezi nimi se ještě zmenšil a André o krok ucouvl. V hlavě mu šrotoval plán úniku a zároveň touha se jim postavit. I když to znamenalo, že odsud neodejde po svých.
„Kde je ta tvoje coura?“ zasyčel třetí.
Čtvrtý nečekal a udeřil. André se vysmekl kolem pátého a utíkal.