Noční projekce snů

Prosklený strop zimní zahrady prozřízl trojitý kužel fialového světla. Metoděj zdvihl hlavu. Můry zpozorněly. Nad nimi se odvíjel sen. Silueta ženské postavy se sklonila nad postýlkou a pohladila dítě po světlých vlasech. Chlapeček se usmál. Okraje spolkla tma, obraz se rozmazal. 

„To jsem byl já!” Metoděj ani nedýchal.

Di mu něžně přejela sosákem po krku: „Chceš vidět pokračování?”

Vo zatřepetala křídly: „Pusť si nás blíž!”

„Daruj nám všechny svoje myšlenky,” žadonila Ké. „Co se ti může stát?”

„A na oplátku?”

„Dáme ti naději. Sny o lásce. Bezpečí. Mámino pohlazení.”

Metoděj kývnul. 

Najednou viděl skvěle. 

Ale vůbec se mu to nelíbilo.