„Tetičko, proč ses nikdy nevdala?“ zeptala se ostýchavě její neteř.
„Vždyť víš, Julinko, měla jsem lásku, tu jedinou opravdovou na celý život.“
„Tetinko, to byl darebák! Podváděl tě s tvou přítelkyní a nakonec vás opustil obě,“ vybuchla Julinka. „Zbaběle se vypařil.“
Tetička zavrtěla prošedivělou hlavou a neodpověděla, ponořila se do vzpomínek. Jak krásný byl její poručík od dragounů. Švarný jinoch. Prožila pak život vzpomínkami na dávnou lásku a věděla své. Na něj se nedalo zapomenout. Skutečně nikdy.
Náhle odložila pletení a vydala se do sklepa. Otevřela velikou starou skříň, usmála se a láskyplně urovnala statnému kostlivci na lebce dragounskou čepici.
Út, 2010-04-13 17:20 — Esclarte
Dobrá tetička!
Tak tomu říkám láska za hrob, checheche.
Út, 2010-04-13 07:35 — angie77
Jéee,
to je ale báječně morbidní:-) Vida, co všechno se dá spáchat z červené knihovny...
Po, 2010-04-12 23:01 — Lejdynka
Tak tomu se říká dokonalá
Tak tomu se říká dokonalá pomsta!
Moc líbí. Potvora záletná, dobře mu tak.
Hezké!
Po, 2010-04-12 21:02 — Profesor
Dobře pojatá červená
Dobře pojatá červená knihovna. Tleskám.
Po, 2010-04-12 21:29 — Peggy
Děkujík *červená se a je
Děkujík *červená se a je velmi potěšena*
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit