18. Natírání plotu

„Tak děti, dřevo už nehoří, ani nekouří, ohýnek je uhašený. Ještě dejte deku sušit na sušák."
Děti bez odmlouvání plní dědovy pokyny.
„Hned mi tady pěkně slíbíte, že už nebudete dělat žádné kouřové signály.“
„Slibujeme.“

„Tak dobrá. Teď ta smysluplná práce. Kájo, půjčím ti pracovní plášť a Standa si vezme moje staré triko, to je dlouhé, bude pomalu taky jako plášť.“
„Co budeme dělat?“
„Budete natírat plot.“ Děda poředil barvu, pořádně ji promíchal a část jí odlil do jiné plechovky. „Tady máte štětce. Můžete začít. Hezky od shora dolů. Když namočíte štětec, vždy ho trochu otřete o okraj plechovky. A dávejte pozor, ať barvu nevylijete. Každý začne z jedné strany."

Standovi se do práce moc nechce. Nejprve musí honem na záchod. Potom dostane hroznou žízeň a jde se napít. Když je pryč, děda se nakloní ke Káje. „Kájo, ty ráda čteš, už jsi četla Toma Sawyera?“
„Toho už mám přečteného. Ty asi narážíš na to, jak Tom taky natíral plot.“
„Právě. Tak víš co? Začni pracovat a pokud tě to nebaví, předstírej nadšení.“
„Ale mě to baví, dědo.“
„Tak prima. Uvidíme, jestli se Standa tvým elánem nakazí.“ Děda si vezme štětec, který přidělil Stáňovi a také začne natírat. Radostně si píská a vypadá velmi spokojeně.

Staník se přišourá a chvíli je pozoruje.
„Dědo, já to chci taky zkusit.“
„No já nevím, jestli ti to mohu svěřit,“ dělá děda naoko drahoty.
„Už jsem velký, dokážu to.“
„To já vím, ale bojím se, abys nebyl pomalovaný víc než plot.“
„Tak mi ten štětec půjč a uvidíš, jak mi to půjde.“
„Co myslíš Kájo, zvládne to?“
„Jasně, dědo.“
A tak děda předá žezlo, tedy předá štětec vnukovi.
A Standovi to jde od ruky. A ještě stačí povídat. „Taťka mi vyprávěl,“ vzpomíná, „že jako kluk dostal v pionýrském kroužku za úkol taky něco natírat. Nebavilo ho to, proto záměrně zavadil o plechovku. Ta se převrátila a barva se vylila. Táta bezradně přešlapoval kolem a tak  barvu rozšlapal po celém okolí. Vypadalo to, že je tak nešikovný. Rozzlobená vedoucí ho radši poslala domů. A táta měl radost, že nemusí natírat a může si jít hrát. Jak ho mohlo natírání nebavit. Vždyť je to zábava,“ nechápavě vrtí Staník hlavou.
Kája s dědou na sebe významně mrkli.

„No né, vy jste ten plot krásně natřeli,“ chválí je babička. „Já jsem taky natírala,“ usmívá se.
„Jak to? Vždyť jsi tu nebyla?“ diví se Standa.
„Pro změnu jsem vám natřela chleba pomazánkou. Pojďte se nasvačit.“