Splněno 7. překvapení
V předchozí kapitole Standa přes výhrady poslechl dědu a ostříhal ho, lépe řečeno vyholil mašinkou.
„Tak už jste se vrátily z nákupu?“ halasí děda.
„Jej!“ překvapením pustí babička tašky na zem. Z jedné, pěkně vyboulené, momentálně fungující jako malý skládek, se kutálí jablka, brambory, nektarinky…
„Copak?“ děda div nezakopne o hlávku zelí.
„Nic. Jen… Vypadáš jak Srstka.“
„Ty myslíš babi, že děda je zelený jako angrešt?“
„Děda je bledý pořád. Myslela jsem Srstku. Tak se jmenoval jeden herec, který už zemřel, víš. Měl na hlavě sotva pětimilimetrový porost vlasů, právě jako teď děda.“
„Fakt trochu připomínáš Srstku,“ zkoumavě si dědu prohlíží Kája. „Ale mně ses líbil víc, když jsi měl vlasy jako Smoljak.“
„Toho znám, ten hrál v Divadle Járy Cimrmana,“ raduje se Standa, že ví, o kom je řeč.
„A nevyhodíš mě, miláčku?“ směje se děda.
„Jak tě to napadlo?“ diví se babi.
„Mně ne, ale Standu, myslel, že mne nepoznáš.“
„No, tohle jsem nečekala. To nepopírám.“
„Tak děda měl pravdu, když říkal, že tě překvapíme.“
„Život s dědou,“ přitulí se k němu babi, „je chlapče samé překvapení.“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit