DMD Bonus č. 2 pro 8.4.2011.

téma: Konec, DMD č. 1
Cesty čtyř kamarádů se spojily až nad hrobem pátého z nich. Přečkat celou válku, a pak zemřít rukou zloděje?
„Tak to je asi opravdu konec Rychlých šípů,“ pronesl Červenáček.
Mirek ale zavrtěl hlavou: „Takový konec nikdy nenastane. Naše přátelství nemůže porazit ani smrt, ani ubozí zabijáci, ani válka. Náš klub snad přinesl do světa alespoň krapet toho dobrého. A o nic jiného nakonec ani nejde.“
Dál stáli mlčky. Jindra se potom vydal domů na Druhou stranu za Tončou a Červenáček do Stínadel za Martinou. Jen Mirek Dušín a Jarka Metelka zůstali před pomníkem se jménem, které jim připadalo tak cizí.
Poznámka: Tonča a Martina jsou z Posledního tajemství Jana Tleskače od Velínského. A k Rychlonožkově smrti se možná ještě v nějakém drabble vrátím.

(Slepice)
„Co bylo dřív? Vejce nebo archaeopteryx?" vyptávalo se kuře. Matka ho poslala vyzobat si co nejvíc nakridletií.
Co bylo dřív, vejce nebo xilousuchus? Psal se trias, věk rozumu, a zásadní otázky bytí si žádaly odpověď.
Co bylo dřív, vejce nebo hylonomus? dumal hylonomus, soukaje do sebe mnohonožku.
Co bylo dřív, vejce nebo pikaia? Hleděla na chuchvalec měkkých kuliček a matně si uvědomovala, že něco takového přivedlo k začátku její život.
„Co bylo dřív, vejce nebo trilobit?" vyptával se trilobit každého trilobita, kterého potkal.
Teď jsem to nějak nepostřehl. Co bylo dřív, ptal se mladý vesmír sám sebe, kvark nebo gluon?

...žil smutný král. Jeho království postihlo neštěstí. Usídlila se v něm děsivá Útočná Slepice.
Své potomky proti ní nevyslal - každý věděl, že záchrana přijde jedině od nějakého hloupého Honzy nebo jiného Janka. Mnozí se také objevili, jenže nikdo se nevrátil. Jen široko daleko bylo slyšet děsivé kdákání.
Jednoho dne k hradu přicválal urozený, krásný a udatný rytíř. Když se dověděl vše, ihned se zvedl a vydal na cestu - upaloval co nejrychleji směrem od Slepice.
Od té doby už ho tam nikdo neviděl, ale královy potomci často říkali: “Taková to mohla být láska.”
A království? To dál čekalo na svého hrdinu.
Téma: Slepice, Kam se poděl hrdina?, ...a taková to byla láska!

Téma: Běsnění
Fandom: Ze života (aneb exkurze do cizích zvyků, tentokráte z Itálie ;))
Nočním městem se rozlehlo tříštění skla, následované cinknutím téhož materiálu.
„Sakra!“ zaklel kdosi. „Si ze mě děláš srandu! Proč se tobě rozbila a mně ne?“
„Zkus to znova,“ zahučel druhý a rozchechtal se.
TŘÍSK!
PRÁSK!
KUTULULŮ!
Kolem se válely střepy, plasty a jiné roztodivné haraburdí.
„A teď bacha,“ hlesl jeden a důležitě zvedl prst. „Velký to... Grandfinále!“
V jeho rukách se ocitla židle.
„Co to děláte?!“
„No, tradice přece.“
„Vy volové, to se dělá na Silvestra a ne o Velikonocích ve tři ráno!“
Na konci uličky se objevilo auto s nápisem POLIZIA. Běsové se za nadšeného jásotu dali na útěk.
-----------------------------------------
Na vysvětlenou: Po odpočítání Nového roku Italové vyjdou ven před dům a rozbíjejí staré věci (případně to hází z okna, dle osobních preferencí ;)). Komu se nic nerozbije, ten bude mít v následujícím roce smůlu.

Téma: DMD č. 6. pro 6. 4. 2012. Téma: Běsnění
Fandom: Budeč (či spíš Vyšehrad)
Pozn.: Obsahuje lehký spoiler k této povídce.
Varování: BJB
Kromě strojvůdce byli ve vlaku jen dva další chlapi. První jízda po nové trati. Tunel. S jeho stavbou byly samé problémy, proto se trať otevírá se zpožděním.
Vzadu se ozval křik.
Stiskl brzdu.
Sotva stihl otevřít dveře, kdosi ho uhodil do tváře.
Na policajty počkal dispečer, který nebyl dnes se službě a náhodou se nachomýtl k pátrací skupině.
Pak přijeli lidi se zvláštního oddělení.
Jeden z nich, štíhlý chlap s tmavýma očima, prošel vagón, prohlédl všechny tři mrtvoly a najednou se podíval někam do stropu a zatvářil se úplně stejně divně jako ti mrtví kolem.
Až tehdy se dispečer vyděsil.

DMD č. 4. pro 4. 4. 2012. Téma: ...a taková to byla láska!
Chrabrý rytíř Tristan a spanilá Isolda se zlatými vlasy spočívají bok po boku. Jejich bolest pominula. Ve tvářích se jim zračí klid, který je téměř k neuvěření.
Už o nich vznikají legendy a písně. Osudová láska, nepřekonatelné překážky, lži, úklady, souboje a smrt.
A kde v těchto příbězích stojí oni dva?
V tomto okamžiku u nohou mrtvých milenců. Dva jejich nejbližší.
Bok po boku.
Od dalšího, méně osudového příběhu je dělí jediná otázka.
„Vrátíš se do Irska?“ zeptá se tiše král Mark.
Brangiena se na něj překvapeně podívá.
Od příběhu, který nevstoupí do legend a písní, je dělí jediné slovo.

Téma: Slepice
„Hádej, co se mi stalo.“
„Co?“
„Potkal sem tvojí kamarádku.“
„Co je na tom tak směšného?“
„Nic, lásko, nic…“
„Co se směješ? Kde jsi jí potkal?“
„Ve městě přeci… byla tam tak sama samotinká…“
„Necul se tak blbě a řekni mi jak se má.“
„Teď už dobře.“
„Jak to myslíš? Co se stalo?“
„Sežral sem jí. Jen byla trošku víc hlučná…“
„Proboha! Proč jsi to udělal? Říkal si, že lidi už nelovíš.“
„Taky sem neřek, že byla člověk.“
„Cože?“
„…“
„Spikeu!“
„…“
„Spikeu, proč máš v puse to peří?“
„Sem řek, že jsem potkal tvojí kamarádku…“
„To je…“
„Jo… slepičí...“

Téma: ...a taková to byla láska!
348. Neprovozuj lásku ve stavu beztíže.
349. Neprovozuj lásku tak, aby bolela.
350. Neprovozuj lásku nečekanou, nechtěnou a rozpačitou.
351. Neprovozuj lásku v kroužkové zbroji.
352. Neprovozuj lásku s polárními liškami, housenkami a jakýmkoliv jiným zvířectvem.
Bůh smutně okusoval tužku. Jeho nová přikázání, která pracovně nazval Jak neprovozovat lásku, už zabírala přes dvacet stran. Vnucovala se mu ale myšlenka, že nejsou moc dobrá.
Bůh si povzdechl.
Láska byla problém. Byla příliš těkavá. Příliš lidská…
Zachvácen nečekaným nápadem všechny papíry roztrhal.
„Milujte se, množte se,“ zaburácel a jeho hlas se šířil jako lavina.
Však oni si ji lidé zvládnou zkomplikovat sami…

Téma: "Slepice", nahrazuju:-)
Teal’c seděl uprostřed místnosti a prováděl svůj kel’no‘reem.
Místnost vypadala téměř jako obvykle, mihotavé světlo svící jemně ozařovalo pokoj, avšak něco bylo jinak.
Ve výklenku v čele místnosti stál podstavec a na něm se obřadně tyčila velká zlatá slepice.
„T, co to tady vyvádíš?“ zeptal se vyděšeně plukovník.
Jaffa se probral ze svého soustředění a pomalu otevřel oči. Otočil se směrem k plukovníkovi s odhodlaným výrazem ve tváři.
“Už dost bylo falešných bohů! Je čas začít uctívat nové, pravé bohy!“ zahřměl Teal’c.
„Neměli jsme ho do toho KFC brát s sebou, T se z toho evidentně zbláznil,“ uštěpačně poznamenal O’Neill.