DMD č. 16. pro 16. 4. 2020. Téma: My se nedáme

Obrázek uživatele nettiex

Kleptomanka

Fandom: 
Drabble: 

„Dlouho jsem to ignoroval. Začalas toho zneužívat.“
Neřekla nic.
„Nulové následky tě povzbudily. Tvoje troufalost se stupňovala. Ale pleteš si mou lhostejnost s tolerancí.“
Jen se usmála.
„Ne s tolerancí. Hůř. S pochopením. Chyba. Nemám pochopení pro zloděje.“
Zarazil se.
„Nemám pochopení pro lidi, co berou moje věci,“ opravil se.
„Vrať ten mobil.“
Rozesmála se!
Nevydržel to a chňapl po něm.
Zamračila se. Pak se nadechla a...
Ale ne.

„Beru to tak, žes ten svůj od mé maličké, bezbranné roční dcery nedokázal získat?“ zeptal se John pobaveně, když mu půjčoval telefon.
Sherlock důstojně usoudil, že mu to nestojí za odpověď.

Obrázek uživatele Red Knight

Rozhodují vteřiny

Úvodní poznámka: 

Navazuje na K vašim službám.
Nechci to zakřiknout, ale témata mi poslední dobou sedí přímo úžasně. Dík! :D

Drabble: 

Král si občas si dovolil odložit masku přísnosti, zvlášť před těmi nejvěrnějšími. V takových chvílích ztrácel ostražitost. „Není snad v Kerrenu dost hezkých holek, že musíš trávit čas v knihovně?“
Tasha.
Měl-li dosud nějaké pochyby, tahle zdánlivě nevinná otázka všechny rozptýlila.
Teď nebo nikdy.
Levou rukou nahmatal za pasem rukojeť dýky.
„Bastiane!“ vzkřikl varovně král. Kdyby se rozhodl o vteřinu dřív, snad by se stihl bránit.
Dýka se ve vzduchu zaleskla. V takových chvílích rozhodují okamžiky.
Král něco zachroptěl a natáhl se pro meč. Byl to slabý pokus, předem odsouzený k nezdaru, ale hodný umírajícího krále. Takhle snadno se nevzdá.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Apatyka

Dobrá rada nad zlato

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Emíliina rodina byla docela obyčejná — kam jen její paměť sahala, všichni pracovali jako sloužící. Neexistovala žádná rodinná tajemství — ani temná (žádná podivná úmrtí), ani naprosto skvělá (ne, ani recept na tu nejlepší bramboračku pod sluncem). Nicméně…
Schopnost přesvědčit panstvo, že lepší služebnou nenajdou, a manžela, že lepší manželku opravdu nesežene, se mezi ženami napůl dědila a napůl šeptem předávala (společně s receptem na druhou nejlepší bramboračku pod sluncem).
Asi půl roku po svatbě si Emílie vzpomněla na svoji maminku. Potom přestala používat slova jako „srdíčko“ a „drahoušek“ a provedla pár drobných úprav svého chování.
A kupodivu jim to začalo klapat.

Závěrečná poznámka: 

To jste nečekali, že?

Obrázek uživatele Erenis

Řeka

Fandom: 
Drabble: 

Na břehu řeky bylo poněkud rušno.
Sešli se tvorové ze všech koutů, zjištovali, co se to deje.
Byly tam záby, ptáci, ryby, plazy.

Po břehu pobehovali malí, zvláštni panáčci.
Byli neuveřitelne hlasití a mávali do vzduchu svými malými packami.
„My se nedáme, my se nedáme!“ řvali na celé kolo.
Byli ale tak malincí, že je skoro nebylo slyšet.

Zvěř to po pár hodinách přestalo bavit a rozešla se domů.
Ti malí tvorové tam pořád běhali a mávali svými pacičkami.
Nikdo si jich nevšímal.

Jestli nepomřeli, tak tam mávají dodnes.
Nikoho nezajímali. Byli naprosto zbytěční.
Stějně jako tenhle příběh o nich.

Obrázek uživatele Oliver

Always Keep Fighting

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Vypadalo to na superlehký téma. Ale nevím, nakolik se mi tam povedlo dostat to, co jsem chtěl. :)

Drabble: 

Tváří v tvář apokalypse.
Tváří v tvář svým vlastním démonům.
Když jeden z nich přece jenom padl, byl tu ten druhý, aby mu pomohl vstát a jít dál.

Chvíle, kdy se zdálo, že celý svět je proti nim.
Ztráty, bolestné až k nepřežití.
A návraty z míst, odkud by měl být návrat nemožný.

Patnáct let dlouhá cesta.
A i když teď končí, to podstatné zůstává.
Vůle bojovat. Nejen proti příšerám vnějšího světa, ale hlavně s běsy a děsy uvnitř sebe.
Jít dál.
Užívat si dobré chvíle, rodinu, ne nutně tu pokrevní, jablečný koláč, vítr ve vlasech, slunce.

Always Keep Fighting.

Závěrečná poznámka: 

"Always Keep Fighting" je kampaň Jareda Padaleckiho. Jde o podporu lidí, kteří zápolí s duševní nemocí (deprese etc). Víc tady: http://www.supernaturalwiki.com/Always_Keep_Fighting

Vítek se nebojí

Fandom: 
Drabble: 

Vítek se pohodlně usadil na kozlíku vedle Martina a zamyšleně hleděl na rozložitá záda Plaváka.
Martin poočku pohlédl na Vítka, překvapený, že nežadoní, aby mu svěřil otěže jako jindy, když se vracejí ze mše. Chlapec byl velmi zamlklý. Ani Martinovi nebylo do řeči. Dnes sloužil kaplan Bernard a k překvapení přítomných nekázal latinsky. Křičel, hrozil, vypočítával Boží tresty. Jeho tvrdá slova dopadala na hlavy přítomných jako kameny.
Celou cestu na Cimburk bylo nezvyklé ticho. Na nádvoří řekl Vítek vážně: „Bratr Metoděj vypráví o spravedlivém Bohu, ne o krutém, o Boží lásce, ne o trestech. Takovému Bohu věřím, takového se nevzdám.“

Obrázek uživatele Elet

Středně velká silniční křižovatka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Scéna: středně velká silniční křižovatka se semafory, slunečné odpoledne

Aktéři: starší cyklista, mladší cyklista, řidič autobusu (a autobus)

Drabble: 

Cyklisté jedou po chodníku, starší vepředu, blíží se k přechodu. Mají zelenou. Autobus stojí, čeká.

Cyklistům skočí červená. Starší zabere, zrychlí, přejede přes přechod. Stihne to a odjede ze scény. Mladší zabrzdí, sestoupí z kola, čeká.

Autobusu skočí zelená, pomalu se rozjíždí. Když míjí čekajícího cyklistu, řidič mu výrazně pokyne. Poděkuje, usměje se.

Cyklista to mohl taky projet - a neudělal to.
Řidič děkuje za respekt.
Za trpělivost.
Za ochotu dělat to, co je správné.

Divák tiše oceňuje tu dokonalost obyčejného. Odchází s nadějí. Ví, že se nedáme. Že dokud budou na světě respektující cyklisté a děkující řidiči, lidstvo má šanci.

Obrázek uživatele Brygmi

Konec všeho

Drabble: 

„Myslíš, že tohle je konec světa?“ Harry se zeptal Hermiony.
Obloha byla temná, osvětlena jen zelenými záblesky. Slyšel řvát netvory a nad hlavou jim létali draci.
Místo ní odpověděl Dorian: „S Inkvizitorkou jsme měli takové konce každý den. Bylo mi řečeno, že jsi… z podobného soudku. Jakže se jmenovalo to roztomilé odhazovací kouzlo?“
Mlčel.
Věděl, že se nemohou porovnávat s magií Thedasu.
Hermiona pevně sevřela meč: „Porazili jsme Voldemorta, Harry, přežijeme i tohle. Dokud jsme spolu.“
Ron se pokusil usmát, Cassandra s Varricem se tvářili naopak znechuceně.

Ale všichni byli jeho družina.

Harry stiskl Bezovou hůlku a pořádně se nadechl.

Obrázek uživatele Lady Peahen

Mí stateční hoši, kampak půjdete?

Drabble: 

Situace nevypadala dobře. Štáb nad mapou bojiště probíral alternativy. Až na Israela Putnama, který opodál dokuřoval doutník. Věděl, že Washington nakonec zaútočí. Jako pokaždé. Vyrazí proti přesile Britů, Lee začne taktizovat a on to bude lepit...
"Zdá se, že jsme v nevýhodě," oslovil Washington důstojníky. "Vojsko je nedostatečně vycvičené, hladové, decimované neštovicemi, ale nikdo se nemůže duchem vyrovnat těm, kdo bojují o svou svobodu!"
Plukovník Hamilton vyzval k přípitku. Israel zahodil nedopalek a vstal.
"Odcházíte, pane? Porada ještě neskončila."
"Promiň, Georgi, že se nepřipojím k projevům vlasteneckého nadšení," vysvětlil generál Putnam. "Ale nechci k našim problémům přidat navíc nevyspalého velitele."

Závěrečná poznámka: 

Nebyla bych to já, abych optimismus tématu sarkasticky nezmírnila.
Americké dějiny bývají nespravedlivé ke komukoliv, kdo kdy nesouhlasil s Georgem Washingtonem a "Old Put" není výjimkou. Možná jste se s ním setkali v Assassin's Creed 3, ale vlastně o něm stačí jediná informace: byl nejvíc badass velitel v Americké válce za nezávislost. A že tam byla konkurence!

Obrázek uživatele Terda

Noční služba

Fandom: 
Drabble: 

Frances vedla svůj člun vstříc pobřeží s obezřetností zkušeného mazáka. Druhý ji následoval. Vlny se tříštily o zešedlé boky. Přídě statečně vzdorovaly neklidné hladině.

Každý večer za soumraku se vydávali v otevřených člunech na moře. Brousili podél pobřeží. Noc co noc troufale čelili nástrahám moře i skrytých skalisek. Ráno se vraceli pod křídla fregaty. Nabrat síly k další leči.

Nevděčná služba se stala otázkou prestiže. Každý chtěl ukázat, že se noční plavby neleká. Po podloudnících však pátrali marně. Až jednou. Na sklonku deštivé noci. Když už mysleli, že se opět vrátí s nepořízenou. Za závojem deště se zakomíhalo nesmělé světlo.

Závěrečná poznámka: 

Kdo se jen tak nedá, je doufám zjevné.

Obrázek uživatele Ilian

Typický den čaroděje v utajení

Fandom: 
Drabble: 

Merlin s Artušem stáli před jeskyní, kde se podle všeho měla příšera, která ohrožovala obyvatele Kamelotu, ukrývat.

"Jsi si jistý, že to nechceš nechat být? Je to očividně magické."

"Na rozdíl od tebe nejsem zbabělec, Merline. Pokud chceš utéct, tak prosím."

Merlin měl chuť to udělat. Místo toho ale nic netušícího Artuše Pendragona ochránil od vážnějších zranění a mezitím, co se král Kamelotu sbíral ze země, zahnal potvoru trochou magického ohně.

"A je pryč! Vidíš Merline? S trochou odvahy se dá postavit čemukoliv - třeba i magii."

Merlin poslušně kýval, ale v duchu protáčel oči. Za tohle ho určitě dost neplatí.

Obrázek uživatele Remi

Otočit, posunout, vrátit

Úvodní poznámka: 

Tak ještě jedno ze života, aneb Remi se v karanténě nenudí. :)
To hrozné číslo ve druhém řádku sice počítadlo bere jako několik slov, já ho ale na základě Metodiky počítání slov beru za jedno. V nejhorším umažu mezery. ;)

Drabble: 

Při hloubkovém úklidu domácnosti se občas vynoří nečekané věci.
Například 8 rohů, 12 hran, 6 středů — a jádro. 43 252 003 274 489 856 000 kombinací. Neboli Rubikova kostka. Funguje to ještě vůbec?
O pár minut později je všechen úklid zapomenut, zato plastové kostičky přímo létají. A cíl je stejně beznadějně vzdálen jako vždy.
Otočit, posunout, vrátit. Ne, rozhodně nefunguje.
Když natočíme nejdelší osten ježka tak, aby vyčníval z klece- Moment, špatnej hlavolam.
Zapnout výukové video a nevěřícně zírat. Algoritmy?
R‘ Uw L. F‘ není totéž, co F. Sexy Move.
Zkoušet, opakovat, nevzdávat.
Za ten pocit dokonalého vítězství, když všechno zapadne do sebe, to rozhodně stojí.

Závěrečná poznámka: 

P.S. Nikdy bych tomu nevěřila, že se někdy naučím skládat Rubikovu kostku. Ale ono to vážně jde! :D

Obrázek uživatele Zuzka

Rozmilá návštěva

Drabble: 

"Pst, pssst! Dámy! Viděla jsem ji!" Miss Pole se novinkou jen otřásala.
"Viděla koho?" snažila se zachovat klid mezi staršími přítelkyněmi Mary.
"Paní Burnwoodovou!"
"Ale tu jsme už přece všechny viděly," namítla zklamaně Miss Tomkinson.
"Jistě, jistě, ale... s kočárkem!"
"Oooo!" ozvalo se vícehlasem.
"Dámy, no tak. Klid. Nesmíme se nechat unést. Měla by nám svou ratolest sama přivézt ukázat," mírnila nadšení Miss Jenkyns.
Miss Pole jako by přepnula rejstříky: "No jistě, ano, hm..."
Bylo však znát, že nedočkavou zvědavostí jen hoří.
"Ale sestro drahá. Miminko!" naléhala něžně Miss Matty.
"A prý není v té společnosti jediné," mrkla spiklenecky Mary.

Závěrečná poznámka: 

(Mírně navazuje na kopr, který odpuzoval démony. Prostě jsme se s čajovní skupinkou nastěhovali na chvíli do Cranfordu.)
Část oné milé společnosti: https://www.wxxi.org/sites/default/files/images/highlights/Return_to_Cra...

Obrázek uživatele Rebelka

Pirátem navždy

Úvodní poznámka: 

Tak jo, tohle jsem si napsala čistě pro radost a potěšení :). Pokud byste se chtěli zaposlouchat: https://www.youtube.com/watch?v=yi1DrQfVT1I&list=PLsR1TWq-eGPwlHk6CDmdqV...

Drabble: 

Nancy Blackettová, kapitánka Amazonek a postrach moří, překročila třicítku a byla už úplně dospělá. Nakonec se z ní stala advokátka (právníci a piráti měli vždycky cosi společného), nosila kostýmek, tvářila se důstojně… ale každé léto se vracela do Lake District.
Naložila Peggy do Amazonky (musely se zmáčknout, ale to nevadilo) a jezero je přijalo, jako by ho nikdy neopustily. Před nimi se vynořil ostrov Divokých koček, Nancy ucítila knedlík v krku, a když na ně ze břehu zamával John a ostatní (na udici pár vychlazených piv), vhrkly jí zcela nepirátsky slzy do očí.
Realita jim stále nesahala ani po kotníky.

Obrázek uživatele Elluška

Onagawa

Úvodní poznámka: 

(Druhé drabble dneska, tj nesoutěžní.)

11. března 2011, Japonsko, prefektura Miyagi

Drabble: 

Mořská voda štípala na odřené tváři, kapala z rukávů svetru. Studila do morku kostí, bolela při nádechu, zvedala žaludek.
Bylo pozdní odpoledne a ona se ještě neodvážila slézt ze střechy. Objímala si kolena a divila se, proč nepláče.
Slunce vysvitlo zpoza těžkých sněhových mraků. Pláň se zaleskla, odtud až k moři, které popřelo svůj břeh.
Změť utopených zbytků vůbec nevypadala jako Onagawa. Je to sen?
V dálce hořelo. Sirény vřískaly zoufalou modlitbu.
Muselo se to přece už někdy stát. Stává se to, ne?
Města padnou, ale jejich lidé je znovu vybudují. Zase tu musí vyrůst, její Onagawa. Nenechá se zničit.

Obrázek uživatele Gilnar

Do posledního k větší slávě

Fandom: 
Drabble: 

„Poslední salva,“ pravil chmurně četař Hrrruarg. „Jediná výhoda, kterou jsme proti chitinovejm měli. Brzo budou uvnitř. Pak přijde konec.“
Kapitán Akakrrů si unaveně olízl bulvy.
„Vzdáme se,“ povzdechl si. „Aspoň někteří z nás můžou přežít.“
„Umíte hmyzácky, pane? Jak řekneme, že se vzdáváme?“
„Vyjdeme ven, neozbrojení,“ usoudil kapitán. „Budeme zpívat Rrrrkaah. Jasnější to být nemůže.“
„Ok, pane,“ seržant švihl pahýlem ocasu.

„Poté, co vystřelili poslední salvu, se posádka vyrojila z rozvalin a zpívajíc píseň o smrti se holými pařáty vrhla na voje Impéria. Byli pobiti do posledního, ale jejich hrdinství učinilo na všechny hluboký dojem.“ -ZzzzSss'Kkkst, Zápisky o válce ještěrácké

Obrázek uživatele neviathiel

První svět

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

První dimenze je samá černočerná tma. Žádné pouliční lampy. Tabitha nohou hmatá po obrubníku zastávky. Nic.
Otřese se. Loni, když ji věznila Militia, několik měsíců neviděla slunce.
Karle…
Slyší ji?
Myslí na něj, na jeho hlas, na jeho doteky. Čeká na ni venku, na druhé strany, a někde v další dimenzi čeká to malé dítě. Najde je. Zvládne to. Zvládne to. Zvládne to. Tma ji nedostane.
Zavře oči, zakryje si je rukama a čeká, až přivyknout naprosté tmě.
Pak otevře oči a kolem je jen přítmí a jinak nic.
Něco ano.
Čtyři kroky nalevo se černá kulatá díra do kanálu.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Ampér

Královská cyklostezka

Fandom: 
Drabble: 

„Co tady dělají ti pánové s tím divným vercajkem?“ zeptal se Kejchal. „Vyměřujou,“ odpověděl smutně Prófa. „Má tu vést královská cyklostezka. Přes naši zahrádku. Domeček se zbourá. Takhle mi to ti pánové vysvětlili.“

„Znamená to, že se budeme muset vystěhovat?“ zeptal se Šmudla. „Vždyť ani nemáme kam.“
„Ve městě je pro nás byt, v paneláku. Bez výtahu. Vysoké schody, do práce daleko. Asi se z nás stanou bezdomovci.“

„Nic nebude,“ rozčílil se Rejpal. „My se nedáme. Podkopeme cyklostezku tak, aby se propadávala. Pořád, neřád.“

Tak se také stalo. Vzhledem k přetrvávajícím potížím s propadajícím se podložím byla trasa cyklostezky změněna.

Hrdinové z údolí Eisacku

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Léta Páně 1797.

Drabble: 

Přicházely stále pochmurnější zprávy. Napoleon dobyl Itálii, nyní potáhne na sever a nic ho nezastaví.
Obyvatelé tyrolské obce Latzfons vzrušeně probrali situaci. Cesta vedla přes jejich území. Rozhodli se, že nepřítele nikdy nevpustí.
Když Francouzi dosáhli nedalekého městečka Klausen, všechno bylo připraveno.
Před vesnicí Pardell uvítali vojenský oddíl ozbrojení sedláci. Po lítém boji vojáci zvítězili. Prozatím.
Ve vsi vypukla teprve řež. Odevšad létalo kamení a střely. Bojovaly ženy stejně jako muži. Nakonec vojáci prchali hlava nehlava, přes pole a vinice. Zastavili se až v pevnosti.
Následovala jednání. Nakonec sám generál podepsal mírovou smlouvu: Francouzi nikdy nevstoupí na území obce Latzfons.

Závěrečná poznámka: 

Tahle neuvěřitelná bitva se odehrála 5. dubna 1797 v okolí městečka Klausen (italsky Chiusa) v údolí Eisacku, nyní na italském území. Tyrolští sedláci z několika sdružených obcí (Latzfons, Pardell, Verdings a Villanders) proti sobě měli sice jen menší oddíl vedený kapitánem Renardem, nicméně i tak se jednalo o fenomenální vítězství, tím spíše, že francouzský generál Veau si skutečně nechal vnutit mírovou smlouvu. Stateční venkované obdrželi od zemské vlády medaile a čestné praporce, které byly potom vystavovány v kostelích a některé jsou k vidění dodnes.
Mezi vůdci je uvedena i velitelka ženské sekce, jistá Margareta Unterthinerová z Latzfonsu, která sama nosila velký zakřivený meč ze zbrojnice nedalekého zámku.

Obrázek uživatele KattyV

Pražské jaro

Drabble: 

Jaro jiskřilo smíchem, vonělo sluncem, zvonilo nadějí. Tou ve společnosti i tou v mé duši.

Vybudujeme socialismus s lidskou tváří.
Vybuduji si konečně pevný vztah.
Nedovolíme nikomu, aby se vměšoval do našich věcí.
Nedovolím nikomu, aby to pokazil.

Obavy opatrníků se zaháněly mávnutím ruky.

Vážně si myslíte, že se za nás vedení postaví? - Určitě, Dubčekovi věřím.
Vážně si myslíš, že tě miluje? - Určitě, vím to.
Co když nás Rusáci nenechají být? - No a? Tak si svou svobodu vybojujeme!
Co když se jim doma nebude Harold zamlouvat? - No a? Zvládnu ho obhájit před celým světem.

Naděje i jaro se zdály nekonečné.

Obrázek uživatele netopýr budečský

Jak se teta odstěhovala

Drabble: 

Spolubydlící se měla dobře. Ujídala mi zophobáky, vyhřívala se nad topným kamenem a narostl jí pěkný tukový límec. Člověk si několikrát podezíravě prohlížela její bříško a hledala, zda nemá zvětšené bradavky. Neměla, ale říkala, že je krmení dost a možná je načase probudit embryo a otěhotnět.
Lidé nás totiž vypustí, až když naše děti umí lítat a lovit.
Spolubydlící odletěla včera. Prý se ani neohlídla a vyrazila, jakmile ji člověk vytáhla v parku ze sáčku na rýži.
Budu mít všechno jídlo pro sebe.
Člověk bude matlat jen na mě!
Ale já se nedám a můj vzteklý ječák se ponese bytem!

Obrázek uživatele Esti Vera

Tiché slzy

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Mám dnes takovou přemýšlivější náladu, tak z toho vzešlo tohle. Ale téma se mi opravdu líbí, takže nevylučuji, že ještě večer napíšu HP nebo něco takového :)

Drabble: 

Nedají se
Potopí tě až na dno
Do nejtmavšího koutu bez světla
Do nejtmavšího koutu bezcitnosti

Nedají se
Stáhnou tě dolů
A udusí nedostatkem lásky
Ale neboj - ani si toho nevšimneš

Ten, kdo jim patří
Nevidí svět, jenž ho přesahuje
Nevidí světlo věčné naděje
Nevidí tiché slzy Otce Stvoření

Ale ony tu jsou
Vždyť každý rodič pláče
Každý plakal by
Kdyby ztrácel dítě milované

Jaké to musí být?
Darovat z lásky svobodu
A pak sledovat
Jak je zaslepeně znevážena?

Cenou za hřích je smrt
Mrtvé tělo?
To je ten nejmenší problém
Láska vítězí nad hmotou

Ale kdo uzdraví mrtvého ducha?

Závěrečná poznámka: 

Pro ujasnění - ten, kdo "se nedá", jsou v drabbleti hříchy, které se nechtějí vzdát a jsou odhodlané člověka stáhnout na dno.

Obrázek uživatele Regi

Intermezzo

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Závěr předchozího drabblíku:
Teď je to zase jen neškodný horský křišťál z Rocky Mountains…“ George udělal dramatickou pauzu „…které se, milí studenti, vypínají kde?“

Drabble: 

Fred zařičel. „Brácho, jako že kde mají vypínač? Vypnout Američanům Skalisté hory? To jako fakt?“
V té chvíli to došlo i ostatním.
Exlododovala sopka. Řehot vytryskl silou gejzíru. Smýval napětí i obavy.
Nevydrželi sedět, vyskočili, prohýbali se v pase. Smáli se a smáli. Už už to vypadalo, že se uklidní, ale podívali se na sebe, a všechno vypuklo nanovo.
Utišili se, protírali si uslzené oči. Pomalu se vydýchávali. Ale vyhráno neměli.
„Může smích zabít?“ zasípal Ron.
„Ne, když se nedáme,“ snažila se zvážnět Hermiona. Zamávala brkem a významně poklepala na pergamen s poznámkami.
Marně. Jiskřičky smíchu vzplály s novou silou.

Obrázek uživatele Tenny

Některé věci se nemění

Fandom: 
Drabble: 

Hrozil konec světa. Už zase.
Už ani neřešila, kdo to byl tentokrát. Páni elementů, draci, přerostlí hmyzáci, obři, nagy, šílení mágové, nemrtví, staří bohové, démoni, titáni... Znovu a znovu sem lezli, hlasitě pokřikovali o pomstách, osudech a nekonečném utrpení.
Na všechny do jednoho fungovala ostrá ocel a magie.
Usekla nejbližší chapadlo a zaškaredila se, když na ní dopadlo trochu černé krve.
"Kolikrát to máme opakovat?" zakřičela. "Než konečně pochopíte, že vám všem vždycky nakopeme zadky? Je tu snad někde napsáno 'Tady jsou mírumilovní, tady zaútočte?"
Zabodla dýku hluboko do oka a stvoření se s chrchláním rozpadlo.
"Tohle je svět války!"

Závěrečná poznámka: 

Pointa je v názvu fandomu - World of Warcraft znamená v překladu "Svět umění války."
Téma je snad očividné... :)

Představuji si mojí postavu, která je už poněkud napruzená jak jí sem pořád lezou nějaké potvory.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Ježek

Zvláštní místnost

Fandom: 
Drabble: 

,,Hele, tady je to světlo, které jsem viděl!"zvolal Jeníček. Měl pravdu. Byl tam oheň. A dokonce zářil. Ale nehořel. Mařenka se nevěřícně rozhlédla po velké kuchyni.
,,Přestaňte s tím! My se nedáme!" oznámila sebejistě všem v místnosti. Nic se nestalo. Opatrně zkusila strčit do nejbližší ztuhlé postavy. Mařenka se otřásla.
,,Jeníčku, nejez to! Co když je všechno otrávené! Mně se tady vůbec nelíbí. Proč by někdo stavěl zámek uprostřed lesa a nechal ho zarůst růžemi? A pak jsou tady ti znehybněí lidé. Vždyť ani oheň neplápolá. Pojďme raději pryč." popadla Jeníčka ze ruku a táhla ho pryč ze zámku.

Obrázek uživatele angie77

Poslední bitva

Drabble: 

„Prošli jsme spolu desítky bitev. Často to vypadalo, že nemůžeme přežít,“ podotkl Křovák.
„Jednou jsi nepřežil,“ odpověděl Šumař významně.
„Ale vrátil jsem se!“
„Nevím, jestli by ses tím měl chlubit. Taková osina v zadku, že tě nechtěl ani Mistr Kápě…“ pronesl Šumař a vzápětí se oba hlasitě rozesmáli.

„Vtipkují,“ řekla tiše Spona. „Bude to dobré, zvládneme to.“
„Jsou sapéři od Paličů mostů. Nejtvrdší z nejtvrdších. Budou si dělat srandu i s ustřelenou hlavou…“ pokrčil rameny Urb.
„My taky nejsme žádný zelenáči,“ ozval se Sololiz a zatvářil se výhružně.
„Neustoupíme. Budeme bojovat!“ navázala Spona.
„Vo tom snad nikdo nepochyboval…“ uzavřela Hellian.

Obrázek uživatele Skřítě

Boží mlýny melou stejně, drtí lidstvo neochvějně

Úvodní poznámka: 

Varování: Povídka obsahuje utajené spoilery, jedno sprosté slovo a lehce morbidní černý humor. :-)

Drabble: 

"My se prostě nedáme,
ten Atlantik zdoláme!"

TOHLE SMĚLÉ PROHLÁŠENÍ MĚLO VELKOU DÍRU,
KONSTRUKTÉŘI TITANIKU PŘIŠLI O SVOU VÍRU.

"My se toho nebojíme,
jádro hravě rozštěpíme."

PLÁNY NĚKDY VYBOUCHNOU A JE Z NICH JENOM DÝM,
SVÉ O TOM VÍ V ČERNOBYLU KOMPLET CELÝ TÝM.

"My Amíky překvapíme,
vzduchem se k nim doplavíme!"

OBČAS JAKO PAPÍR SHOŘÍ I TEN NEKRÁSNĚJŠÍ SEN,
PRO POSÁDKU VZDUCHOLODI HINDENBURG BYL ČERNÝ DEN.

Proč si lidstvo z historie poučení nebere?
Vždy když předem křičí hurá, tak se něco posere.

Dokud hlavou při výskoku neprorvete strop,
neříkejte, zelenáči, příliš brzy: "hop"!

Pamatujte, Murphy praví,
zpátečnictví tuží zdraví!!!

Závěrečná poznámka: 

Za pomoc s povídkou tentokrát děkuji svému muži, který mě zásobil historickými náměty. :-)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Mary

Projekt

Úvodní poznámka: 

Něco málo z deníčku desetiletého Joela Browna.

Drabble: 

Milý deníčku, někam to napsat potřebuji a ty se mi jevíš jako nejbližší volný kus papíru (v učebnicích pro samý příklad není kam psát). Budu ti vyprávět o nespravedlnosti ve škole.
Už hodně dlouho nám paní učitelka vysvětluje, co je koronavirus, všechny ve třídě to nebaví. Ale dnes nám řekla:
„Děti, uděláme si týdenní odpočinkový projekt MY SE NEDÁME...
Budeme kreslit a vyrábět věci, ohledně krize a že ji zvládneme"
Hned první hodinu jsme se pustili do kreslení, nakreslil jsem úchvatný obraz naší Havaje, poseté malými křížky a víš co mi úča řekla???
„Ale, to má být pozitivní." Taková nespravedlnost...

Závěrečná poznámka: 

No, možná měla pravdu...

Obrázek uživatele Elluška

Stateční chlapci

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

"Není to napínavý," zabručel Elladan. "Musíme někdo být... Jinak jsme prostě jenom přišli domů tajným vchodem. Co je na tom hrdinského!"
Elrohir jako by mu četl myšlenky. "Budeme Isildur a Anárion! Plížíme se děsným údolím Gorgoroth..."
"... ale vládneme neohrožeností králů lidí! Strach nás nezlomí! To není k smíchu, ty... Chůvo."
"To není," odvětila Celeamin šeptem.

Děti Věže by se určitě nesmály. Všechny naslouchaly s pusami dokořán, když jim Hevrîn vyprávěla.
"Tady jste v bezpečí! U ohně, hluboko mezi pevnými zdmi. Jednou ale nastane čas vyjet a vzít si zpět, co nám patří. Zaženete Námořníky zpátky do moře, stateční haradští chlapci."

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Borch

Objednávka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

"Zaklínači!"
Geralt se ohlédl. Mířil k němu rozložitý, do oděvu učence nacpaný muž.
"Ano?"
"Vím, kam míříš! A zastavím tě! Špatné řemeslo máš! Rovnováhu porušuješ!"
Geralt měl pocit déjà vu.
"Podívej, pane..."
"Ne! Mě neukecáš! Jsem členem vznešené Společnosti záchranné! My se nedáme, zastavíme vás, ničitele, hubitele! Nebohé tvory decimujete a proč? Pro pár krejcarů!"
Muž se až dusil spravedlivým hněvem.
Geralt na to neměl náladu, ale zeugl mohl počkat.
"Měl by sis to vyřídit a městskou radou, ta najímá nás, ničitele."
"Taky že vyřídím! Poosmé mne nevyhodí!"
Měli by. Na smetiště, pomyslel si Geralt. Aspoň by nemusel shánět návnadu.

Stránky

-A A +A