DMD č. 30. pro 30. 4. 2020. Téma: Nejposlednější z posledních

Obrázek uživatele Sothis Blue

Plná širá pláň

Úvodní poznámka: 

...Ono mi to nějak zmorfovalo, takže je z toho spíš poslední z nejposlednějších než obráceně. No nic.

Org.: Zdržte se prosím orgovských komentářů. Jestli vám bude připadat, že to moc uteklo od tématu, tak to prostě neobodujete, ale pomlčte o tom. Dík.

Drabble: 

„Ta kniha je moc dobře napsaná," chválím, „můj příběh i ty ostatní. Poutavé a přitom pravdivé, bez zjednodušujících lží. Čugara opravdu rozumí různým zmatkům, co jsme prožívali."
Jughášovo jediné oko nepozbylo všímavosti. „Ale mračíš se."
Přisvědčím. „Ukážu ti to," listuji stránkami. „Tady."
„Igrûn," čte, „je jednou z pěti známých šarkîli žijících v Mordoru."
„Ještě nedávno uváděli devět."
„Nepůsobilo několik z nich na lugbúrzských akademiích?"
„Právě," kývnu. „Jedno zemětřesení - je to děsivé pomyšlení, že bych mohla zanedlouho zbývat samotná. Tenkrát nás byla plná širá pláň..."
Vezme mě za ruku. „Narodili se další, třeba já. A teď je mír; nemusíme zaplňovat pláně."

Závěrečná poznámka: 

Šarkî - doslova starý ve smyslu nezměnitelné vlastnosti. Označuje skřeta, který zažil Melkorovu vládu.
Lugbúrz - mordorské hlavní město, čtenářům známější pod elfským názvem Barad-dûr. Tento název je Tolkienův.

Obrázek uživatele Achája

Oděv dámy vHodný

Fandom: 
Drabble: 

Nádherná proužkovaná vlna. Hnědá, šedá, modrá, božská.
Necelé dva metry, tak zoufale málo!
Hmm, nevadí. Další dva metry hnědé a uděláme mi-parti. To je pro dámu konce 14. století ideál.
Podšívka lněná samozřejmě, bílou obarvit na modro.
Dlouhé hodiny bloumání s nůžkami, proužky musí navazovat!
Sešít pár hlavních švů na stroji a pak už jen metry a metry ručního šití.
Ještě poslední steh.

Dokonalost.

Knoflíky cínové, 60.
Budou sundávací.
Vyšít dírky na vložení knoflíků i na jejich zapnutí.
120. dírka vyšita.
Ruce bolí.

Ručně pletenou šňůrkou upevnit nejposlednější knoflíček.
Vyžehlit poslední záhyb sukně s vlečkou.
Obléci a zapnout.

Prostě.

Božské.

Závěrečná poznámka: 

Letos jsem nenapsala nic do své krejčovské série. Hrůza! Tak aspoň jeden kousek na závěr.
Moc ráda bych vám ukázala, jak ty šaty vypadají, ale momentálně jsem ve fázi prokrastinace, abych nemusela vyšívat těch 120 dírek :-D Ale do konce léta to určitě bude, neboť musí!
V podstatě budou podobné jako tyhle, jen hnědo proužkaté :-)
A proč dělám takovou šílenost? Protože jsem si chtěla zkusit ušít oděv co nejvíc ručně a co nejvíc odpovídající dobovým postupům. A takové věci člověk vždy zkouší nejdřív na sobě! Jestli to míním opakovat? To si povíme, až to dodělám :-D Ale já jsem nepoučitelná, takže... :-)

Moc pěkně se mi tu s vámi psalo a četlo, splnila jsem svůj cíl napsat toho aspoň půlku a zase to nějak rychle uteklo. Díky všem!

Až si to dočtu, všechno co jsem chtěla a nestihla, jdu šít. Nejdýl příští týden, opravdu! :-)

Obrázek uživatele Smrtijedka

Poslední dcera chaosu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Loni jsem napsala pár velice vágně propojených goticky laděných drabblů o upírech a čarodějnicích. Přidávám tedy další.

Drabble: 

Vzešly z hlubin nové Země, dcery chaosu. Čarodějnice, zaklínačky, vědmy a kouzelnice. Múzy a fúrie. Nepoplatné žravému toku času. Věčně strhávající hvězdy z oblohy, staletí kráčející s vlky po lesích a zasvěcených hájích. Viděly zrod a pád impérií, měst, člověka. Stály v tichých ruinách civilizací, mezi těly válečníků, mudrců i nevinných. Němé svědkyně i bohyně, jimž obětovaly generace.
Neuměly zemřít, ale byly trpělivé. Dávaly lidem inspiraci, posvátnou hrůzou se blížily k poslednímu poznání, které jim vesmír upíral. Chtěly vědět, jaké to je opustit bytí, záviděly a šílely z nepoznání. Když ztratily rozum, vzala si je noc. Až na ni jedinou.

Závěrečná poznámka: 

Ostatně soudím, že DMD musí být skončeno! (Ale jen dočasně samozřejmě.)

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Znovu o nekonečnu

Úvodní poznámka: 

Volně navazuje na drabble http://sosaci.net/node/30993 .

Drabble: 

"Ten džem jsme tehdy vařili z toho nekonečna borůvek," vzpomíná Zdirad maže si džem na chleba.
"To nebylo nekonečno, tolik nemůžeš nasbírat ani teoreticky," oponuje Pankrác.
"Jak to?"
"Leckdo si myslí, že nekonečno je to nejvyšší, nejposlednější číslo, ale tak to není. Žádné nejposlednější číslo prostě neexistuje."
"A nekonečno je tedy jaké?"
"Víš, je zajímavé, že v matematice jsme operovali s nekonečnem, ale všechny učebnice se vyhýbaly jak čert kříži vysvětlení, co to vlastně je."
"Chlapi, přestaňte filozofovat o nekonečnu a mažte si oba na ten chleba jen konečné, tedy rozumné, množství marmelády!" vrací Pankráce i Zdirada do reality Jenovéfa.

Závěrečná poznámka: 

Vážení čtenáři a spoluspisovatelé, toto je moje poslední drabble v letošním ročníku DMD. Děkuji Vám za pozornost a přízeň a pevně věřím, že toto drabble nebude nejposlednější a že se opět setkáme v příštím ročníku DMD nebo i dříve při jiné literární akci.

Obrázek uživatele Čespír

Ze zbytků

Úvodní poznámka: 

karanténní dům Větrný mlýn (Cardenio)
Jan Bezzemek SMagnaChartou, vrchní padouch z Robina Hooda, všeobecně nepříjemný příbuzný (Král Jan)
Kressida, dívka z Tróje, konkurence Heleny Trojské v kráse i rozdmychávání svárů mezi muži (Troilus a Kressida)
Černý princ Edward, hrdina, který měl žít o něco déle (Edward III.)

(Karanténa u Shakespearů mi to trochu rozhodila, ale tímto drabblem bych měl mít pokryté všechny shakespearovky.)

Drabble: 

Kressida [nakrucuje se před zrcadlem]
[vstupuje Jan]
Kressida [dělá, že o něm neví]: Vždycky mě zajímalo, jaké je to v posteli s králem.
Jan: Promiň, beru jenom Isabely.
Kressida: Tak na tu vídeňskou si budeš muset stoupnout do fronty, brouku.
[vstupuje Edward]
Kressida [dělá, že o něm neví]: Vždycky mě zajímalo, jaké je to v posteli s princem. Troila mi zabili... Počkat. [na Edwarda] Nejsi náhodou ten Edward, co... [gestikuluje]
Edward [zrudne]: Ne, to byl dědeček.
[někdo zvoní, Jan si nasazuje roušku a odchází do předsíně]
Jan [za scénou]: Nic vám nepodepíšu. A vypadněte, než na vás pustím Černého prince!

Obrázek uživatele Ježek

Opona

Fandom: 
Drabble: 

Třásla se mu ruka. Vůbec nemohl zamířit. Vlastně ani nevěděl, proč to pořád zkouší. Odevzdaně si povzdechl. Stejně to nikdy nedokáže.

Opatrně odložil samopal na lavici. Opřel se rukama o dřevěné zábradlí a pozoroval postavu plížící se směrem k ostnatým drátům. Ten muž neměl šanci. Nejspíš ho budou mučit. Mohl by mu to usnadnit, stačil by jediný výstřel. Znělo to tak jednoduše.

Nechat někoho projít se rovnalo sebevraždě. Nechtěl ani vědět, co by mu udělali, kdyby zjistili, že nesplnil svou povinnost. Ale tentokrát to byl poslední člověk, kterého nechal projít.

Psal se rok 1989. Pohraničník ani netušil, že má pravdu.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Remi

Rodinný večer společenských her

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ, NEBODÍK

A tohle je vážně poslední, letošní nejposlednější. :)

Drabble: 

Na stole ležela ta nejšílenější směsice her, jakou jsem kdy viděl.
„Ježibaba zase podvádí,“ stěžoval si Santer. Rodinný večer společenských her prostě nemohl dopadnout dobře. Ne, že by to v Asociaci někoho zajímalo.
„Proč máš tak nafouklý ruce?“ zeptal se Otesánek nevinně.
„Abych tě lépe viděla,“ odsekl vlk a zastrčil si trumfy zpátky do rukávu.
„Srdcový eso! Seš vybitej!“ zařvala vítězoslavně Ježibaba a nasadila do Člověče, nezlob se novou figurku.
„Tys byl poslední!“ řval mezitím Sauron. Santer vytahoval kolty.
„Ale tys byl poslednější!“
Voldemort hrál šachy sám se sebou.

Nakonec jsem deskovky musel zakázat. Tak jsme si zahráli aspoň flašku.

Závěrečná poznámka: 

A přestože se tu asi ještě potkáme - u Autorova výběru, v komentářích, nebo prostě tak - tímto bych se s Vámi chtěla letos rozlouči. :)

Letos to byly dvě identity, 60 drabblů, 7 bonusových a 2 nesoutěžní. Vážně jízda. :D

Mějte se krásně. Díky Vám všem za úžasný, šílený a zcela geniální duben.

Obrázek uživatele Hippopotamie

O nedostatečnosti početní terminologie

Fandom: 
Drabble: 

Na koptskou četbu jsme se scházeli v jeho pracovně. Nečetl s námi, pracoval. Občas navrhl způsob překladu. („Klid nepotřebuji, doma běhají vnoučata …“)
V osmdesáti začal s novořečtinou, s přáteli vedli konverzaci, kolem uší mi poletovalo mnoho tajuplných slov, občas proložených slovy profánními (např. „Zeman“).
Vydržel hodinu poslouchat pána, který jej vůbec nepustil ke slovu.
Na sebehloupější otázku redaktorů dokázal dát smysluplnou odpověď, která otázku zpětně povýšila na něco rozumného, aniž by si toho tazatel všiml.
Pan profesor nikoho nepoměřoval. Neměl lidi seřazené dle důležitosti či schopností. Každý byl pro něj tím, čím je; člověkem dle Božího obrazu, v jádru dobrým.

Závěrečná poznámka: 

Profesor Petr Pokorný ... jeho kniha Píseň o perle mne nasměrovala k mému oboru, dlouhá léta jsem s ním na fakultě sdílela pracovnu. Teď jsem objevila, že mám v knihovně jeho knihu povídek "A poslední budou první", kterou jsem zatím ale ještě nečetla.

Obrázek uživatele Tlegy

Vše nejlepší.

Fandom: 
Drabble: 

Známe ji všichni už mnoho let. I naši otcové a dědové ji znali. Už když jsme byly malé děti, byla tady pro nás a byla nám vzorem. Pamatuje si věci, o kterých my jen čteme v historických knihách. Bojovala s námi proti nacistům, neohlížejíc se na svůj urozený původ. Svým šarmem a důstojností je nám příkladem. Stará se o své země již desítky let, miluje lidi a lid ji také miluje.

Je nejposlednější z posledních panovníků dávno ztracené doby. Na další takovou budeme čekat desítky, možná stovky let, a možná se nikdy nedočkáme.

Vše nejlepší k narozeninám, královno Alžběto II.

Obrázek uživatele ef77

Malý a sám

Úvodní poznámka: 

Aspoň jedno narnijské drabble. Ačkoli on by si zasloužil něco mnohem lepšího.

Drabble: 

Když na pláži odhazoval meč, byl si cele jistý. Teď se beze zbraně náhle cítí nahý, zmocňuje se jej strach, nechtěný, nevítaný, vetřelý. Vlezle mu do mysli zasévá pochybnosti.

Že se odvážil až moc, když chce překročit práh.
Že sahá výš, než je dovoleno.
Že vstupuje tam, kam se nesmí.
Že je jen prach, pleva, bláto pod nohama.
Malý.
Sám.
Bezmocný.
Poslední z posledních.
Že nemá právo.

Proto pádluje ze všech sil, aby ten hlas přehlušil, až se najednou vyhoupne na vrchol vlny a strach se změní v pouhou bázeň.

Protože i v malém myším tělíčku může dřímat duše lva.

Závěrečná poznámka: 

Děkuji, bylo a je to s vámi krásné! Děkuji za témata, za organizaci, za kontrolování a děkuji za to, že jste, jací jste - originální a skvělí.
Dá-li Glorie, těším se na pikniku na shledanou.

KRÁL SLUŽEBNÍK

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Mimo hodnocení

Drabble: 

Ach bratři, proč tolik sporu.
Zvedl se ze svého místa a odešel.
Smutek.
Svléká svrchní roucho, bere nádobu, nabírá vodu.
Ještě opásat.
Pořád se hádáte? Kdybyste jen věděli…
Což nepamatujete, o čem jsme hovořili celou dobu?
Nechápete.
Pokleká před svými druhy.
Údiv.
Pane!?
Co…?
Proč…?
Nedovolím…!
Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.
Pak mě tedy umyj celého, i ruce a hlavu.
Nevíš, co žádáš.
Přijměte, co vám dávám.
Pojďte a jezte.
Pojďte a pijte.

Přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás
Jdouce světem neste mou lásku všemu stvoření.

První a poslední.
Král služebník.

Obrázek uživatele angie77

Proměna

Drabble: 

Bývala chudou, obyčejnou dívkou. Bydlela s otcem na samém okraji vesnice, takže když tam občas zavítal někdo cizí, nedozvěděli se to buď vůbec, nebo až jako poslední. Pak jednoho dne zaútočili ohaři stínu a ona byla jediná, koho nechali naživu. Posedl ji bůh, nutil ji páchat odporné věci. Pak, překvapivě, se dotyčný bůh nechal přesvědčit, aby ji dál nevyužíval. Zůstaly jí jeho schopnosti i vzpomínky. Stala se elitním zabijákem, ale už dokázala rozlišit černou a bílou… i všechny stupně šedi.

„Urazila jsi dlouhou cestu,“ pousmál se Kotilion.
„Nenaznačuješ doufám, že tahle byla poslední,“ reagovala Apsalar. „Ještě mám pár nedořešených záležitostí…“

Závěrečná poznámka: 

Další báječný a šílený duben je za námi a zdá se, že jsem ho přežila ve zdraví. Děkuji sosačkám, KaTužce s Nifredil a kontrolorům za jejich péči, díky které tohle celé může existovat. Děkuji všem, kteří krom vlastního psaní zvládají i komentovat, to se mi ani letos moc nedařilo, pokusím se napravit v květnu.
Letošní interní výzva, tedy svět Malazských knih padlých, byla poměrně náročná, ale aspoň mě donutila se do těch strašlivě tlustých knih znovu po čase podívat a navnadila mě, že bych si je mohla přečíst znovu.
Bylo to krásné... a za rok znovu!

Obrázek uživatele Owes

Den 50

Drabble: 

Remusův kabinet tonul v oblacích cigaretového dýmu, skrze něž probleskovaly zlatavé odrazy brandy v baňatých skleničkách a baklažánový přeliv stárnoucího bystrozora Siriuse Blacka.
Do živé debaty na téma extravagance, vkus a krize středního věku se z gramofonu ozývala Nina Simon.
Clara zavřela oči a vychutnávala každou vteřinu uvolněného večera.

Ráno se probudila v křesle a bolela ji hlava.
„Jak to děláš?“ udeřila vyčítavě na Severuse, který dorazil do Velké síně bez jakýchkoli známek prohýřené noci.
„Chceš radu?“ ušklíbl se. „Nikdy v tom kabinetu nezůstávej poslední. I Boris odchází před půlnocí.“
„Boris?“
„Remusův dlaždičoun. Po čtvrté skleničce jsi mu nabídla tykání."

Obrázek uživatele winterpool

Little Shit

Úvodní poznámka: 

nebodovací nesoutěžní atd

Člověk může být největší klaďas, ale hlad je hlad.
Tohle je jen taková blbovinka na dobrou noc :)

Drabble: 

Ostatní klusají třetí kolečko kolem základny a ty jsi v půlce prvního. Samozřejmě na tebe nepočkají - zpátky jdeš sám. Začne pršet. Když dorazíš, večeře dávno minula, o teplé vodě ve sprchách nemluvě.
“Že se na to nevykašleš, Rogersi,” utrousí jeden z vojáků.
“Kluci, tady Rogers bude první americká oběť války. Uštvaná už na cvičáku,” přisadí si další.
“Když on má tyhlety, ideály,” zahýká třetí.
Nic neříkáš a jdeš spát. Ideály samozřejmě máš, o tom není pochyb. Jinak bys tu nebyl. Ovšem hlad taky. Proto je nejlepší brzy usnout a brzy vstát - dřív než všichni ostatní.
A pak jim sežrat snídani.

Závěrečná poznámka: 

Tak jo, bylo mi tu s váma fajně! Snad vás ty moje blboviny trochu pobavily :-) Příští rok se můžete těšit na nějaké to systematické zabíjení hydranácků plus nějaké ty homoerotické tenze mezi dvěma stoletými supervojáky. Do té doby se mějte famfárově, zkuste nikde nic nechytit, a pápá lálá!

Poslední zrnko

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tento duben budu mít čas, plánovala jsem si v prvním týdnu.
Budu se moc věnovat psaní... Haha. Člověk míní a... je mi ctí představit své letošní třetí a taktéž poslední drabble.
Když už nic, téma si o to říkalo. :D

Drabble: 

Volnost vábila. Lákala svou hřejivou náručí. Jak jen po ní toužil. Být svým vlastním pánem, využít čas tak, jak si už léta přál.
Stačilo tak málo a zbaví se svých okovů!
Zbýval poslední krok k dokončení úkolu: přidat poslední, těžce vydřené zrníčko.

Hotovo!

Úleva, která se rozlila tělem a myslí, byla nezměrná. Těžké balvany stresu se naráz změnily v pírka, která popadala na zem. Náhlá energie vytryskla jako fontána v krajině zalité sluncem.

Vyběhl ven.

Zpráva. Jedna jediná. Úkol pokračuje!

Okovy se omotaly a stáhly jej nazpět.
Ještě je třeba přinést jedno zrnko. Už skutečně to nejposlednější.

Alespoň to slíbili

Závěrečná poznámka: 

Znáte to. Když už si myslíte, že úkol je za vámi, konečně můžete celou záležitost uzavřít.
A ono ne..., pchá. Ještě je třeba dořešit ten nejposlednější zádrhel. :D

Obrázek uživatele Zuzka

Však mu neubude

Drabble: 

"Paní Smithová! A kdo je, prosím tě, ta tvoje paní Smithová od západní brány? Jedna z tisíce paní Smithových v Bathu? Ta poslední?" posměch a vztek se mísily v hlase sira Waltera.
Anne odpověděla tiše, ale pevně. Přátelství nad všechny tituly příbuzných.
V zákulisí tentokrát pěnila nejen Susan, ale také Miss Gwendylon.
"Já mu předvedu, frňákovi, grrr..."
Místo aby ve spravedlivém hněvu vkráčela na scénu, otočila se ale na podpatku a sešla po zadním schodišti do kuchyně.
Anne toho odpoledne odcházela ke své zchudlé spolužačce s košíkem značně přeplněným vybranými dobrotami.
I tak se dá řešit přehnaná objednávka luxusních potravin.

Korunovace

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak a je konec dubna a tohle je mé předposlední drabble... ještě sepíšu takový "epilog", neboť mi nebylo uznáno téma jednoho drabble a já si ho chci nahradit posledním bonusem. Asi mi bude po Rise a Brentovi smutno. Možná si na ně najdu čas a sepíšu o nich větší příběh. Ale to ještě budeme muset vymyslet spoustu reálií. Tady naštěstí nebylo moc potřeba a díky tomu příběh plynul sám. To je snad poprvé, kdy jsem psala sérii.

Drabble: 

Vzhledem k tomu, že se na druhou Risinu svatbu sjeli šlechtici z blízka i z daleka, rozhodl se král den před svatbou uspořádat korunovaci svého dědice. Ačkoliv byla Risa o rok starší než její bratr Sean, po jeho korunovaci bude v následnictví nejposlednější z posledních. Za její nepřítomnosti se totiž Seanovi narodila dcera Tia.

Ne že by o to stála. Raději chtěla být nezávislá a vdaná za Brenta než mít za manžela nějakého významného šlechtice a být po jeho boku loutkovou královnou. I její matka si musela vzít manžela podle přísného výběru svých rodičů, neboť byla jedinou dědičkou Aldormského trůnu.

Závěrečná poznámka: 

V Aldormě dědí trůn nejstarší syn, pokud není, tak nejstarší dcera. Pokud je nějaký potom lepší než ten starší, může být zvolen za nástupce on, ale v historii k tomu ještě nikdy nedošlo, většinou se dodržuje následnictví.

Obrázek uživatele Wolviecat

Poslední z pánů času

Drabble: 

Doktor objednal si dva pangalaktické megacloumáky. Dnes potřeboval něco silnějšího.
"Pokaždé se najde někdo další. "
Otočil se po zvuku. Z protější stoličky se na něj usmíval černovlasý, modrooký pozemšťan. No, pozemšťan spíš ne, podle toho, jak si poradil s megacloumákem.
"Nakonec je přivedeš zpátky." Holohlavý muž v oranžovém rouchu si objednal sklenici džusu a gestem do ní přimrazil kostky ledu.
"Popravdě, někdy si budeš přát, aby si fakt byl poslední." Mladík s dlouhými dredy na krku do sebe kopnul sklenici piva.

Doktor složil hlavu do dlaní. Jak si má jeden zoufat nad osudem, když jich je posledních svého druhu tolik.

Závěrečná poznámka: 

Tak, a teď dohnat resty ve čtení.

Nejposlednější dubnová

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní. Nejposlednější stoslovka (tedy určitě pro tenhle duben, jinak kdoví).
Přátelé, co nadělat, jsme na konci. Ještě včera už jsem si ten konec docela přála, ale teď je mi to zase líto. Letošní duben byl docela smutný, pro mě určitě, ale DMD splnilo očekávání, totiž umožnilo mi ho přežít a nezbláznit se. Že se nakonec dostavily krizové momenty a občas i neúspěchy (naštěstí ne tak často), na to teď už nemusíme myslet. Bylo mi tu s vámi dobře. Tak dobrou noc a ať vám ve snu punková nutrie trsá celou noc.
Všem vám moc děkuji za krásné nebo působivé nebo vesele hravé stoslovky a samozřejmě za všechny milé a povzbuzující komentáře!

Drabble: 

poslední stovky slov nám měsíc psavců nese,
ten čas, kdy tančí prasata a strom zamrká v lese,
kdy se rodí stoslovky a autor doufá snad,
že je potom nečeká jen krach a držkopád.
Odváží se s maskou i na karneval zkázy
a pokud je to cynik, možná i na smrt sází.
Ví, že se nikdy nevzdá a zpívá si i v cele,
vždyť psaní všeho druhu ho povzbuzuje skvěle.
I z karantény uniká zas na trh nápadů,
tak překonává paniku i špatnou náladu.
Však Duben už své žezlo zas Máji přenechává,
tak sbohem, milí přátelé a Sosákům buď sláva!

Obrázek uživatele Peggy Tail

Ráj

Fandom: 
Drabble: 

Nejposlednější z posledních drabble je tu
říkám si, co asi dnes sdělím světu
napadají mě jen rýmy praštěné
zveřejnit je? to radši né
jsem jako kašpar, chechtám se tu pro zábavu
můj smích se ztratí v davu
mlčení a vážných témat
život je plný složitých schémat
ještě, že zde jsou témata různorodá, barevná
vtipná, smutná, drsná, jemná, tajemná
i když mi to letos nešlo
něco málo z toho vzešlo
a to stačí myslím a doufám
poslední verše napsat si troufám
a už mě to zase bere
teď zamířím do postele
a zítra bude máj
a tady
tady bude vždycky
ráj

Závěrečná poznámka: 

"Loučení, báseň ode mě:
Odejdáááá... né, dejdó, JO, odejdu. Odejdu stranou. Nashledanou."
- Felix Holzmann

Obrázek uživatele Brygmi

COVID 2028

Úvodní poznámka: 

Nejposlednější z posledních drabbles! Díky moc všem za skvěle strávený duben a těším se na viděnou zase příští rok!

Drabble: 

Bála se vycházet z bytu, venku probíhaly nepokoje. Za zabedněnými okny, skrytá v temnotě, čekala na změnu, která nepřicházela. Vzpomínala na dobu, kdy ještě fungovala elektřina. Na internet. I na ten pitomý toaletní papír.

Když jí došly poslední zbytky jídla, musela svůj úkryt opustit. V ruce svírala velký nůž, aby měla alespoň nějakou zbraň.

Venku bylo prázdno.
Tedy až na mrtvé. Nikdo už je neuklízel.
A ticho.
Překvapivé ticho.

Kde jsou všichni? Nemohla být jediný imunní člověk, tomu nevěřila. Ale procházela celé město a nacházela jen zmar.

Najednou uslyšela ránu. Otočila se a proti ní… pes.

Natáhla k němu ruku.

Obrázek uživatele saasa

Soustředění

Fandom: 
Drabble: 

Šel v hloučku ostatních, kteří všichni stejně jako on před chvílí zamávali rodičům na rozloučenou. Někteří tu byli už poněkolikáté a užívali si shledání s kamarády z předchozích ročníků. On tu byl také poněkolikáté, ale užíval si jen osamocenou hrůzu a pocit, že se každou chvíli pozvrací.

Přecházeli od chatek, kde byli ubytováni, k atletickému oválu. Byl to ovál dlouhý právě jeden kilometr a pro něj největší strašák celých prázdnin. Bylo tradicí každého turnusu, že první večer všichni účastníci běželi jedno kolečko. Jeden kilometr.

Vzpomínal si na chuť krve v ústech, bolest na plicích a rudou hanbu posledního v cíli.

Obrázek uživatele Red Knight

Úplně naposledy

Úvodní poznámka: 

Asi jste si všimli, že rád (i když někdy nerad) skáču tam a zpátky v čase a postavách. Takže je jenom fér, když na poslední téma skočíme úplně na začátek. Když se Amias vydává na cestu do Hor a do Kerrenu. :)

Drabble: 

Amias se naposledy otočil a podíval se na krajinu, kterou měl opustit. Na domov, který možná už nikdy neuvidí. A myslel a ty, které nechával za sebou.
“Opatrujte se.“
„O nás se neboj,“ zašeptala máma, když ho objímala na rozloučenou. „My to zvládneme.“

Z myšlenek ho vytrhla až Ellie – kousla ho do prstu. Dračí oči mu věnovaly povzbudivý pohled. ‘My to taky zvládneme‘
„Já vím, máš pravdu,“ usmál se Amias a pohladil ji po hlavičce. „Jako vždycky.“
Když se znovu (a tentokrát už doopravdy) vydal na cestu, cítil se o něco líp. A možná se otočil ještě jednou. Úplně naposledy.

Závěrečná poznámka: 

Byl to šílenej měsíc. :D A moc vám za něj všem děkuju.
Těším se, až se uvidíme zas! :)

Obrázek uživatele Remi

Pozdní příchod

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Strašně jsem je na konec chtěla napsat ještě jednou.
A protože z toho vyšla tahle šílenost, tak se ještě neloučím a bude ještě jedna Záchranná stanice. Taky šílená. ;)

Song: ♫♪ ťuk ♪♫

Drabble: 

Do učebny přeměňování vpadli celí udýchaní a s desetiminutovým zpožděním.
„Pánové Black a Lupin se k nám rozhodli připojit,“ uvítala je profesorka McGonagallová. „Zase poslední.“
„My jsme se cestou… ztratili,“ pokrčil Remus omluvně rameny. Že se celou dobu usmíval, jejich situaci pravděpodobně nepomohlo, ale nemohl si pomoct.
„Že si v sedmém ročníku nevymyslíte nějakou lepší výmluvu,“ nadzvedla profesorka McGonagallová nesouhlasně obočí. „Můžete mi říct, kde jste se ztratili?“
„V přístěnku na košťata, převážně,“ zamumlal Sirius. Remus se začervenal.
„Sirius tím samozřejmě myslel, že jsme šli okolo přístěnku na košťata, a potom-“
„Samozřejmě,“ zarazila ho McGonagallová. „Víte co, radši se posaďte.“

Obrázek uživatele Birute

Proměny

Drabble: 

Nejmladší dcera bude mlčet a rozedřenýma rukama bude na hranici dokončovat košili pro jednoho z bratrů krkavců.
Nejmenší bratříček se nenechá zmást a zachrání sourozence před čarodějnicí. Případně se nechá zmást, ale nakonec uzamkne démony v čarovné tykvi.
Koníček chudáček zapomenutý ve stáji prokáže obdivuhodné schopnosti Pegase v utajení.
Nejmenší liška z vrhu si vybuduje báječnou kariéru, když se naučí měnit podobu a nakonec se vdá za samotného císaře.
Nejstarší sestra, která už se smířila s tím, že podle pohádkových zákonitostí, nikdy ničeho nedosáhne, se nesmíří s tím, že kvůli kletbě zůstane starou babkou.
Někdy my nejposlednější dokážeme změnit pořadí.

Závěrečná poznámka: 

Tohle drabble jsem nějak odkládala, protože se mi nechtělo udělat za DMD tečku.
Myslím, že se mi díky téhle výzvě podařilo tenhle měsíc zvládnout o něco líp, protože jsem trochu překonala čtenářský a spisovatelský blok.
Díky organizátorkám, kontrolorům a všem, kteří mě tenhle měsíc pobavili, dojali a inspirovali!

Obrázek uživatele Aplír

Poslední výuka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, nejposlednější z posledních.
Se všemi se loučím s poděkováním a přáním zdraví.

Drabble: 

„Je polední výluka,“ povstal pan Kaplan. Jeho hlas zněl svátečně.
„Pamprésor, já musím tě kovat.“
„Není přestávka,“ uvažuje pan profesor. „Celý rok mi tepe nervy a dnes je chce kovat? To nééé,“ vzpouzí se jeho mysl. „Já děčím,“ nenechal se zastavit pan Kaplan jeho zděšeným pohledem. „Děčím vám…,“ odmlčel se a úporně hledal další slova.
„Děčín je město, ne?“ uvažuje nahlas pan Pinski.
„Děčím vám za vaše ochota mučit mne, i když já nejpolednější z poledních student tů,“ vytasil se pan Kaplan s pugétem. Jako výraz poděkování s ním zamával zmatenému profesorovi Parkhillovi pod nosem. „Dýky, dýky“ mírně se uklonil.

Obrázek uživatele Oliver

Konec

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tohle už jsem vyloženě vypotil. Uf.

Drabble: 

"Ne!" vykřikl Dean zoufale, ve tváři výraz absolutního zděšení. "To nemůže... to nesmí být pravda."
Soumrak všeho.
Absolutní entropie.
Konec...
Sam lehce zavrtěl hlavou. "Nehysterči. Pořád můžeme zkusit-"
"Ne!"
Dean se zvedl a začal rázovat sem a tam po pokoji, rukama si prohrabával vlasy, tvářil se zoufale.
Jeho pohled často ujížděl na stůl a pokaždé se musel zhluboka nadechnout, aby se uklidnil.
"Takže... tenhle je úplně poslední? Úplně úplně nejposlednější?!" ozval se po chvíli tiše.
Sam přikývl. "Aspoň teda z tohohle pekařství."
Dean se sklonil nad jablečným koláčem na stole. "Dostaneš půlku," oznámil Samovi. "Ať víš, co znamená ztracená dokonalost."

Závěrečná poznámka: 

A sice to byla, hlavně ke konci, fakt zabíračka, ale bude se mi normálně asi stejskat.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

August Rätzel odchází

Úvodní poznámka: 

Původně jsem si chtěla napsat něco emočně drásavého, ale nakonec mě napadlo toto :). Třeba na to ještě dojde v doplňovacím bonusu.

Drabble: 

August Rätzel seděl v parku vedle svého zákonného manžela a se zamyšleným výrazem pozoroval děti honící se za míčem a manžela svého muže, kterak odolává touze se k omladině přidat. Slunce se pomalu klonilo k západu, lehký vítr rozebíral účesy chodců i impresionistických povalečů.
„Na co myslíš?“ zeptal se Wilhelm, už notnou dobu pozorující svou pozorující choť.
„Příští týden vyjde Rätzelovi poslední feuilleton,“ pronese rozhodně, bez náznaku zaváhání. Přece trochu smutně.
„Nastal čas?“
Usmála se do slunce. „Chci, aby mě lidé znali.“
Když odcházeli z parku, nechali Rätzela sedět na lavičce. A poslední spisek z nejposlednějších si pověsili na stěnu.

Závěrečná poznámka: 

Letos jsem původně ani neměla v plánu Dunaj psát. Přemýšlela jsem o něm, ale nevěděla jsem úplně, kam se dál ubíhat, protože jsem už víceméně všem dala jakés takés šťastné konce a logickým pokračováním by bylo skončit zcela, nebo to zase všechno rozbít. A za to byste mě asi ukamenovali ;). Budiž tedy něco jako kompromis. Moc vám všem, mé čtenářky (jestli je tu nějaký muž či nebinární entita, nechť se přihlásí), děkuji za zachování přízně, bez vás by to nešlo <3

Obrázek uživatele Terda

Naposled

Fandom: 
Drabble: 

Nikdy se nedozví, kdo vystřelil. A minul.
Když dorazila do přístavu, sněžení se změnilo v déšť. Husté provazce zkrápěly nábřeží. Člun už čekal. Jeho posádka se choulila do těžkých pršiplášťů. Obloha splývala s mořem v jednolité zimní šedi.
“Madam? Měla jste problémy?”
Tázavý pohled v očích kormidelníka.
“Můžete odrazit!”
Muži se opřeli do vesel. Člun ji nesl vstříc matné siluetě fregaty. Ohlédla se zpět. Poslední pohled, než pobřeží zmizelo za šeravým závojem. Déšť smýval ze skrání sůl smutku. Bolest. Únavu. Odvrátila tvář. Bylo na čase uzavřít minulost. Nezapomenout. Odpustit. Sobě. Neznámému střelci. Všem.
Vyplout k příštím dnům s klidnou myslí.

Závěrečná poznámka: 

Děkuji všem organizátorům za tenhle šílený měsíc. Mám toho plný kecky, ale jsem neskutečně vděčná, že DMD existuje. Letos obzvlášť. I když brblám na témata. Skučím nad nesplupracující Múzou... Ještě jednou díky! :)

Obrázek uživatele Carmen

Na prahu domova

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nějak mi letos zabrali velkou část DMD a ještě se drze rozhodli volně navazovat.
Předchozí části, které z mého pohledu nějak patří k sobě (bylo i pár dalších) tedy takhle:
Vprostřed tmy, Po půlnoci, První den poté, Dopis Albuse Brumbála, První kroky domů, Cesty zpátky, Slepé uličky a tohle je poslední.
(Vůbec mám dojem, že já letos psala Duben, měsíc S+R.)

Hudební případné ťuk, tomu jsem prostě nemohla odolat. :D

Drabble: 

Sirius zaváhá, jedna tázavá vráska mezi obočím. Shodí tašku z ramene, ale pořád ji drží v ruce.

„Reme,“ řekne nejistě, „po tom, co jsme dřív... Nemůžu jenom... Vím, že tě poslal Brumbál, abys... Nepotřebuju hlídat!“ vyštěkne nakonec.
Remus nepatrně zvedne obočí.
„Trvalo týdny, než mi zjistil, kde jsi. Jel jsem do Glasgow hned druhý den,“ řekne tiše.
Sirius to chvíli vstřebává.
„Nemůžu tu zůstat,“ hlesne.
„To vím.“
„Mohl... Mohli... bychom jet spolu? Vezmeme Klofana...“
„A tohle řešení tě napadlo až jako úplně poslední?“ ucedí.

Tíha času mezi tím se najednou zvedne.

Taška dopadne na zem.

Remus se nestačí ani nadechnout.

Závěrečná poznámka: 

Ani se mi nechce věřit, že už je zase konec – pokaždé to tak uteče, ale letos mi to přímo nějak prosprintovalo. Děkuju za další skvělý ročník vám všem. A nebojte, DMD tu je za 11 měsíců, a to bude cobydup. :)

Stránky

-A A +A