Když na pláži odhazoval meč, byl si cele jistý. Teď se beze zbraně náhle cítí nahý, zmocňuje se jej strach, nechtěný, nevítaný, vetřelý. Vlezle mu do mysli zasévá pochybnosti.
Že se odvážil až moc, když chce překročit práh.
Že sahá výš, než je dovoleno.
Že vstupuje tam, kam se nesmí.
Že je jen prach, pleva, bláto pod nohama.
Malý.
Sám.
Bezmocný.
Poslední z posledních.
Že nemá právo.
Proto pádluje ze všech sil, aby ten hlas přehlušil, až se najednou vyhoupne na vrchol vlny a strach se změní v pouhou bázeň.
Protože i v malém myším tělíčku může dřímat duše lva.