Z pohledu na krajinu padla na Edvina taková deprese, že by se opil benzínem, kdyby ho neměli málo. Opuštěné domy, rozpadlé fabriky, pole porostlá ne vždy pozemským plevelem; bylo naprosto zjevné, že se Zemí se do budoucnosti moc nepočítá.
Když konečně dorazili do jedné ze základen hnutí odporu, Malachiáš konečně využil nejzachovalejší součástku dodávky, ruční brzdu, a vítal uvítací výbor.
„Slyšte, slyšte, neseme skvělé zprávy a světlejší zítřky!“
„Bez urážky, šéfe,“ ohradil se jeden z mužů, „ale to samý říkal včera náš kuchař a celej světlejší zejtřek sem strávil na latríně.“
A to ještě nevěděli, že budou muset projít Ravenholm.