Drahý,
Tys dal mi domov, dal mi stravu,
kdo by to byl včera řek',
že najdeme se kdesi v davu,
že utišíš můj věčný brek.
Dnes již hloubím cestičky
- koukej, jak jsem malinká -
pro mě i pro dětičky,
vždyť brzy budu maminka!
Vajíčka svá zběsile kladu,
Ty zatím nemáš tušení...
Nelekej se, nemáš vadu,
to já způsobuji svrbění.
Až vyrážky Tvou pokožku zkrášlí
a pupínky Ti ozdobí pleť,
na doktory klidně kašli...
Ta jejich slova - nic než jed!
Nikdo již nás nerozdělí,
vyhneme se každé pasti,
budou z nás parťáci skvělí...
Tak neblázni, schovej masti!
Líbá navždy Tvá
Zákožka Svrabová