Utajený

Obrázek uživatele Kumiko

Stinné stránky přátelství

Fandom: 
Drabble: 

"Ne, tenhle ne!"
"Chjo."
"Ani tenhle, nemá správný tvar."
"Hm, hm..."
"Ten by možná šel? Co myslíš?"
"Ten je výborný! Můžem už jít?"
"Ne, ani ten nejde!"
"Néé!"
"Ach jo, tady není žádný dost dobrý. Potřebuju nějaký, který by měl dokonalý tvar!"
"A co třeba tenhle?"
"Hm, vypadá dobře... Ale né, blbě se drží a navíc, koukni se na tuhle rýhu."
"Proč! Proč já! Dobře, chápal bych, kdybys šel zrovna sem, aby sis prohlížel květiny, nebo pozoroval ptáky, ba pochopil bych, kdybys sem šel na lov, ale nemůžu pochopit, že sem jdeš jenom proto, abys našel správný menhir pro Falbalu!"

Závěrečná poznámka: 

Uf. Vůbec jsem nevěděla, jak vměstnat tuto hloupou průpovídku do sta slov. To je opravdu poprvé, co mi sto slov přišlo dost.

Neviditelný fandom: 

Stvorenie Adama

Fandom: 
Drabble: 

Victor sa pozrel na svoje dielo. Ani nedýchal. Nemohol. Krása jeho výtvoru mu vyrážala dych.

„ Si taký dokonalý,“ šepkal vedec a pritom nedočkavými prstami prechádzal po plachte, pod ktorou odpočíval jeho priateľ. Jeho skutočná rodina.

„ Postarám sa o teba, budeme len my dvaja proti celému svetu,“ zašepkal Victor a kŕčovite schytil plachtu. Ešte chvíľu sa triasol vo vytržení, predlžoval moment, kedy konečne uvidí svoj výtvor v jednom celku.

„ Vieš,“ zdôveril sa nehybnému telu pod sebou, "spoločnosť si myslí že som blázon, ale vďaka tebe sa konečne dočkám uznania.“
Dychčal od vzrušenia, keď zrazu pocítil nepatrný pohyb pod plachtou.

„Vitaj, priateľu.“

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Jacomo

Životní láska

Fandom: 
Drabble: 

Zalíbila se mu ve chvíli, kdy ji prvně uviděl, a v okamžiku, kdy se jí mohl poprvé dotknout, se do ní zamiloval. O samotě v šeru jí občas říkal slůvka, která by v plném světle nikdy nevyslovil. Pod dotekem jeho ruky ožívala a předla jako spokojená kočka.
Několikrát se bál, že ji ztratil. Že už mu nebude patřit, že se už nesetkají.
Ale ona tam vždy byla.
Čekala na něj.
Krásná a vznešená.
Jak se víc a víc přibližovali k doku, v koutku oka se mu zaleskla slza.
Na dokonalý tvar kosmické lodi USS Enterprise se Scotty mohl dívat neustále.

Závěrečná poznámka: 

Fandom ST je moje další velká láska a tohle drabble je inspirované závěrečnou scénou z mého nejoblíbenějšího filmu The Voyage Home.
Jo, miluji TOSku. Kamenujte mě
:-)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Zuzka

Dlaně v tmách

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Hlava mi ještě pořád nějak nepřepnula na duben a nápady se... trousí pomalu a neochotně.

Drabble: 

Šero nevadilo. Tma nevadila.
Osamění dusilo.
Po měsících si zvykl spoléhat na zrak své zbylé ruky.
Všchny přikrývky v tomto domě byly vlhké. Zdivo ostré, studené. Kliky chladily kovem. Jen slunce na dvoře bezděčně hřálo. A večerní ohně v krbech.
Na nákladné živobytí stále měl, i když to nic neznamenalo.
Věrný chlupáč měl srst stále stejně hrubou. Nikdy dříve ji nedokázal popsat. Toho večera páchla. John ho bude muset vykoupat.
Nic v tomto sídle se ani zdaleka neblížilo dokonalosti.
Psisko zakňučelo. Uslyšel zvuk hlasu, ale odmítal mu uvěřit.
Nevěřil, dokud nesevřel v dlani ruce, její ruce s dokonalými maličkými prsty.

Neviditelný fandom: 

Ventrikulární problémy

Fandom: 
Drabble: 

"Jsi si vážně, vážně jistý?"
"Jasně, zvládnu to. Vždyť zatím jsem tě nikdy nezklamal. Tedy, kromě pár případů. Ale to nikdy nebyla moje chyba. A když byla, tak jsem se omluvil. A když ne, tak nikdy nešlo o nic vážného. Přece mě znáš. Jak jde opravdu do tuhého, je na mě spoleh. Vážně. Jsem úplný svatoušek. Vím, jak ti na tom záleží. Budu hodný a neudělám žádnou hloupost. Zkus mi tu důvěru dát, abych měl šanci dokázat ti, jak jsi pro mě ve skutečnosti důležitý."

*

"Máme problém. Volal Tom."

...

"Cože? Ty jsi nechal Garfielda, aby mu odnesl tu krabici koblih?!"

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Ness

První let

Fandom: 
Drabble: 

Její krok byl rázný, s jemným pohupováním dokonale zaoblených boků. Pružné štíhlé tělo bylo předpisově zahaleno v perfektně padnoucí uniformě, přestože znalci by si povšimli, že tato je poněkud upnutější a zvýrazňuje už tak nepřehlédnutelné křivky. Zářivost a bohatost hustých blond vlasů nedokázal zakrýt ani strohý drdol a pohledem velkých modrých očí by se daly řezat i diamanty.
„Poručíku, hlášení! Chci, aby loď byla do hodiny připravena k odletu směr Alfa Centauri!“
Ticho a vyvalené zraky osazenstva můstku přerušil až hlas z jejími zády:
„Netuším, co to provádíte, slečno Sue, ale ujišťuji Vás, že na téhle lodi jsem kapitánem já.“

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Gwendolína

Špatný výběr

Fandom: 
Drabble: 

„Co ty tu děláš?“
„Co by. Byla jsem vybrána.“
„Ty?! Proč nevybrali třeba Jasnookou?“
„Ha! Já vždycky věděla, že se ti líbí Jasnooká! Řeknu ti, že jsem se náhodou snažila. Pořád jsem uhýbala stranou a strkala Jasnookou před sebe. Ale ne, ten vousáč se prostě tvářil, že tomu velí a ví všechno nejlíp. No tak jsem to nechala na něm. Asi jsem mu připadala plodnější.“
„No, to je sice hezký, ségra, ale s tebou já se pářit nebudu!“
„Jako kdybych to chtěla! Vždyť by se nám třeba narodil nějakej kriplík!“

Noemova archa se houpala na vlnách.
A Šavlozubí tygři vyhynuli.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele strigga

Proč nepřišly

Úvodní poznámka: 

Vždycky jsem si to chtěla nějak vysvětlit, pochopte.

Drabble: 

Hejno už stálo vzorně seřazené. Ostřílený vůdce si načechral peří.
"Čeká nás důležitý let," zahlásil do hučícího větru. "A ty zůstaneš doma, Prcku!" dodal, když kolem něj zničehonic prosvištěl jeho nezdařený potomek, taktak že se nerozplácl o zeď protější věže.
"Ale já to umim líp!" zaječel synek a rebelantsky se vrhl směrem k lesu. Otec se s nadáváním rozletěl za ním. Za otcem celý zbytek hejna.
~
Hlášení za rok 2004. Stavy našich studentů neznámo proč dramaticky poklesly. Školník tuto skutečnost slaví a navrhuje zavést Den bez studentů státním svátkem.
~
A celá moje generace pořád marně čeká na dopis z Bradavic.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele ef77

Na cestě

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Sprostá vykrádačka jednoho vtipu.

Drabble: 

„Poslední dobou mi připadáš nějak bez šťávy, tak jsem si říkal, že bych to na chvíli vzal za tebe. Určitě bych to zvládnul, konečně, navigaci máme skvělou, vidět je zdálky i v noci, zpacifikovat ostatní zvládnu taky, distribuce jídla a pití je už celkem zaběhlá a předávání pokynů shůry bychom společně nějak zařídili. A ty si tak na měsíc odfrkneš.“
„Nne.“
„Na týden?“
„Nne.“
„Jak myslíš. Ale uvaž, že já, na rozdíl od tebe, bych se nestyděl zeptat se místních na cestu.“
„Nne. Uuž nna zzačátku jsme sse ddomluvili jjasně. Jjá vvedu, ty mmluvíš. Aačkoli, občas bys mohl ssklapnout, Aarone.“

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Arengil

Stará ještěrka

Fandom: 
Drabble: 

Postel úzkostně zapraštěla a okno v podkroví rozrazil průvan. Nikdo ho nezavřel.

Nějak se dnes necítím ve své kůži... Moct ji tak vyměnit za novou... Jako ještěrka, co se hřeje tamhle na kameni. Svištět nad krajinou na volavčích křídlech, nebo si v prašné cestě valit kuličku. Zachřestím v trávě šupinatým ocáskem a drobotina se přede mnou rozprchne do podrostu. Pohoupám se v síti trav - šťastný luční koník - samé hop sem, hop tam, když se k ránu vracím souvratěmi.

Jen do své okoralé staré kůže se vracím nerada.

Opravdu mi není dobře, nevrle vraštím seschlé rty, ale pořád ještě nejsem mrtvá!

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Keneu

Šatna

Fandom: 
Drabble: 

Šum a ruch. Spěšné oblékání. Jako bychom byli v běžné pozemské šatně po skončení divadelního představení. Jen oblékající se postavy jsou trochu větší a nesdělují si své dojmy a postřehy z uplynulých dvou tří hodin. Jejich myšlenky se upínají do budoucnosti. Upínají se k invazi.
Poslední opozdilci si z háčků berou převleky, s obtížemi se do nich soukají a nakonec si zapínají zip na čele.
Členové rodiny Slitheen z planety Raxacoricofallapatorius se ve svých maskovacích oblecích z lidské kůže chystají převzít vládu nad Velkou Británií a posléze nad celou Zemí. Co na tom, že u toho budou s prominutím prdět.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Blueberry Lady

Invaze

Fandom: 
Drabble: 

Dálnice se nekompromisně ucpávala a problémy se začaly kumulovat jeden za druhým. Strážníci v bílých uniformách přicházeli o život jako na běžícím pásu, kapitán Bacul hrdinně setrvával. Nepřátel neubývalo. Naopak, zdálo se, že ovládají závratně rychlou schopnost množení. Navíc se na jejich stranu přidávali i místní.
Jednotky B byly na místě téměř bezmocné, poručík Psí marně volala o posily, protože standardní zbraně proti nepřátelům nezabíraly. Jednotky T bojovaly zblízka, ale protivníky dokázaly pouze zdržet, nikoliv porazit.
Situace se zdála beznadějná. Když v tom, neznámo odkud, dorazily posily. S moderní výzbrojí.
„Kapitáne Pierro, generál Acylpyrin si dovoluje převzít akci,“ zasalutovala tableta.

Závěrečná poznámka: 

Vážení přátelé, ano - každou situaci je nutno využít jako inspiraci. Tak mi přejte silného generála. :)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Azereth

Maso, krev a kosti

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Všichni zajisté poznáte, o koho se jedná. :)
Neměla jsem čas číst moc vašich příspěvků (za což se omlouvám), takže doufám, že nikoho nevykrádám. :)

Drabble: 

Z temnoty u kotle se pomalu objevovalo něco hmatatelného a uchopitelného. Z poněkud slizkého obalu se začaly vyloupávat končetiny a hlava.
Byl to věru zvláštní pocit. Po tolika pokusech. Po tolika letech.
Už si myslel, že ho ti neschopní posluhovači nikdy nenajdou. Měli štěstí.
Protáhl si prsty, jako by tomu nevěřil. Tahle kůže byla tak pevná. Tak nová. Skoro se zdálo, že je až cizí. Ale byla jeho. Neuvěřitelné.
Co všechno teď s ní dokáže! Ovládat. Zabíjet.
Jen názorně rozmáčkl v prstech chrousta. Šlo to výborně.
Rozesmál se, až všem kolem ztuhla krev v žilách.
Konečně měl své vlastní tělo.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Ness

Tenkrát poprvé

Fandom: 
Drabble: 

Zažil jsem toho se svým parťákem už hodně, ale vždycky, když na to dojde řeč, ze všeho nejdřív si vzpomenu na ten první případ.
Stáli jsme v obrovské díře kdesi na venkově, K. se chvíli hrál s nějakým technickým superudělátkem, pak si sundal brýle, kouknul na mě a povídá:
„Varuju tě, J., tohle není jen tak nějakej obyčejnej šváb, co jich v každým motelovým pokoji najdeš dvanáct do tuctu, tohle je brouk, jakýhos ještě nepotkal.“
Když si vybavím toho farmáře, co ho ten emzák vymáčknul jak pastu z tuby a pak nosil jak panička norkovej kožich, měl teda sakra pravdu.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Wee-wees

Vítězství

Fandom: 
Drabble: 

Nakonec sám nevěděl, jestli je víc člověk nebo vlk. V džungli se cítil doma; volné nebe nad hlavou a kyprá hlína pod nohama ho uklidňovaly. Stísněnost lidských chatrčí děsila.
Po čase ho ale vyhnali všichni – ti z džungle i ti z vesnice. A možná to mu konečně pomohlo zjistit, kdo vlastně doopravdy je – je Mauglí, nic víc, a nic méně.
A když si Šér Chán přišel pro pomstu, zabíjel jako Mauglí – chytře jako člověk, ale s tvrdou nesmiřitelnotí džungle.
Vrátil se na poradní skálu vítězně oděn v jeho kůži. Tam ji také zanechal. Hřála, ale nelíbil se mu její pach.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele eliade

Číslo šest

Fandom: 
Drabble: 

Jsem potomkem hvězdy staré téměř jako sám čas.

Většinu života jsem strávil létáním po různých částech vesmíru. Někdy jsem putoval ve společnosti bratrů a sester, jindy byly mé cesty osamělé.
Až jednou jsem přistál na Zemi, planetě odlišné ode všech, co jsem kdy viděl. Dlouho jsem v podobě kamene nezúčastněně pozoroval okolí, než jsem dostal chuť trochu si zaplavat. Chviličku jsem byl součástí buněk rýže seté a pak profrčel metabolismem metanogenní bakterie. Nakonec jsem se usadil v neuronu jednoho člověka. Zaslechl jsem ho tvrdit, že mám atomové číslo šest.

Konečně vím, kdo jsem. Třeba se stanu diamantem, až budu velký.

Závěrečná poznámka: 

Vím, že velmi podobný nápad dostala už mila_jj přede mnou, bohužel jsem si toho ale všimla až pozdě.
Proto bych jí toto své drabble chtěla věnovat, abych se jí odvděčila za to, že mi ho i přesto povolila zveřejnit. (Třetí biografii už bych asi napsat nestihla.)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Dee

Drahý pane

Fandom: 
Drabble: 

"Možná jsem trochu zlomyslný, ale vyžádal jste si celý můj životopis. Naleznete jej v příloze, ale strany 15 až 29 raději přeskočte.
Abych shrnul svou dosavadní kariéru a dal Vám nahlédnouti pod pokličku svých doporučení, v jednom ze svých minulých životů jsem sloužil na dvoře Rudolfa II. a Ludvíka XIV. Jinak si má pěstounka nedokázala vysvětlit můj vrozený cit pro šarm a korektní chování...

...nekuřák, se smyslem pro humor a velmi vynalézavý, když přijde na improvizační techniky všeho druhu. Velmi učenlivý, ale totéž vyžaduji u zaměstnavatele...

Dovoluji si Vám oznámit, že během doby, kdy čtete tento dopis, jsme se přestěhovali."

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Smrtijedka

Dunění

Fandom: 
Drabble: 

Tak už jsem tady zase. Sedím a trpím. Otřesy neustávají, rezonují skrze mně, rozehrávají Na krásném modrém Dunaji. Nástrojem jim budiž moje kosti, klouby, zuby. Nemůžu mluvit, z úst mi vychází jen drnčení. Jako kdybych byla v úplně cizí kůži.
A ten hluk! Mozek se mění v kaši.
Nejstrašnější je ale pomyšlení, že mi mezi prsty unikají okamžiky. Zírám na fosforeskující monitor s hodinami. Jak dlouho ještě? Kolik věků mi vyrve hlídání té stvůry? Hlavně zabránit jejímu útěku...
Že by? To není možné! Jsem volná. Můžu se pohnout!
* * *
Elegantně seskočím dolů a běžím zamíchat polívku. Hlídání pračky je opravdová kovbojka.

Závěrečná poznámka: 

To tak člověk sedí na pračce a přemýšlí nad tématem... :D

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Borch

Na počátku nového století

Fandom: 
Drabble: 

Nakolik si vybavoval, bylo jeho dětství šťastné. Matka ho zbožňovala. V její přítomnosti věci ožívaly a zvířata uměla mluvit, jen zrovna mlčela. Procházky se měnily ve výpravy za dobrodružsvím a kouzla byla běžná jako dýchání.

Pak nastala ta noc. Ten čin tak hrůzný, že na to v sebeobraně zapomněl.

Štěstí se vytratilo. Zbyla po něm pouze hořká příchuť popela.

Jizvy na dlaních.

Ve snaze se nezbláznit se obrátil k vědě.

Ozvalo se vlčí zavytí a Ichabod Crane se probudil.
Mířil do městečka Sleepy Hollow a byl odhodlán ty pověrčivé vesničany přesvědčit, že žádná strašidla neexistují a kouzla jsou pouze pověry.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele strigga

A někdy stačí tak málo

Fandom: 
Drabble: 

Když si poprvé navlékal masku, měl k tomu spoustu ušlechtilých důvodů a jeden trochu sobecký. Být zase na chvíli chlapcem. Být tajemstvím. Přiblížit se jim, i když už nikdy nebude tak úplně jedním z nich.

Když skákal po střechách, když se zjevoval a mizel, když létal uličkami, po pavlačích a chodbách, když se propadal vzduchem, myslel jen na jedno. Ať je to někdo, kdo rozumí.

Když jim předával Ježka, měl k tomu spoustu ušlechtilých důvodů. A jeden trochu sobecký. Svým způsobem taky věděli, že někdy stačí žlutý špendlík, aby se z vás stal někdo úplně jiný.

Zbytek snad pochopí později.

Závěrečná poznámka: 

Omlouvám se za trochu (dost) zaobalené téma. Strašilo mi to v hlavě od včerejška a už jsem kvůli tomu nedokázala přijít na nic jiného :) poznali jste?

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele eliade

Jsem

Fandom: 
Drabble: 

Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.
Jsem.

Jsem od věků až na věky.
Jsem, který jsem.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Tora

Neobyčejný

Fandom: 
Drabble: 

Narodil jsem se s darem, o kterém jsem ani nevěděl. Vyrůstal jsem v maringotce, sjezdil kus světa. Nikdy jsem nemusel provozovat žádnou ekvilibristiku, a přesto jsem vždycky posledním číslem představení.

Stačí, abych jen přišel, sundal brýle a začnou se dít věci. Já s tím nikdy problém neměl. Od malička jsem viděl některé lidi šedé, žluté, červené či fialové a myslel jsem si, že to tak má být. Že takoví prostě jsou.
Ti lidé s tím ale problém mají. Zvláště ti fialoví a žlutí a tak musíme raděj zas dál.

Přijedeme i k vám. Určitě přijďte.

Pobavíte se, až přijde kocour.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Marek

Záchranná akce

Fandom: 
Drabble: 

Vůbec mi nebylo do smíchu.
Chodit po obřím bludišti, které je plné, až nechutně po zuby ozbrojených Svobodných.
Najít Moniku, tak aby to nikdo nepoznal.
Unést ji, tak aby to nikdo nepoznal.
Projít bludištěm zpět.
Překonat sto stupňový mráz se skoro nahou Monikou až do Majesty a ani jednoho z nás při tom nezabít.
Není nic jednoduššího. Představte si to.
Nebo raději ne.
To celé musíte absolvovat s obličejem jednoho z mrtvých Svobodných na svém obličeji.
Teď se na mne ještě začne lepit Brigita.
Promnul jsem tantó mezi prsty, uhladil si Svobodného a zatáhl Brigitu do kouta.
Vskutku dlouhý den.

Závěrečná poznámka: 

Nechutné, avšak efektivní. Kdo pozná fandom?

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele mo.om

Nájemnice

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Utajená úvodní poznámka (přečíst až potom): Věnováno V., protože se mi taky dostala pod kůži. :)

Drabble: 

Drahý,

Tys dal mi domov, dal mi stravu,
kdo by to byl včera řek',
že najdeme se kdesi v davu,
že utišíš můj věčný brek.

Dnes již hloubím cestičky
- koukej, jak jsem malinká -
pro mě i pro dětičky,
vždyť brzy budu maminka!

Vajíčka svá zběsile kladu,
Ty zatím nemáš tušení...
Nelekej se, nemáš vadu,
to já způsobuji svrbění.

Až vyrážky Tvou pokožku zkrášlí
a pupínky Ti ozdobí pleť,
na doktory klidně kašli...
Ta jejich slova - nic než jed!

Nikdo již nás nerozdělí,
vyhneme se každé pasti,
budou z nás parťáci skvělí...
Tak neblázni, schovej masti!

Líbá navždy Tvá
Zákožka Svrabová

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele vatoz

Greebo

Fandom: 
Drabble: 

Když mi bylo pět dní, hodili mě v pytli i se sourozenci do řeky. Jen já jsem v sobě našel dost vytrvalosti a agresivity, abych se dostal ven a na břeh. Stařenka, která mě tam našla, je dodnes mojí služebnicí.

Agresivita se mi hodí pořád. Lovím nebezpečné tvory - medvědy a podobně. Tak jsem ztratil oko a mám pár šrámů. Ale dámy, ty si na mne nemůžou stěžovat, neodmítnu žádnou.

A ještě jedna věc. Když mě Stařenka hezky poprosí,tak se můžu změnit v muže a pak jí pomoct s něčím, co by ona nezvládla. Co by jeden neudělal pro mléko.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lee

Eloi, Eloi, lema sabachtani?

Fandom: 
Drabble: 

Dal jsem slovo.
Chytil se té myšlenky jako tonoucí stébla. Ano, nikdy slovo neporušil. Ale... Jindy to bylo jiné. Jindy neměl strach.
Ten s ním teď zmítal jako hadrovou panenkou. Neměl stání. Chvílemi pobíhal sem a tam, aby přehlušil myšlenky. Pak zase upadal do letargie. Ležel a skelnýma očima sledoval stále stejný bod. Dokud ho nová děsivá představa nedonutila pustit se znovu do horečnatého běhu. Připadal si jako lev v kleci a zároveň se děsil chvíle, kdy tu klec opustí. Věděl, že se musí rozhodnout.
Dal jsem slovo.

Šel. Proč? Protože smlouvy se mají dodržovat. Ale hlavně aby zachránil Edmunda.

Závěrečná poznámka: 

Ach jo, musím se sebou něco udělat, jinak mi za chvíli utajený fandom bude úplně k ničemu.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Wendyses

On a Ona

Fandom: 
Drabble: 

Měl násilnického otce a milou matku. Jako spousta dětí.
Měl přítelkyni, která za ním vždy stála. Jako jediná.
I když se s ní hádal. Ale kdo to nedělá?
Pak odešla. Zemřela.
Kvůli němu. Ale ne jeho rukou.
Chránil, staral se. Lidé si mysleli, že nenávidí.
Miloval. Celou tu dobu, všechny ty roky.
A pak se on vrátil. Nechtěl mu sloužit.
Lhal. Hrál hru.
Zabil svého jediného přítele. Splnil přání.
Bojoval. Umíral každou vteřinu.
Bál se. O něj. Nesměl zemřít.
Pomohl. Stříbrná laň přišla.
Doufal. Věřil v něj.
Předal mu vzpomínky. Odsoudil jej k smrti.
Zemřel. Znovu se s ní setkal.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Runt

Smlouva

Fandom: 
Drabble: 

„Pánové, uklidněte se,“ naléhali advokáti, kteří se v oblecích začínali potit, zastoupené strany je však nepustily ke slovu.
„Jde o mou dceru!“
„A o můj život!“
„Proč bych ti měl dávat tři čtvrtiny? To nemá tendlecten...“
Jeden z advokátu se naklonil mezi ně, odkašlal si a dodal: „Precedent.“
„To je mi fuk, nejsme ve středověku! Všichni ostatní se vám na to vybodli!“
Královi docházely síly. Mladík měl pravdu. Mezi dnešními princi nebyl ani jeden, který by bojoval s drakem za půlku království. Začínal doufat, že ho drak sežere. Smlouvy se mají dodržovat, ale tomuhle floutkovi tři čtvrtiny království dát nechtěl.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Gary Stu

Věčná

Fandom: 
Drabble: 

Jsem všude a vždy. Znají mě ti nejstarší obyvatelé z nejvzdálenějšícho koutů všehomíra a budou mě znát i všichni, kteří přijdou po každém jednom z Vás až do skonání světa a vesmíru. Byla jsem u toho, když první živí tvorové vzhlédli k nebesům a divili se. Budu i u toho, když ti poslední zjistí, kdy vesmír a vše v něm zanikne. Budu i potom, jako jsem byla i předtím, než cokoliv existovalo. Na mých křídlech se dostanete všude a nic nezůstane utajeno. Opěvujete mě, i když to sami nevíte.

Jsem Věda. Někdy smrtelně nebezpečná, vždy však krásná. Nesmrtelná a věčná...

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Erishika

Smlouva s démonem

Fandom: 
Drabble: 

Jeremy neměl svůj den. Lépe řečeno zrovna dnes tomu bylo deset let, co uzavřel smlouvu s démonem. Celý den se schovával a doufal, že ho nikdo nenajde. Zrovna když byl zamčený v pokoji a modlil se, rozletěly se dveře a dovnitř vstoupil chlápek v obleku.
"Nazdárek Jeremy," uculil se, "jsi připravený odejít?"
"Ne tak rychle Crowley!" ozvalo se za ním. Stáli tam dva muži.
"Pacta sunt servanda."
"Cože?" zeptal se menší.
"Smlouvy se mají dodržovat," vysvětlil vyšší.
"Jo? My ti tu smlouvu ale rušíme!" zakřičel menší.
"Pozdě," pokrčil rameny démon a ukázal na nebohého Jeremyho, který z nich dostal infarkt.

Závěrečná poznámka: 

(Moose)

Neviditelný fandom: 

Stránky

-A A +A