„Takže za čtyři, slečno...“¨
Ztuhnu. Jako by mě hodil do ledové vody.
Cože???
Mám pocit, že se nemůžu nadechnout. Propadám se kamsi hodně hluboko.
Takže celý ty tři roky strávený na přednáškách... nad učením... Celej ten rok dohledávání článků, za kterej jsem zjistila, že číst v angličtině není zas taková hrůza... A že s pomocí mě nezastaví ani ta proklatá francouzština... Tohle všechno bylo marný.
Nevidím pobavený výraz ve tvářích svých učitelů. Teprve oficiální oznámení výsledků mě probírá k životu.
Za dvě...
Výdech a nádech! Jako praštěná palicí se vypotácím z učebny. Ani nevím jestli se mám smát nebo brečet.