Někdy uprostřed léta
“Dítě, uděláme dohodu. Maximálně tři a půl kila. A jednadvacátýho je pěkný datum. Budeš invazivní.”
26. srpna
Poslyš, mladej, chápu, že tam máš bazén a sociální jistoty, ale mně už nebaví, že si ani nezavážu tkaničky. Navíc, jestli do zejtra nevylezeš, tak tě vyženou. Tak to neprotahuj, vem to po hlavě rovnou za nosem…”
16. března
“Dítě, ještě ti není sedm měsíců. Máš se převalovat na břicho, dělat druhý vzpřímení, možná se snažit lozit, ne tady lízt jak žíznivá čára a stoupat si. Natlučeš si kokos.”
Na to, že se ti ven nechtělo, jsi teď kapánek zrychlenej.