DMD č. 26. pro 26. 4. 2020. Téma: Prasečí tanec

Sožeto? :D já věděla, že nemám úpět :)

Ne!!! o_o

Tak mně se to i hodí, ale ostatní patrně trefí :-D

Nope, nope, nope... nooope. NOPE. Aaaaah! :D :D

Uuuuž se může úpět? Co je tohle za téma?Jak na to narazím pokračování?
EDIT: nakonec se i hodlilo, když se mi konečně podařilo zmáčknout to do sta slov :-D

Heh. Co to... Co s tím???

Well... tohle bude sranda...

Můžu předvést, prej tancuju jako prase, co má všechny 4 nohy levý... :D Ale kupodivu se mi to i hodí.

Navrhuju zkřížit témata na Prase všeho druhu.

a doháje...
*snaží se zabít mentální obraz*
Může mi někdo vysvětlit, proč vlastně ta nenápadná scéna s prasetem v Pride and Prejudice 2005 byla?

Ty brďo, já se toho poetickýho tématu letos nedočkám :D

vybavuje se mi jenom:
"To prase bylo hladové"

Ale jak mám na tohle psát tradiční černobylskou výroční vzpomínkovku, to netušim.

Tak tohle už z hlavy nedostanu. A když ne já, tak vy taky ne... Pořád sice vedou melodramata hraná psy, ale tohle je taky něco.

No, mně se to docela hodí... prasátka... teď jenom jak to pojmout...

Tak to budu muset prohodit pořadí...

No... panstvo, už nějak nemám sil se k tomuhle vyjadřovat. Kam se hrabe tanec svatého Víta.

Jé, s tím se dá pracovat, pasovat, zkrátka prasovat.

A ahoj KaTužko! Díky za skvělé zadávání a provedení značnou částí DMD.

Ale jo, půjde to, ale moc by mě zajímalo, kdo to vymyslel a jaké myšlenkové pochody ho k tomuhle vedly

Nebyla nejaka takova scena s predhozenim kohosi prasatum v Hannibalovi? Dokud u toho ten clovek jeste zil, asi mel I dost expresivni pohyby koncetin a tak...
Pardon, uz mlcim, ale pokud se toho chce nekdo ujmout...

Já už zase myslím na nějaký čuňačinky... achjo.

Aaaa...
Zatrsat si svou,
tři čuníci jdou,
Tři čuníci tančí
cestou necestou,
Hudbu nemají,
Kroky neznají,
Vyšli prostě na disko
A vesele si trsají

Uí uí uí uí uí...

Úpity úpity, cupity cupity.

„Vari! slovem tímto z prahu,
ptáku, ďáble, starý vrahu,
v Peklo zpět neb v bouř, jež hnala
sem tě do mých okenic;
ani pera nenech tady,
ani slova z lži své, zrady,
v samotě mé beze vnady
nech mne, opusť sochy líc!
Přestaň rvát mi srdce, šelmo,
kliď se z dveří prchajíc!“
Načež Havran: „Nikdy víc!“

A tak Havran neslét, sedí,
stále sedí, na mne hledí,
Pallady dál sochy bílé
černým křídlem cloní líc;
jeho očí zář mne svírá,
takto snící démon zírá,
lampy zář jej obestírá,
jeho stín kol vrhajíc,
a má duše z toho stínu
nevzchopí se zoufajíc,
nevzchopí se - nikdy víc!

Potud E. A. Poe, v překladu J. Vrchlického.
Nyní trocha mého básnického střeva, atrofovaného přemírou teinu, cukru, Star Wars a jim podobných filmů, pokleslé literatury L. Součka v to počítaje a japonského anime.

Má duše teď v temnu sedá,
mysl marně slova hledá.
Žádné téma již nespasí
rozumů mých zmizlých víc.
Příběhy jsou porušeny,
Nikde neviděti změny,
Byť kachnami obestřeny,
Smyslů chybí na tisíc.
Dokument je stále prázdný
Kurzor bliká doufajíc
Leč však téma není víc.

„Glorie,“ se mé rty třesou
modlitbu však nedonesou
na nebesa k paní bílé
hrůzou se zalykajíc.
F5 padá k zemi hluché
Oči nevidoucí, suché
Smrt si tiše říká ‚Touché‘
Kosiště obtahujíc.
Dokument zůstane prázdný
A dech v tichu zmírajíc,
Šeptá: „Není téma víc.“

Předchozí____________První

Nabízíme úpění všeho druhu!