Boření hranic

Tma. Hebká, sametová tma.
Ne, to mám jen zavřené oči. Pomalu zvedám těžká víčka.
Přítmí. Jemné, příjemné přítmí.
Zvedám dlaň a prohlížím si rýhy brázdící její povrch.
Velká, přátelská dlaň.
Sedím na studené podlaze a objímám hřejivými pažemi svá kolena. Nemám odvahu zvednout hlavu a čelit světu kolem.
Proud vzduchu mi pohladil záda. Zvedám hlavu.
Zdi.
Pevné, bezpečné zdi.
Objímají můj prostor a nepouští dovnitř příliš světla.
Ale odkud jde ten průvan?
V rohu zdi je malá prasklina. Skrze ni prochází pruh světla.
Co je za ní?
Bořím zeď. Jsem volná.
Ale za jakou cenu?
Na horizontu se rýsuje zeď.