Kalamář

„Dále!“ ozval se úředník na patentovém úřadě.
Jakubovy blátoměrné boty, zvící dvou tuze vysokých cihel zesilovaly jeho kročeje.
„Má úcta!“
Muž za přepážkou zmateně těkal očima z bot na prapodivné ustrojení. „Ráčíte zažádati o patent?“
„Zajisté,“ vyňal z kapsy udělátko.
„Kterak se zove?“
„Buňát nekotící.“
„Jakže?“ nevycházel z údivu ten s klotovými rukávy.
„Vašnosti, z této baňky nemůže se inkoust vylíti a ničeho tedy nepotřísní, neb je nekotící. Avšak má jednu nevýhodu. Kdo nemá v hlavě, tomu z buňáta nevleje se do hlavy, nýbrž jenom do pera.
Vynález byl patentován a Jakub Hron otřel slzy vděku a radosti do nosočistopleny.