O můře a plameni

"Ublížím ti. Spálím tě." varoval můru na začátku plamen.
"To přece může být plameni jedno," odvětila smutná můra.
A plamen je jasný a zářivý a lákájící a můra třepotá, blíž tomu jasu, blíž tomu teplu, dokud horko neolízne křídla. A můra pozná krásu i bolest žáru, chce zůstat, ale zároveň ví, že musí odletět, dřív, než z ní zbude jen popel a prach. Napne zbytky křídel... a plamen se z prudkého žáru změní v konějšivé teplo, něžně hřeje, kde dřív ničil.
"Proč?" ptala se potom, ukrytá v jeho náručí. Oheň měl přece můru spálit.
"Protože plameni začalo na můře záležet."