Objektivně nejlepší možnost

Působila na půl tuctu kouzelnických škol. Získala si respekt nadřízených, kolegů i studentů. Na dvacet let se zbavila stínu svého manžela. Nikdy nepoužívala jeho jméno.

Do Bradavic se vrátila, aby se nezměnily v peklo. Objektivně byla tou nejlepší možností. Snad nadějí.

Po sérii článků v Denním věštci si ji stará vlast dobře připomněla. Nic z toho, co dokázala za celý život, nebylo podstatné. V očích veřejnosti byla miláčkem ministerstva, loutkou režimu, bývalou ženou ministra kouzel. Nepotřebovali s ní mluvit, aby ji poznali, protože měli dojem, že už ji znají příliš dobře. Záhy zjistila, že musí pomáhat i proti jejich vůli.