Jáma lvová

Většinu cesty na bál jsem mlčela. Snažila jsem se psychicky připravit na vše, co mě může potkat. Bheirg mě uklidňoval tím, že mi vysvětloval etiketu, kterou jsme předtím probírali snad měsíc.
A najednou to tu zase bylo. Absolutní výpadek. Nepamatovala jsem si jediné jméno. Úplné zatmění.
Snažila jsem se to nedávat najevo a zřejmě se mi to podařilo.
Konečně jsme dojeli na místo. Sesedla jsem z koně, zhluboka se nadechla a vyšla schody, které mě dělily od jámy lvové. Jak moc bych si přála čelit pravým lvům. Ti moji však představovali šlechtu. A to bylo mnohem horší. Alespoň pro mě.