Hodiny
Albus vstoupil do salónu. Ariana seděla v křesle a tvářila se tajemně, kdežto Aberforth cosi kutil.
„Děje se něco?“ zeptal se Albus.
„Vzpomínáš na ty hodiny?“ řekla Ariana.
„Jaké hodiny?“ podivil se Albus.
„Rodinné hodiny po pradědečkovi,“ vysvětlila.
„Ty, co se jednou za sto let musí seřídit,“ dodal Aberforth.
Na stole stály sloupkové hodiny s mnoha ručičkami. Nápisy Percival a Kendra byly zčernalé a ukazovaly tam, kde by na normálních hodinách bylo 12.
„Jsou už asi rozbité,“ spekuloval Aberforth.
„Jakto?“ hlesla Ariana.
„U Albuse to ukazuje, že je zamilovaný. A za boha to nejde poštelovat!“
Ariana na Albuse spiklenecky mrkla.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Možná nejsou AŹ TAK rozbité,
Možná nejsou AŹ TAK rozbité, že? :-) Moc hezké a dojemné.
:)))
Zajímalo by mne, jak ukazovaly za dalších sto let (pokud je ještě někdo seřizoval...)?
Nejspíš je má Aberforth v
Nejspíš je má Aberforth v knajpě, tak seřídí. Akorát je už asi poslední z rodiny, u koho to bude ukazovat něco jiného, než že je po smrti. :(
Aberforth asi nedá moc na
Aberforth asi nedá moc na drby. :D
Toho zajímají jen ty jeho
Toho zajímají jen ty jeho kozy. A kozy tý jeho herečky. :D
Je to úžasný, sladký, vtipný.
Je to úžasný, sladký, vtipný. No jo, před hodinama člověk nic neutají. :D
To asi nepůjde poštelovat,
To asi nepůjde poštelovat, marná práce :-)
A chyba určitě vězí v těch
A chyba určitě vězí v těch zpropadených hodinách! :D