Trochu klidu na vraždu

Nebylo to poprvé, co se Bastian Veli plížil. Ale poprvé se plížil v královském hradu, kde se za několik minut chystal zabít svého krále. Tichý hlásek v jeho hlavě neustále opakoval, že dělá chybu. Ignorovat ho mu nedalo zdaleka tolik práce, kolik by mělo.
Bastian se přitiskl ke zdi a zatajil dech. Na konci chodby se ozvaly kroky.
Ve službě by měl být jenom Adam – Bastian nejospalejšímu vojákovi v celé armádě noční směnu osobně přidělil.
Ale tohle na Adama nevypadalo. Kroky byly příliš lehké. Ať to byl kdokoli, Bastian mu do tváře neviděl.
Zavřel oči, a přál si být neviditelný.