Stržena tancem

Připomnělo jí to náhle tu strašnou knihu, ve které hrála prasata prim. I oni vypadali, že se doposud s chutí nechali obskakovat sobě skoro rovnými. Vlastně by je měla litovat, když viděla, jak se v úprku zmateně motají, jako by zapomněli taneční kroky (ne že by ovšem vypadali jako příznivci tance), jenže strhával ji jiný tanec, tanec nadcházející svobody, té pozoruhodné dcery řádu a radosti, již tanec tak podivuhodně zjevuje. Každý, kdo po ní byť jen jiskrou toužil, vzplál v tom rytmu jako nečekaná vatra. Jako tehdy pukly ledy, i dnes to byl mohutný proud, který vnesl do Beruny jaro.