Rodu královského
Po mrazivém vichru příjemné je
u krbu si zkřehlé ruce hřát.
Nedala jsem pozor na zloděje -
on mi zatím tajně srdce krad.
Vychovala jsem tě. Na to myslím, když stojíš ve dveřích mé komnaty.
Nejsi přece moje matka!
Jako mě vychoval Metod, než mě vzal na lože, mladou a plnou obdivu.
Jsem dospělý, Marianno.
Bojím se, že nevíš, co činíš. Že mě začneš nenávidět.
Pro nás dva pravidla neplatí.
Nemůžu tě milovat. Ne takhle.
V lásce není žádné nesmíš.
Tvůj polibek pálí jako cejch. Nikdo už mi nezbyl, jenom ty.
Můžu mít vše, co chci, slibovalas. Chci tebe.
Můj poslední blíženec. Královská tvář a hlas uvyklý velet.
Miluju tě. A jsem ti roven.
Neodepřu ti, můj chlapče. Nechci. Nemohu.
Pouštím tě dál.
Předchozí drabble
Poslední díl najdete tady.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Líbí
Líbí
Díky
Díky
Nojo, tak nějak to k tomu
Nojo, tak nějak to k tomu směřovalo.
Ne, že bych z toho vývoje byla nadšená, ale napsané je to výtečně. A dost tě podezírám, že ta čtenářská ambivalence byla Tvůj záměr :)
Vlastně byla no. Respektive
Vlastně byla no. Respektive můj velký záměr byl pracovat s hlavními postavami, které se moc nesnaží, aby je čtenář měl rád (ale já je třeba vlastně ráda fakt mám). To hnutí za práva vedlejších postav jsem teda sice neplánovala, ale dalo se tady čekat :)
Mně se to líbí, jak to je.
Mně se to líbí, jak to je.