09 - Hostinec na kraji nekonečna

Ethan od baru pozoroval nově příchozí mladíky a přemítal nad tím, kdo by mohli být.

První z nich s očima na vrch hlavy vše nadšeně komentoval. Ethan si říkal, že jestli se bude neustále rozhlížet kolem sebe, tak si za chvíli snad vykroutí krk. Druhý mladík se snažil svého společníka klidnit, ale bylo vidět, že je to marná snaha.

„Ten kostým je úžasný!“ vykřikl první mladík a hnal se ke kentaurovi. Ethan zavřel oči a z hluboka se nadechl a soustředil se na vůni. Během půl minuty si potvrdil, že se vzduch změnil.

„No, už tu jsou,“ povzdechl si Ethan, otevřel oči a vyrazil k novým hostům. „Tak co, kluci, jste už dospělí nebo to bude jenom voda?“ zeptal se toho rozumnějšího.

„Jé, vy musíte být majitel, co?“ přiskočil k nim první mladík. „Jako, když mě Gurn, to jako tady kámoš, přemlouval, fakt jsem nečekal, že to bude takhle úžasné. Já jsem Klobi, pulčík zloděj, těší mě.“

„Pulčík,“ zopakoval Ethan a díval se na mladíka jako by mu přeskočilo. „A ty jsi podle jména co?“

„Gurn je ork,“ odpověděl Ethanovi „pulčík“.

„Jo a já jsem myš,“ zavrtěl hlavou Ethan.

„Jako Rudolfa?“ zeptal se mladík. Ethan se rozhodl pro strategii mlčení. Tušil, že nemá cenu se na nic ptát a ten kluk mu vše za chvíli řekne sám. Což se mu hned potvdrilo. „Víte, majitelka hostince V Červnové ulici. Funguje to tady u vás jako u ní?“

„Tak ještě jednou, co si dáte k pití a máte čím zaplatit?“ pokusil se Ethan změnit téma. Všiml si, že zbytek lokálu ztichl a pobaveně je sleduje.

„No, nějaký ten příběh znám,“ prohlásil „pulčík“.

„Příběh?“ zopakoval Ethan a přemýšlel, jestli špatně slyší nebo už mu definitivně hráblo.

„No jasně. Tomu, kdo řekne nejlepší příběh, Rudolfa odpustí celý účet,“ prohlásil „pulčík“ a zatvářil se jako by šlo o obecně známou věc.

„Já se omlouvám, on je tu fakt nový. Je to jeho první LARP,“ vstoupil do rozhovoru „ork“.

„LARP?“ zopakoval Ethan nechápavě.

„Hrajou si na orka a půlčíka a zbytek jejich skupiny jsou taky převlečení za jiné postavy,“ přidala se k nim Imogen. „Víš jak jsem ti vyprávěla o oblíbené knižní sérii? Tak si představ, že jednu z těch částí bych chtěla sehrát. Prostě bys nebyl Ethan, ale hrál bys tu postavu.“

Ethan si všiml, že se „orkovi“ tenhle popis moc nelíbil a nejraději by popis Imogen trochu víc rozvedl, ale neodvážil se nic říct.

„Tak jo. Víte vy dva vůbec kam jste se dostali?“ zeptal se Ethan a na chvíli se rozhodl ignorovat „půlčíka“, kterého stejně jejich rozhovor omrzel a dal se na průzkum hostince.

„Upřímně? Netuším. Odpoledne se strhla brutální bouřka. Nebylo vůbec vidět na krok a šel jsem jen po paměti. V těchle místech měla být jakože hospoda, kde se můžeme schovat. Ale loni jsem v ní dělal hostinskýho a stoprocentně jsem si jistý, že tohle není místo, kam jsem mířil,“ odpověděl popravdě mladík.

„Tak takhle noc bude ještě delší, než jsem si myslel?“ povzdechl si Ethan a přejel si dlaní přes obličej. „Hele, popadni toho svýho hobita, než se pokusí zahrát krádež a někdo mu tu dá přes hubu, a pojďte oba k baru.“

„Nejsem si jistej, že mám peníze, které byste bral,“ prohlásil mladík omluvným tónem.

„Hlavní je, že máš rozum. Necháme tvýho kamaráda vyprávět nám příběh a co já vím, třeba se proměním v tu myš a nechám vám útratu zdarma,“ uchechtl se Ethan představě myši vlastnící hostinec a vyrazil zpět k baru.