Jsi jako tečka hledající větu
Jiskra nezažehnutých svící
Víc než samoty bojíš se květu
Tak ze spánku vytrháváš spící
A po nocích voláš Bohu do oken
Že láska už ztratila svou cenu
Rozkoš ve slevě bereš útokem
A víru podpultově, neproclenu
Jsi jako obraz bez malíře
Svlečená čekáš na fotografa
Jen slzy vína kapou do talíře
Jsi nikdy nenapsaná strofa
Jak stará růže, jejíž prioritou
Nebyly květy, ale trní
Víš, že v pekle tě neodmítnou
A nebe stejně není
Tak po nocích bez nejmenšího váhání
Sázíš se o vlastní čas
Vždyť stejně jsme všichni ztracení
A peklo žije v nás
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Zasáhlo to mé srdce.
Aplír
Zasáhlo to mé srdce. Opakovaně verše čtu a to co říkají, zaplnilo mé nitro. Moc se mi líbí.
Děkuji, jsi milá, to jsem
Esti Vera
Děkuji, jsi milá, to jsem ráda, že to tebou tak zarezonovalo :)
Posmutnělé, ale půvabné.
Esclarte
Posmutnělé, ale půvabné.
Díky.
Esti Vera
Díky.
Výborné
Amaranta
Výborné
Děkuju :)
Esti Vera
Děkuju :)
Fu. Vždycky v dubnu přijde
Evangelista biolog
Fu. Vždycky v dubnu přijde nějaké drabble (nebo je jich víc, samozřejmě), které mi totálně sebere slova. A tohle je přesně jedno z nich.
Vím, že tohle není úplně tradiční forma, kterou bys psala, a přitom je to tak krásně rytmické a přirozené. Ty dvě poslední sloky mě totálně rozsekaly. No, mnoho pocitů ve mně a neumím je všechny dát do slov. Mám slzy v očích.