Jako díky třem pohledům za roh a jednomu úkroku stranou by se možná mohlo zdát, že došlo ke splnění bonusu, protože se vyskytuje postava, která se tam ještě neobjevila. Ale po pravdě řečeno má jen epizodní, i když extrémně důležitou roli a dokonce ani žádný dialog!
Od té doby, co mám Finche (k celé sáze se vrátím ještě později), sedí Roya povětšinou v kočárkárně a smutní.
Ono taky...
Když děláte v normální pracovní dny, tak se k pravidelnému koloběžkování jen tak nedostanete. A na takové ty malé výjezdy je přece jen Finch lepší.
Nemluvě o tom že i tak mě lidi vraždí pohledy, když ho ráno vezu metrem.
Jenže dny se prodlužují, hurá, teploty jsou naprosto ideální, kolem deseti stupňů a víkend před námi; užiju si znovu trasu Beroun-Praha, tentokrát sama! Ať žije sobota!
To jsem si myslela já, ale někdo jiný měl jiné plány. Pozoroval mě a pochechtával se.
Od minulé expedice je toho mnoho nového! Chce to pořádnou přípravu!
Do tachometru jsem nainstalovala novou baterku.
To je jednoduchý, nejdřív vyndáte tu starou, takže tachometr zapomene celkové kilometry, co jste ujeli, a protože jste si je nepoznamenali, vyjete a cítíte se jako debil.
Pak tři hodiny hledáte ten papír s návodem, jak nastavit tachometr, co víte, že je v téhle krabici. Nebo v tamté krabici. Nebo tak. Sice víte, že se dá najít i na internetu, ale přece to nevzdáte!
Pak další tři hodiny zjišťujete, jaký že má obvod vaše kolo, abyste nakonec zjistili, že to máte poznamenané právě v tom návodu, co jste tak dlouho hledali. OK.
Nastavování tachometru samého vám už zabere jen slabou hodinku. Hurá! Dobře, přední světlo. Je nabité? Dobít! Šup do nabíječky!
Zadní světlo. Jak jsem se tu rozplývala nad zadním světlem, tak zase upadlo. Pořídila jsem si jiné, které upevňuju na batoh. Kde je?
Aha, tady. A batoh...
Můj žlutý batoh, věrný to průvodce po horách, bruslení a koloběžce vypadá, že se začne loučit. Proto jsem poslední dva roky lehce koukala po jeho náhradě, a když mi přišlo upozornění na slevu ze slevy, pořídila jsem si Osprey Raven 14. Je červený. A Ospreyové batohy mi sedí. Potřebuje zajet! To se bude hodit...
Poťouchlý pozorovatel se pochechtává...
Hele, bude to chtít určitě dofouknout kola. Takže nabít pumpičku... perkele, v nabíječce je přední světlo. Kde je druhá nabíječka?
Osprey Raven má u sebe i 2,5l vodní rezervoár. To je pro mě na tenhle výlet moc, stačí 1,5l. Kde je? Doufám, že jsem ho vymyla!
Nalezen, zkontrolován.
Taky bych si do batohu mohla dát bundu. A svačinu. A nářadí!
Kde mám nářadí?
Jo tady. A to druhý nářadí?
Jé, hele, zámek! Ten budu taky potřebovat.
Mám v GPSce baterky? Mám. A držák GPSky na řidítka jsem dala kam?
Aaaaaaargh!
Tak asi GPSku nepotřebuju. Ten držák vyplave.
Hele, chtělo by to nabít mobil.
To je najít třetí nabíječku...
Využiju konečně toho, že mám na koloběžku obal. Povezu ji ve vlaku jako obal se sportovním vybavením, to je zadarmo, hehe. No a pak si ten obal povezu na koloběžce, však na to má popruhy... no jo, ale jako pětačtyřicet kilometrů? Když si vezmu ty gumicuky, bude mi na koloběžce držet líp. Byly v tomhle batohu.
Tam nejsou.
Kua.
Nadávám mládeži přístupně, přestože mě nikdo neslyší.
Nakonec vše relevantní (kromě držáku GPSky) nalezeno, zabaleno, nabito, vlakové spojení vybráno, budík nastaven, vypravěč uložen do postele...
Pozorující bacil se pochechtává.
V pátek jsem, po opravdu dlouhé době, navštívila kamarádovu kožedělnou dílnu. Potřebovala jsem si totiž vyrobit nový jediský... totiž sithský... totiž jediský pásek, to neřešte. A protože jsem tam už hodně dlouho nebyla, zapomněla jsem, jaká je tam v zimě hrozná zima.
Boty na přezutí jsem měla relativně teplé. Pod kalhotami na převlečení jsem si nechala legíny.
Ale rolák... rolák byl tenký a mikinu jsem nebrala. Však je venku hezkých deset stupňů!
V dílně bylo osm.
Což o to, pracovala jsem a přitom jsem si pustila vnitřní vyhřívání. Že by mi vysloveně byla zima, to teda nebyla. Ale chlad mi vsákl do kostí a do plic. Bacil se na mě přichytil a šel se mnou domů.
Probudila jsem se před zazvoněním budíku....
Chrchly!
Když vám hvízdne v plicích, můžete si říkat, že to rozchodíte.
Chrchly!
No, ale... venku fouká vítr, až se stromy k zemi ohýbají (skoro). Předpověď tvrdí, že vítr jde od západu, tedy cestou do zad, to by přece vadit nemělo...
Chrchly!
No, ale když už jsem stejně vzhůru... teplotu nemám!
Chrchly, chrchly, chcíp!
No ty volééééé.
Tak asi nic, no.
Tak si aspoň zajedu do Makra na nákup.
Vezmu Finche.
Nevezmu helmu, protože velký batoh mě zezadu do helmy tlačí a shazuje mi ji do očí. Ale aspoň trochu se projedu...
Venku je krásných deset stupňů. Pak udeří vítr.
No, v tomhle... pětačtyřicet kilometrů kdybych měla... ale jo, to by šlo.
Chrchly.
Než dojedu ten kilometr a půl do Makra, už zase topím. Icebreakerový rolák a neprofoukavá vesta? Moc teplé. Až pojedu příště, musím si vzít slabší tričko.
Finch ne na proplétání se mezi regály šikovnější než Roya. Ale je mi jí líto. Pořád sedí doma...
Cestou zpátky to vezmu přes Globus.
No, tu helmu by to asi chtělo.
A pak domů... a proti větru.
Je ledový a nese bacilovy kamarády.
Přijedu domů. Uložím nákup. Když mi bude v neděli líp, tak si vyjedu aspoň na dvacet...
Chrchly!
Bacil se mi směje a vykope rtuť na teploměru přes 37.
Tak holt nic, no.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit