Voldemort v ústavu pro choromyslné

Voldemort se probudil v neznámé místnosti, přivázaný k neznámé posteli. Bylo tu téměř sterilně čisto a tak poznal, že není v Azkabanu. Povlečení bylo stejně bílé, jako zdi, takže mu bylo jasné, že není hostem na Malfoyově panství, protože ti byli přesvědčeni, že tato barva je pro ně vhodná jenom na pleť a vlasy, ale jinak je pod jejich úroveň. Pitomci.

V zámku zarachotily klíče a dveře se otevřely. Muž, který tam vstoupil s podnosem jídla, vypadal povědomě a Voldemort si vzpomněl, že ho viděl při tom debaklu na ministerstvu. Pastorek, tak se jmenuje.

"Kde to jsem?" domáhal se Voldemort odpovědi.

Když Pastorek pokládal tác na nejbližší stolek, vypadal překvapeně, ale zároveň potěšeně, "Rád vás vidím vzhůru, Tome. Vzhůru a při smyslech."

"Přikazuji vám, abyste mě okamžitě vzal k Ministrovi kouzel."

"Aha, tak to jsem se unáhlil." Kingsley se otočil ke dveřím a zavolal. "Hej, Harry! Riddle je vzhůru, pojď sem."

Voldemort se šokovaně díval, jak dovnitř vchází Harry Potter.

"Potter!" zavrčel Voldemort. "Mělo mě napadnout, že tu budeš. Prozraď mi, jak jsi mě dostal?"

Potter na něj zíral. "Týjo," obrátil se k Pastorkovi. "On je vážně praštěnej, že jo?"

Pastorek se zamračil. "Jste zatím sice jen ve výcviku, ale měl byste už vědět, že mi tady taková slova nepoužíváme. Je to k pacientům neuctivé." Pak oslovil Voldemorta. "Tome, já vám teď uvolním ruce z kurtů, tak, abyste se mohl sám najíst. Když mi ukážete, že se umíte slušně chovat, tak byste možná mohl strávit nějakou dobu s ostatními ve společenské místnosti."

"S ostatními?" zeptal se Voldemort "Mí věrní smrtijedi jsou tu také?"

"Naprostej magor," zamumlal Potter, Pastorek ho tentokrát ignoroval.

Kingsley opatrně odstranil pouta na Voldemortových rukou a pomohl mu posadit se. Pak přisunul stolek s tácem blíž.

Voldemort se podíval na jídlo na podnose znechuceně. Takový hnus by nedal ani Nagini. Nicméně, pokud mu to, že to sní, umožní setkat se svými stoupenci a pomůže zosnovat útěk ze spárů ministerstva, pak udělá to, oč byl žádán. Popadl vidličku, nabodl na ni mrkev, ale když ji nesl k ústům, rukou o něco zavadil. Zmateně ji položil nazpět a rukama zkoumal svůj obličej.

"Nos!" zařval. "Já mám nos!"

Potter znechuceně zavrtěl hlavou. "Straší mu ve věži."

"Voldemort se díval na Pottera přivřenýma očima. "Kdybych měl svou hůlku, donutil bych tě prosit o smrt."

"Hůlku? Myslíte to dřevíčko, co jste před pár dny vůbec nechtěl pustit? Tak to jsme vyhodili do smetí."

"Vy jste vyhodili mou hůlku?" vřískal Voldemort. Vrhl se na Pottera, převrátil přitom stolek, až jídlo vylétlo do vzduchu. "Zabiju tě!"

Předtím, než se Voldemort mohl na Pottera dostat, ho Pastorek zachytil a mrštil jím zpátky.

"Začíná být agresivní!" vykřikl Potter. "Můžu ho omráčit paralyzérem?"

"Ne!" vyštěkl Pastorek.

"Ale vypadá nebezpečně. Jste si jistý, že nemůžu?"

Pastorek si našel chvilku, aby pohledem zpražil zklamaného Harryho. "Řekl jsem ne."

"Do háje! Ještě jsem mu neoplatil, jak po mě nedávno hodil tu sklenici a trefil mě do čela. Myslím, že mi zůstane jizva."

Voldemort, kterého Pastorek zatlačil do postele a znovu připoutal, se začal hystericky smát.

"Označil jsem tě jako sobě rovného a zabiju tě!"

Kingsley a Potter se po sobě podívali a Pastorek pokrčil rameny. "No, alespoň už pořád nevykřikuje, vytek Al, vytek Al"

...

Potter a Pastorek dostrkali Voldemorta do vyšetřovací místnosti. Otáčel se, aby na ně viděl. Popáté namířil prst na Pottera a zařval: " Crucio!" A popáté mu to bylo k ničemu.

"Pane Riddle, posaďte se tady na lehátko."

Ten hlas znal. Bleskově se otočil a uviděl Snapea.

"Snape! Díky Bohu! Musíš mě odsud dostat."

"Přesně to mám v úmyslu."

"A co máš v plánu?"

"Mám v plánu vyšetřit vás a poskytnou vám nejlepší možnou péči tak, abyste se mohli vrátit od světa za zdí našeho ústavu a stát se platným členem lidské společnosti."

Voldemort měl nejasný pocit, že Snape možná není úplně na jeho straně.

...

Když se Voldemort rozhlédl po společenské místnosti, uviděl, že je tam nejméně dvacet pacientů, sedících v různých křeslech a na gaučích. S radostí zkonstatoval, že je mezi nimi i pár jeho přívrženců.

Obrátil se o pomoc k těm, kdo ho sem dovedli. "Co mu je?" zeptal se Voldemort a ukázal prstem na Luciuse Malfoye.

"To je opravdu postavička. Myslí si, že je Bůh."

Lucius se tedy zjevně nijak nezměnil.

Voldemort se posadil do křesla blízko místa, kde seděl Lucius. Ten se právě škaredil na televizi, která byla pověšena tak vysoko, aby na ni nikdo nedosáhl.

"Ta ženská je zrzavá. Nesnáším zrzavé vlasy. Byla tak strašně zrzavá."

"Jak by se ti líbilo vyvraždit všechny zrzavce?" Zeptal se Voldemorta potichu.

Lucius se na něj otočil a prohlížel si ho. "Pokračuj."

"Mám v plánu ovládnout svět hrůzou a strachem a potřebuji tvou pomoc."

"To zní jako práce," řekl Lucius odmítavě a otočil se zpátky k televizi.

"Odměním se ti," sliboval Voldemort.

"Jak?"

"Budeš vládnout obrovskou silou. Muži a ženy se ti budou krčit u nohou. Všichni se tě budou bát a budou k tobě vzhlížet."

Lucius se na něj chvíli díval netečně. "A budu smět vypínat televizi?"

"Cože?"

"Sestry si odnášejí ovladač s sebou na sesternu. Chtěl bych mít tu moc vypnout ji."

"Dojednáno," přislíbil Voldemort.

"Potom s radostí přijímám tvou nabídku a pokusím se s tebou ovládnout svět. Jsem radši, když je televize vypnutá, protože pak se v ní daleko lépe vidím."

Voldemort na Luciuse chvíli zíral. On je vážně pitomec.

...

Voldemort brzy zjistil, že malování je jedna z mála přijatelných forem odpočinku, dostupných v téhle Bohem zapomenuté díře, kde ho uvěznili. Právě horečnatě nanášel na plátno další vrstvu barvy, když se mu za zády objevil doktor Snape.

"Zajímavé," prohlásil Snape tónem, který má většina dospělých vyhrazený pro malé děti. "Řekněte mi o tom něco. Kdo je ta postava stojící tady vlevo?"

"To jsem já."

"Nelze si nevšimnout, jak obdařeného jste se namaloval, pane Riddle."

Voldemort si chvíli nechápavě prohlížel obraz, a pak zavrtěl hlavou. "To je moje hůlka."

Doktor Snape se na něj upřeně díval.

"Moje kouzelná hůlka," dodal Voldemort.

Doktor Snape se pořád jen díval.

"Hůlka, se kterou kouzlím," pokračoval ve vysvětlování Voldemort.

"Ach tak." Doktor Snape ukázal na velkou zelenou čmouhu. "A copak to z ní vychází? Kouzlo?"

"Kletba Avada Kedavra. Dají se tak zabíjet lidé."

"A ten člověk ležící na zemi je…"

"Potter. Zemřel mojí rukou. Všichni se budou klanět Pánu Zla! Bůhahahahaha."

Doktor Snape povytáhl obočí. "Pravděpodobně bych měl se svými kolegy prodiskutovat úpravu vaší medikace."

...

Jednoho dne, když vedli Pastorek a Potter Voldemorta do ordinace doktora Snapea, zaslechl známý uši drásající jekot, vycházející z chodby přísně střeženého oddělení.

"Tam jsou pacienti, kterým bylo léčení nařízeno soudem," vysvětloval Pastorek. "Jsou příliš nebezpeční na to, aby mohli být mezi ostatními pacienty."

Voldemort s porozuměním přikývl. "Belatrix!" zaječel. "Připrav se! Už brzo si pro tebe přijdu."

"Totálně mimo," mumlal si pro sebe Potter.

Voldemort se na něj otočil a propaloval ho pohledem. "Až se dostanu k moci, budeš se přede mnou plazit po kolenou a prosit, abys mi směl sloužit."

Potter mu pohled opětoval. "Všichni si myslí, že jste prostě jen cvok, ale já vás znám lépe. Vy jste nebezpečný! Ta jizva mluví sama za sebe," prohlásil Potter a ukázal na šrám na svém čele.

"Jsem daleko nebezpečnější, než si dokážeš představit," syčel na něj Voldemort. "Až tě zabiju, budu vládnout tisíc let."

"Možná bys opravdu měl zažádat o přeložení," navrhl Pastorek Potterovi.

...

"Copak to děláte?" zeptala se jedna ze sester Voldemorta, který seděl na židli postavené téměř v rohu.

"Mluvím se svým nejvěrnějším služebníkem, sestro Tonksová."

Sice se pokoušeli předstírat, že je tu několik různých sester, a poukazovali na to, že má každá z nich jiné vlasy, oči, a barvu pleti, že jsou každá jinak vysoká a mají rozdílné postavy, ale jeho oklamat nemohli. Vždycky přece věděl, že Tonksová je metamorfomág.

Sestřička si k němu přičapla, takže měli obličeje stejně vysoko. "A kdo pak je váš nejvěrnější služebník?"

"Samozřejmě, že Pettigrew. Sice je to bezvýznamný slaboch, ale docela užitečný."

Sestřička se rozhlédla dokola a nikoho neviděla. "A ten Pettigrew je neviditelný?"

"A mám vás! Snape se mě pokoušel přesvědčit, že žijeme ve světě, kde magie neexistuje, ale vy jste právě připustila, že je možnost stát se neviditelným. Věděl jsem, že vám ta maškaráda nemůže dlouho vydržet."

"Doktor Snape mě zabije," bručela si sestra pro sebe.

"A co se týče Pettigrewa," pokračoval Voldemort, "ten je momentálně ve své zvířecí podobě. "A je támhle," ukázal, "hned vedle koše na odpadky."

Sestra se podívala tam kam jí Voldemort ukázal a začala ječet: "Krysa! Je tu krysa!"

Místnost se naplnila vřískotem. Ten zvuk zněl Voldemortovým uším jako krásná hudba.

Krysa se protáhla otvorem ve zdi.

"Pamatuj si všechny moje příkazy!" křikl za ní Voldemort.

...

Voldemort tiše mluvil ke skupině pacientů namačkaných kolem něj. "Jste připraveni?" zeptal se.

Všichni, až na Luciuse, který si právě urovnával vlasy na ramennou, přikývli.

"Pitomec," zamumlal si Voldemort pro sebe. Pak se znovu obrátil ke své jednotce. "Máte své zbraně?"

Banda zamávala štětci, ze kterých byly pečlivě odstraněny štětiny.

"Pamatujete si znění zaklínadla?"

Přikývli opět všichni, tedy až na Luciuse, který se tentokrát věnoval svým nehtům.

"Pak tedy do útoku!" zavelel Voldemort.

Vypukl chaos.

Sestřičky křičeli o pomoc a přiběhla ochranka a ošetřovatelé. Mnozí z těch, co byli vyzbrojeni štětci, zapomněli úplně, že mají něco říkat, jiní křičeli Abrakadabra a Hokus pokus. Lucius mával svým štětcem a ječel "Weleda."

Štětce přestali být hůlkami a staly se z nich prostě jen špičaté kolíky, kterých se ochranka a lapiduši pokoušeli zoufale zmocnit.

A v tom všem zmatku se náhle objevil Voldemort přímo před Potterem.

"Konečně se potkáváme!" pronesl Voldemort. "Teď zemřeš."

"Leda ve snu," odpověděl mu Potter.

Poslední věc, kterou Voldemort viděl před tím, než se mu zatmělo před očima, byl blížící se Potterův paralyzér.

...

"Pane?"

Voldemort otevřel oči a uviděl nedaleko váhavě postávat Pettigrewa. Rozhlédl se, spatřil, že je na svém rodovém panství, a vítězoslavně se rozesmál.

"Znovu jsem porazil intriky nepřátel, kteří mě chtěli zničit!"oznámil.

"Tak to vám pane, blahopřeji," řekl zmatený Pettigrew opatrně.

"Za tenhle útok na mě lehne svět popelem."

"To by měl, pane."

Voldemort se maniakálně rozesmál, když v tom ho něco napadlo a ztichl.

"Nicméně ten nos mi bude scházet."