Voldemort v blázinci

Voldemort se probudil v neznámém pokoji, připoután k neznámé posteli. Věděl, že se nenachází v Azkabanu, protože všechno bylo prakticky sterilní. Prostěradla, jakož i stěny, byly čistě bílé, což znamenalo, že nebyl ani Malfoyovým hostem. Oni považovali tuto barvu za vhodnou jenom pro pleť nebo vlasy – v jiných případech byla daleko pod jejich úroveň. Pitomci.

Ozvalo se cinkání klíčů a dveře se otevřely. Do místnosti vešel muž, který s sebou nesl podnos s jídlem. Voldemortovi se zdálo, že ho odněkud zná. Připadal mu povědomý z toho zmatku na ministerstvu. Pastorek – tak se jmenoval.

“Kde to jsem?” domáhal se Voldemort.

Pastorek se zarazil.Vypadalo to, že byl překvapen, ale zároveň také potěšen. „Jsem rád, že tě vidím vzhůru. Čilého a s bystrou hlavou,“ řekl a odložil tác s jídlem na nejbližší stolek.

„Rozkazuji ti, aby jsi mě okamžitě dopravil na Ministerstvo kouzel.“

„Ouha, beru zpět.“ Kingsley se otočil ke dveřím a zavolal. “Hej, Harry! Raddle se nám vzbudil. Pojď sem.“

Voldemort šokovaně sledoval jak Harry Potter vchází dovnitř.

„Pottere!“ ušklíbl se. „Měl jsem vědět, že tu budeš. Řekni mi, jak se ti povedlo mě porazit?“

Potter se na něj zadíval. „Páni,“ obrátil se na Pastorka. „Je fakt na hlavu, co?“

Pastorek se zamračil. „Jste tu jen žákem a měl by jste už vědět, že tu takové termíny nepoužíváme. Vůči pacientům to je velice nezdvořilé.“ Pak se znovu obrátil na Voldemorta. „Tome, teď ti odvážu ruce aby jsi se mohl v klidu najíst. A pokud se budeš chovat dobře, tak ti možná dovolíme strávit nějaký čas v odpočinkové místnosti s ostatními.“

„S ostatními?“ opakoval Voldemort. „Moji věrní smrtijedi tu taky jsou?“

„Totální cvok“ zamumlal Potter, což se Pastorek rozhodl ignorovat.

Pastorek Voldemortovi opatrně uvolnil vázání a pomohl mu si sednout. Pak k němu přisunul stůl, na kterým byl podnos.

Voldemort se zhnuseně podíval na tác s jídlem. Tím by nenakrmil ani Nagini. Jestliže mu ale tohle mohlo umožnit setkat se se svými následovníky a vymyslet plán jak Ministerstvu uniknout, pak byl přinucen poslechnout. Proto popadnul vidličku, napíchnul na ní mrkev a právě jí zvedal ke svým ústům, když rukou do něčeho narazil. Položil vidličku a začal rukama svůj obličej zmateně zkoumat.

„To je nos!“ vykřiknul. „Já mám nos!“

Potter s odporem potřásl hlavou. „Straší mu v bedně.“

Voldemort zúžil oči a probodl Pottera pohledem. „Kdybych měl svou hůlku, tak bys mě prosil abych tě zabil.“

„Hůlku? Máš na mysli ten klacek, cos onehdy nechtěl pustit? Tak ten jsme vyhodili do koše.“

„Vyhodili jste moji hůlku!“ zaječel Voldemort. „Já vás zabiju!“. Vymrštil se z postele a ohnal se po Potterovi. Mezi tím stačil srazit stůl s jídlem, které vylétlo do vzduchu.

Než se mu však podařilo cokoli udělat, Pastorek ho chytil a vnutil ho zpět do postele.

„Začíná být násilnický!“ vykřikl Potter. „Znamená to, že ho můžu konečně omráčit?“

„Ne!“ odseknul Pastorek.

„Jenže vypadá nebezpečně. Jste si jistý, že do něj nemůžu napálit trochu té elektřiny?“

Pastorek se podíval na zklamaného Harryho. „Řekl jsem 'Ne'“.

„Zatraceně! Nikdy jsem nedostal šanci vrátit mu to za tu sklenici, co po mně hodil a trefil mě do čela. Asi mi kvůli tomu zůstane jizva.“

Voldemort se začal smát ostrým, pronikavým hlasem. Pastorek ho rychle přitlačil zpět do postele a znovu ho zavázal.

„Označil jsem tě jako sobě rovného a teď tě zabiju!“

Pastorek a Potter se na sebe podívali. Kingsley pokrčil rameny. „Aspoň už nemluví o tom, kde co vytahal.“


* * *


Pastorek s Potterem zatlačili Voldemorta do vyšetřovny, který se otočil a zlostně na ně zíral. Už po páté ukázal prstem na Pottera a vykřikl “Crucio!“. I po pátém pokusu se však nic nestalo.

„Pane Raddle, prosím posaďte se na vyšetřovací stůl.“

Ten hlas znal. Bleskurychle se otočil a podíval se na Snapea.

„Snape! Diky bohu! Musíš mě odsud dostat.“

„To mám také v úmyslu udělat.“

„Jaký je tvůj plán?“

„Můj plán je vyšetřit Vás a opatřit Vám tu nejlepší možnou zdravotnickou péči, takže budete schopen vrátit se do normálního života a stát se produktivním členem společnosti.“

Voldemort dostal skličující pocit - měl neblahé tušení, že Snape možná ve skutečnosti není opravdu na jeho straně.


* * *


Jak se rozhlížel po místnosti na odpočinek, Voldemort si všimnul, že nejméně dva tucty obyvatelů tu byli usazeny na různých židlích a gaučích. S potěšením zaznamenal, že několik z jeho následovníků byli mezi nimi.

Obrátil se k asistentovi, který jej doprovázel. „Co je támhletomu?“ zeptal se Voldemort a ukázal na Luciuse Malfoye.

„Tak tomu říkám osobnost. Ten si myslí, že je bůh nebo co.“

Lucius se zřejmě moc nezměnil.

Voldemort se usadil vedle Luciuse. Ten se zrovna šklebil na televizi, která byla příliš vysoko a tak mimo jeho dosah.

“Ta žena měla rudé vlasy. Nesnáším rudé vlasy. Jsou tak strašně, příliš červené.”

„Jak by se ti líbilo zabít všechny zrzky na světě?“ zeptal se ho potichu Voldemort.

Lucius se otočil a prohlédnul si ho. „Pokračuj.“

„Plánuji ovládnout svět hrůzou a strachem a rád bych využil tvojí pomoci.“

„To je dost práce.“ odmítnul Lucius a znovu se otočil k svojí televizi.

„Budeš za to odměněn.“ slíbil Voldemort.

„Jak pak?“

„Budeš mít moc. Muži a ženy se budou krčit u tvých nohou. Všichni tě budou obdivovat a zároveň se tě bát.“

Lucius se na něj chvíli netečně zíral. „A budu moct vypnout tu televizi?“

„Cože?“

„Sestry schovávají dálkový ovladač u sebe na recepci. Chtěl bych mít tu moc vypnou televizi.“

„Máš to mít.“ prohlásil Voldemort.

„Tak to se tedy s radostí připojím k tvému plánu ovládnou svět. Mám radši, když je televize vypnutá, protože jen tak můžu svůj odraz ve skle jasně vidět.“

Voldemort Luciuse chvíli pozoroval. Opravdu to byl pitomec.


* * *


Voldemort přišel na to, že kreslení bylo jedno z přijatelných forem rekreace v tom zapadákově, ve kterém byl uvězněn. Právě pilně nanášel trochu víc barvy na plátno, když si k němu stoupnul Dr. Snape.

„Zajímavé.“ odtušil Dr. Snape. „Pověz mi o tom. Kdo je ten člověk, co stojí vlevo?“

„To jsem já.“

„Vidím, že jste se namaloval s pozoruhodným vybavením, pane Raddle.“

Voldemort obraz chvíli pozoroval, než zakroutil hlavou. „To je moje hůlka.“

Dr. Snape se na něj upřeně díval.

„Moje kouzelnická hůlka.“ dodal Voldemort.

Dr. Snape na něj stále upřeně zíral.

„Hůlka, kterou používám ke kouzlení.“ objasnil Voldemort.

„Á, samozřejmě.“ Dr. Snape ukázal na velkou zelenou skvrnu barvy. „A to, co z ní vychází, je co? Kouzlo?“

„Avada Kedavra. To je smrtící kletba.“

„A ta postava na zemi je...“

„Potter. Zemřel mou rukou. Všichni se Temnému Pánovi budou klanět! Muhahaahaahaaa.“

Dr. Snape pozvedl jedno obočí. „Domnívám se, že se svými kolegy budu muset prodiskutovat průběh Vaší léčby.“


* * *


Jednou, když byl Voldemort doprovázen Pastorekem a Potterem do kanceláře Dr. Snapea, zaslechl známý pronikavý vřískot, který přicházel ze silně střeženého koridoru.

“To je oddělení pro duševně choré trestance,” vysvětlil Pastorek. “Mají příliš násilnické sklony, než aby byli mezi ostatními pacienty.”

Voldemort s pochopením přikývl. „Bellatrix!“ zařval. „Buď připravena! Co nejdříve pro tebe přijdu.“

„Úplně na hlavu,“ zašeptal Potter.

Voldemort se na něj zlostně otočil. „Až budu mocný ty se budeš plazit po kolenou a prosit, abys mi mohl sloužit.“

Potter mu zlostný pohled oplatil. „Ostatní si myslí, že jsi prostě střelený, ale jedině já to chápu. Jsi nebezpečný! Tahle jizva o tom svědčí,“ prohlásil Potter a ukázal ránu na svém čele.

„Jsem nebezpečnější, než si jen dokážeš představit,“ syknul Voldemort. „A až tě zabiju, budu vládnout po tisíc let.“

„Možná bychom tě měli přehodit jinam,“ navrhl Pastorek Potterovi.


* * *


„Co to děláte?“ zeptala se Voldemorta jedna za sester. Ten právě seděl na židli u rohu.

„Mluvím s mým nejloajálnějším sluhou, sestro Tonksová.“

Věděl, že se snaží, aby to vypadalo, že tu pracují různé zdravotní sestry. Předstírali, že všechny mají rozlišnou barvu vlasů, očí a pleti; že jsou odlišné podoby a velikosti, jenže ho nemohli oklamat. Voldemort si dobře pamatoval, že Tonksová je metamorfomág.

Sestřička si dřepla vedle Voldemorta, tak že jejich tváře byly na stejné úrovni. “Kdo je Váš nejloajálnější sluha?”

“Samozřejmě, že Pettigrew. Je to bezvýznamný, ubohý zbabělec, ale přesto je docela užitečný.”

Zdravotní sestra se kolem sebe ohlédla, ale nikoho neviděla. “Je snad Pettigrew neviditelný?”

„Aha! Snape se mě pokoušel přesvědčit, že se nacházím ve světě, kde žádná kouzla neexistují, ale právě teď jste přiznaly, že se člověk může stát neviditelným. Vždycky jsem věděl, že nikdo z vás nedokáže v téhle šarádě dlouho pokračovat.“

„Dr. Snape mě zabije,“ zamumlala sestra polohlasem.

„A co se týče Pettigrewa,“ pokračoval Voldemort, „ten se právě nachází ve své zvířecí podobě. Je támhle,“ ukázal prstem. „Hned vedle odpadkového koše.“

Zdravotní sestra se podívala směrem, kterým Voldemort ukazoval, a hlasitě vykřikla. „Krysa! Támhle je krysa!“

Víc výkřiků se ozvalo místností. Ten zvuk byl jako hudba pro Voldemortovi uši.

Krysa uprchla prasklinou ve zdi.

„Pamatuj na moje pokyny!“ zvolal za ní Voldemort.


* * *


Voldemort tiše promlouval ke skupině, která byla shromážděné kolem něj. „Připraveni?“ optal se jich.

Všichni kromě Luciuse přikyvli. Ten jen pohodil hlavou a odhrnul si tak vlasy z obličeje.

„Blb“ zamumlal Voldemort. Pak opět oslovil shromážděnou skupinu. „Máte své zbraně?“

Mávli svými štětci, které byli pečlivě zbaveny všech štětin.

„Pamatujete si kouzelnou formuli?“

Všichni znovu přikývli - mimo Luciuse, který si tentokrát se zájmem prohlížel nehty.

„Pak tedy všichni do útoku!“ nařídil Voldemort.

Všude nastal chaos.

Strážníci a asistenti se přitekli na pomoc křičícím sestřičkám. Valná většina těch, kteří byli vyzbrojeni štětci, úplně zapomněli na kouzelná slova, zatímco jiní ječeli Abrakadabra anebo Hokus-Pokus. Lucius zaměřoval štětcem a křičel “Aveda”.

Ze štětců se brzy staly spíš špičaté špejle než kouzelnické hůlky, kterých se strážníci a asistenti zoufale snažili zmocnit.

Právě v tomto zmatku se Voldemort konečně setkal s Potterem tváří v tvář.

„Konečně se potkáváme!“ prohlásil Voldemort. „A teď zemřeš!“

„O tom si můžeš leda tak nechat zdát,“ opáčil Potter.

Poslední věc, kterou Voldemort stačil vidět, než upadl do bezvědomí, byla Potterova elektrická pistole.


* * *


„Pane?“

Voldemort otevřel oči a jeho zrak padl na Pettigrewa, který postával poblíž. Vítězný smích prolehl domem jeho předků, jak se kolem sebe rozhlédnul.

„Opět jsem zdolal protivníkův zákeřný plán na moje zničení!“ prohlásil slavnostně.

„Blahopřeji, můj Pane,“ odpověděl opatrně zmatený Pettigrew.

„Celý svět bude pikat kvůli tomuto útoku proti mé osobě!“

„To by tedy měl, Pane.“

Voldemortův maniakální smích utichl, jak si najednou na něco vzpomněl.

„Avšak můj nos mi bude chybět.“


KONEC