Jak byl Voldemort v blázinci

Sotva po probuzení si Voldemort uvědomil, že je v úplně neznámém pokoji přivázaný k posteli. Místnost byla až sterilně čistá, tak jako zdi okolo, což ho ujistilo, že není v Azkabanu. Protože i pokrývky tady byly čistě bílé věděl, že není ani hostem v Malfoyově sídle, protože ti přece uznávali bílou jen jako barvu vlasů či kůže, všechny její ostatní formy považovali za něco nedůstojného. Hlupáci.

V tom zachrastily v zámku klíče a dveře se otevřely.

Muž, který vstoupil, nesl tác s jídlem, a Voldemort si vzpomněl, že ho už jednou viděl. Bylo to při tom debaklu na Ministerstvu. Jak jen se… Pastorek, to je ono!

"Kde to jsem?!" vyštěkl Voldemort.

Pastorek vypadal překvapeně i potěšeně zároveň, když pokládal tác na stolek blízko Voldemortovy postele. "Jsem rád, že jsi vzhůru, Tome. Při všech smyslech, jako vždy."

"Nařizuju ti, abys mě ihned vzal na Ministerstvo kouzel!"

"Ale ale… nějak brzo mluvíš," s tím se Kingsley otočil ke dveřím a křikl: "Hej, Harry! Riddle už je vzhůru. Pojď sem!"

Voldemort byl s to jen sledovat, jak Harry Potter vchází dovnitř.

"Potter," pronesl s úšklebkem. "Měl jsem vědět, že tady budeš!! Tak do toho, jak jsi mě dostal?"

Harry na něj jen zíral. "Wow," řekl Kingsleymu. "On je fakt mimo, že?"

Pastorek se lehce zamračil. "Je mi jasné, že se teprve učíš, ale i tak bys už měl vědět, že tohle oslovení tady nepoužíváme. Není to moc zdvořilé vůči pacientům, však víš." Ještě jednou se obrátil na Voldemorta. "Tome, uvolním ti ruce, aby ses mohl najíst. Jestli se budeš chovat slušně, tak ti možná povolíme být chvíli s ostatními ve společenské místnosti."

"S ostatníma?" ptal se. "To jsou tady i mí věrní Smrtijedi?!"

"Úplnej cvok," zahučel Potter, ale Pastorek to ignoroval. Místo toho Voldemortovi opatrně odňal z ramen část svěrací kazajky a pomohl mu se posadit. Následně mu poposunul stolek s tácem blíž. Voldemort na jídlo vrhl jen znechucený pohled. Touhle břečkou by nekrmil ani Nagini!!

V každém případě, jestliže mu spořádání tohohle "jídla" umožní setkat se se svými přívrženci a možná i dostat se ze spárů ministerstva, pak na to byl ochoten přistoupit. Chvatně se natáhl pro vidličku, s níž začal zpracovávat mrkev. Ve chvíli, kdy už ji zvedal k ústům, jeho ruka do něčeho narazila. Na chvíli vidličku odložil a rukama zmateně zkoumal svůj obličej.

"Můj nos!" křikl. "Já mám nos!!"

Potter jen znechuceně zavrtěl hlavou. "Jo, jako nějakej netopýr ze zvonice."

Voldemortovy oči se zúžily, jak zlostně hleděl na Pottera. "Kdybych měl svou hůlku, pak si piš, že bys mě prosil, abych tě zabil!!!"

"Hůlku?! Myslíš ten klacek, který jsi tuhle nechtěl pustit? Tak ten jsme vyhodili."

"Tys vyhodil mou hůlku??!!" zaskřípal Voldemort vztekem. Vzápětí se vymrštil ze své postele ve snaze zaútočit na Pottera, přičemž odhodil stolek stranou a všechno jídlo se rozletělo kolem. "Já tě vážně zabiju!!!"

Než však mohl svoje výhružky uskutečnit, Kingsley ho zadržel a dotlačil zpátky do postele.

"On začíná vyšilovat!!" řval Potter. "Můžu ho ochromit svým paralyzátorem?"

"V žádném případě!!" zahřměl Kingsley.

"Ale on vypadá fakt nebezpečně! Jste si jistý, že ho nemůžu oddělat?"

Pastorek chvíli probodával značně zklamaného Harryho pohledem. "Už jsem řekl!!"

"To snad ne!?! Já mu to za to, jak po mě tenkrát hodil to sklo, snad nikdy nevrátím!! Vždyť na tom čele budu mít jizvu!!"

Ve chvíli, kdy Pastorek znovu přivazoval Voldemorta k posteli, se pacient pronikavě zasmál.

"Označil jsem si tě jako sobě rovného, a taky že tě zabiju!"

Kingsley a Potter si vyměnili zmatené pohledy, načež Kingsley jen pokrčil rameny. "Alespoň znovu nemluví o dámském přirození."

* * *

Pastorek společně s Potterem dotlačili Voldemorta k prohlídce. Neustále je oba spaloval pohledem. Pak už popáté na Pottera zamířil prstem a zahřměl: "Crucio!" Popáté, k jeho smůle, to nefungovalo.

"Pane Riddle, posaďte se lůžko."

Ten hlas poznával. Když se otočil, spatřil Snapea.

"Snape! Díky Bohu! Musíte mě odsud dostat."

"Nic jiného ani nemám v úmyslu."

"Jakej máte plán?"

"Mým plánem je vyšetřit vás a poskytnout vám tu nejlepší možnou léčbu, abyste se mohl vrátit k normálnímu životu a stát se právoplatným členem společnosti."

Při těch slovech Voldemortovi došlo, že Snape přece jen možná nebude na jeho straně.

* * *

Jak Voldemort zkoumal společenskou místnost, viděl minimálně dva tucty zdejších obyvatel hovících si na několika židlích a pohovkách. Když mezi nimi spatřil i několik ze svých někdejších přívrženců, hned mu to zvedlo náladu.

Otočil se na pomocníka, který ho tam dopravil. "Co je s tam tím?" ptal se, ukazuje přitom na Luciuse Malfoye. "Tam ten? To je vážně síla. Myslí si, že je Bůh nebo tak něco."

Samozřejmě, že se Lucius ani trochu nezměnil.

Voldemort se k němu přisunul. Lucius právě sledoval televizi, která byla umístěna dostatečně vysoko, aby na ni nemohl dosáhnout a lehce se u toho pochechtával.

"Ta ženská měla zrzavý vlasy. Ty já nemůžu vystát. Jsou tak…tak zrzavý!"

"Jak by se ti líbilo všechny tyhle zrzouny na světě zabít?" ptal se Voldemort potichu.

Lucius se k němu obrátil a měřil si ho pohledem. "Pokračuj."

"Mám v plánu ovládnout svět a nastolit vládu teroru a byl bych rád, kdybys mi pomohl."

"Ale to zní jako práce," pronesl Lucius pohrdavě a znovu se obrátil k televizi.

"Však budeš odměněn," slíbil Voldemort.

"A to jak?"

"Budeš velet všem silám. Muži i ženy se budou plazit u tvých nohou. Budeš postrachem a modlou zároveň."

Na chvíli na něj Lucius zíral bez jakéhokoliv zájmu. "A budu pak moct vypnout tu televizi??"

"Cože?!"

"Sestřičky si nechávají ovladač od televize ve své místnosti. Rád bych měl tu sílu ji alespoň vypnout."

"Fajn," prohlásil Voldemort.

"V tom případě se k tobě rád připojím. To víš, můj odraz nejlíp vynikne jen když je ta televize vypnutá."

Na chvíli Voldemort na Luciuse zíral, neschopen slova. Byl to ještě větší blb, než si kdy myslel.

* * *

Za dobu strávenou v tom zpropadeném blázinci už Voldemort stačil přijít na to, že jedinou přijatelnou formou odpočinku je malování. Právě něco spěšně dokresloval na plátno, když zpozoroval blížícího se doktora Snapea.

"Opravdu zajímavé," poznamenal doktor. "Pověz mi o tom něco bližšího. Kdo to stojí úplně vlevo?"

"To jsem já."

"Všiml jsem si, že podle vaší kresby jste tam dole opravdu hodně vyvinutý, pane Riddle."

Voldemort chvíli zaujatě pozoroval svůj obrázek, načež jen potřásl hlavou. "Ale ne, to je má hůlka."

Doktor Snape na něj beze slova zíral.

"Má kouzelná hůlka," upřesnil.

Pořád nic.

"Hůlka, která dokáže vyvolávat kouzla," dál se to snažil zjednodušit.

"Aha, no samozřejmě." Doktor Snape poukázal na velkou zelenou skvrnu. "Co to z ní vychází? Magie?"

"Kletba Avada Kedavra. Zabíjí lidi."

"A ta postava na zemi je… "

"Potter. Sám jsem ho zabil. Všichni se budou klanět před Temným Pánem!! Muhahahaaaa."

Doktor Snape zkřivil obočí. "Myslím, že to budu muset ještě probrat s kolegy, kteří mají na starosti vaši léčbu."

* * *

Jednoho dne, ve chvíli, kdy Potter s Pastorkem převáželi Voldemorta do kanceláře doktora Snapea, jejich pacient zaslechl podivuhodně známý křik přicházející z chodby se zvýšenou ochranou.

"Tohle je oddělení psychicky postižených zločinců," vysvětloval Pastorek. "Nemůžeme je nechat s ostatními, protože mají příliš násilnické sklony."

Voldemort chápavě přikývl. "Bellatrix!" zařval však. "Připrav se! Přijdu si pro tebe jak jen to bude možné!!"

"Tomu říkám totální cvoci," zamumlal Potter.

Voldemort se na něj obrátil a zlostně ho spaloval pohledem. "Až budu opět u moci, tak se mi budeš plazit u nohou a žebrat, abys mi vůbec mohl sloužit."

Potter mu oplatil nenávistný pohled. "Každý si myslí, že jsi blázen, ale já to vím líp. Jsi nebezpečný!! I moje jizva to ví," pronesl Potter, ukazuje na znamení na svém čele.

"Jsem nebezpečnější, než jsi si kdy myslel," zasyčel Voldemort v odpověď. "Jen co tě zabiju, budu bezmezně vládnout tisíc let!!!"

"Možná, že by jsme tě přece jenom měli přeložit jinam," navrhl Potterovi Pastorek.

* * *

"Co to děláte?" ptala se jedna ze sestřiček Voldemorta, který seděl na židli v rohu místnosti.

"Mluvím se svým nejoddanějším jedincem, sestro Tonksová."

Snažili se předstírat, že je na oddělení sester hned několik. Zdůrazňovali to především tím, že každá ze sester měla jiné vlasy, oči, jinou barvu pleti i postavu, ale stejně se jim ho nepodařilo obelstít. Voldemort moc dobře věděl, že Tonksová dokáže měnit podoby.

Sestra si dřepla hned vedle Voldermorta, tak, že si hleděli zpříma do obličeje. "Kdo je váš nejoddanější jedinec?"

"Pettigrew, samozřejmě. Sice je to docela nevýznamné, slabomyslné stvoření, ale někdy se hodí."

Sestřička zamžourala kolem dokola, ale nikoho neviděla. "Pettigrew je neviditelný?"

"Ha-ha! Snape se mě snažil přesvědčit, že se na tomhle světě žádná magie nenachází, přičemž jste mi vy právě potvrdila, že se člověk může stát neviditelným. Dobře jsem věděl, že ani jeden z vás tuhle šarádu nevydrží hrát moc dlouho."

"Doktor Snape mě zabije," zamumlala sestřička přidušeně.

"Co se týče Pettigrewa," pokračoval Voldemort, "právě je ve své zvířecí podobě. Je právě tady," ukázal Voldemort. "Hned vedle koše na odpadky."

Sestřička se podívala směrem, kam Voldemort ukazoval a z úst se jí vydral poděšený výkřik. "Krysa! Krysa! Támhle!!"

Místností se rozléhaly další výkřiky. Hudba pro Voldemortovy uši. Krysa odcupitala pryč skrz trhlinu ve zdi.

"Nezapomeňte na mé instrukce!" křičel Voldemort vzápětí.

* * *

Voldemort tiše promlouval ke skupince nashromážděné kolem něj.

"Připraveni?" ptal se.

Přikývli všichni vyjma Luciuse, který jen pohodil vlasy.

"Blbečku," zamumlal Voldemort. Ještě jednou se obrátil na skupinku. "Všichni mají své zbraně?"

Skupinka zamávala svými štětci, ze kterých byly pečlivě odstraněny všechny štětiny.

"Pamatujete si kouzelnou formuli?"

Opět přikývli všichni až na Luciuse, který teď zkoumal své nehty.

"V tom případě přejděme do útoku!" poručil Voldemort.

Následoval chaos.

Sestřičky volaly o pomoc právě přibíhající ochranku. Hodně z těch, kteří se snažili použít štětce, zapomněli kletbu úplně, zatímco ostatní křičeli něco jako Abrakadabra nebo Hokus Pokus. Lucius mířil svým štětcem a řval "Aveda‘‘.

Štětce se brzo z kouzelných hůlek staly ostrými předměty, jež se ochranka zoufale snažila odstranit z dosahu pacientů.

V nastalé vřavě se Voldemort ocitl tváří v tvář Potterovi.

"Konečně se potkáváme!" pronesl Voldemort. "Teď zemřeš."

"Leda tak ve snu," opáčil Potter.

Poslední věc, kterou Voldemort viděl, než byl omráčen, byl Potter, přibližující se k němu se svým paralyzátorem.

* * *

"Pane?"

Voldemort otevřel oči a upřel je na Pettigrewa vysávajícího poblíž.

Rozhlédl se po pokoji a když mu došlo, že není nikde jinde než ve svém příbytku, vítězoslavně se rozesmál.

"Ještě jednou jsem přelstil nepřítelův záměr mě zničit!" prohlásil.

"Blahopřeji, Pane," řekl mírně zmatený Pettigrew.

"Za tohle bude svět pykat!"

"To rozhodně, Pane."

Voldemort se notnou chvíli šíleně pochechtával, když v tom mu umlkl a zamyslel se.

"Každopádně mi bude chybět můj nos."

-Konec-