Voldemort v blázinci

Pozn.: Za pomoc při překladu „whore crotches“ děkuji galahadovi a omlouvám se, že jsem plně nedokázala vysvětlit, kdo je Voldemort:)

Voldemort se probudil v neznámé místnosti, přikurtovaný k neznámé posteli. Všechno bylo čisté, skoro sterilní, takže nebyl v Azkabanu. Podle čistě bílého povlečení a stejně bílých stěn poznal, že není ani hostem v sídle Malfoyových, protože ti bílou považovali vhodnou pouze pro pleť a vlasy a ve všech ostatních formách byla pod jejich úroveň. Blbečci.

V zámku zachrastily klíče a dveře se otevřely. Muž, který vešel s podnosem jídla, mu byl trochu povědomý a Voldemort si vzpomněl, že ho viděl při debaklu na ministerstvu. Pastorek – tak se jmenoval.

„Kde to jsem?“ zeptal se Voldemort.

Když Pastorek pokládal podnos na blízký stolek, vypadal překvapeně, ale potěšeně. „Jsem rád, že tě vidím vzhůru, Tome. Vzhůru a při smyslech.“

„Přikazuji ti, abys mě ihned vzal na ministerstvo kouzel.“

„Ou. Tak to jsem řekl předčasně.“ Kingsley se otočil ke dveřím a zavolal: „Hej, Harry! Raddle je vzhůru! Pojď sem!“

Voldemort šokovaně sledoval, jak do pokoje vchází Potter.

„Pottere!“ zašklebil se Voldemort. „Měl jsem tušit, že tu budeš. Pověz mi, jak jsi mne porazil?“

Potter na něj zíral. „Pane jo,“ řekl Pastorkovi, „je vážně trhlej, co?“

Pastorek se zamračil. „Jsi teprve praktikant, ale měl bys už vědět, že tenhle výraz tady nepoužíváme. K pacientům je to neuctivé.“ Znovu promluvil k Voldemortovi: „Tome, uvolním ti ruce z pout, aby ses mohl najíst. Když ukážeš, že se umíš chovat, možná budeš moci chvíli pobýt s ostatními ve společenské místnosti.“

„S ostatními?“ otázal se Voldemort. „Mí věrní Smrtijedi jsou tu také?“

„Naprostý blázen,“ zamumlal Potter, což Pastorek ignoroval.

Pastorek opatrně uvolnil Voldemortovy ruce z pout a pomohl mu posadit se. Potom mu přisunul podnos s jídlem blíž.

Voldemort se na tác s jídlem znechuceně podíval. Touhle břečkou by nenakrmil ani Naginiho. Ale pokud mu to umožní setkat se se svými přívrženci a naplánovat, jak zmizet ze spárů ministerstva, tak udělá, co mu řekli. Popadl vidličku, nabodl na ni mrkev a zvedal ji k ústům, když jeho ruka do něčeho narazila. Zmateně odložil vidličku a rukama zkoumal svůj obličej.

„Nos!“ zařval. „Já mám nos!“

Potter znechuceně potřásl hlavou. „Kape mu na maják.“

Voldemort se s přimhouřenýma očima zadíval na Pottera: „Kdybych měl hůlku, donutil bych tě, abys mě prosil o smrt!“

„Hůlku? Myslíš tu tyčku, kterou jsi tuhle odmítal dát z ruky? Tu jsme hodili do odpadků.“

„Vy jste vyhodili moji hůlku?“ zavřískal Voldemort. Vymrštil se směrem k Harrymu a přitom převrhl stolek, takže jídlo vyletělo do vzduchu. „Zabiju tě!“

Než se Voldemort k Potterovi dostal, Pastorek ho zachytil a odhodil zpátky.

„Začíná se chovat agresivně!“ vykřikl Potter. „Můžu mu dát ránu paralyzérem?“

„Ne!“ odsekl Pastorek.

„Ale vypadá nebezpečně. Seš si jistý, že ho nemůžu paralyzovat?“

Pastorek si vyhradil vteřinku, než se na zklamaného Harryho podíval: „Řekl jsem ne.“

„Sakra! Ještě jsem mu nevrátil to, jak po mně hodil skleničku a ta mě praštila do čela. Myslím, že mi po tom zůstane jizva.“

Voldemort, Pastorkem přitlačený a znova připoutaný k posteli, se pronikavě zasmál: „Poznamenal jsem tě jako sobě rovného a zabiju tě!“

Kingsley a Potter se jeden na druhého podívali a Kingsley pokrčil rameny: „Aspoň už po sestrách nechce, aby ho připojily na sex ve virtuálu.“

***

Pastorek a Potter postrčili Voldemorta do vyšetřovací místnosti. Otočil se, aby se na ně podíval. Popáté namířil prst na Pottera a vykřikl: „Crucio!“ A popáté to nefungovalo.

„Pane Raddle, posaďte se k vyšetřovacímu stolu.“

Ten hlas poznal. Otočil se a spatřil Snapea.

„Snape! Díky bohu! Musíš mě odsud dostat!“

„To mám v úmyslu.“

„Jaký máš plán?“

„Můj plán je vyšetřit vás a poskytnout vám tu nejlepší možnou péči, abyste se mohl vrátit do vnějšího světa a být užitečným členem společnosti.“

Voldemort měl skličující pocit, že Snape by tak úplně nemusel být na jeho straně.

***

Když se Voldemort rozhlédl po společenské místnosti, uviděl aspoň další dva tucty lidí rozesazených na židlích a pohovkách. S radostí zaznamenal, že mezi nimi bylo několik jeho přívrženců.

Obrátil se na asistenta, který ho přivedl: „Co s ním je?“ zeptal se a ukázal na Luciuse Malfoye.

„Tohle je docela případ. Myslí si, že je bůh nebo co.“

Jistě, Lucius se vůbec nezměnil.

Voldemort se usadil vedle křesla, ve kterém seděl Lucius šklebící se na televizi umístěnou vysoko mimo dosah.

„Ta žena měla zrzavé vlasy. Nemůžu zrzavé vlasy snést. Byly tak, tak zrzavé.“

„Co bys řekl tomu, zabít všechny zrzky na světě?“ zeptal se Voldemort tlumeným hlasem.

Lucius se otočil a prohlížel si ho: „Pokračuj.“

„Hodlám ovládnout svět za pomoci toho nejhoršího strachu a byl bych rád, kdybys mi pomohl.“

„To vypadá jako práce,“ prohodil Lucius pohrdavě a otočil se zpátky k televizi.

„Budeš odměněn,“ přislíbil Voldemort.

„Jak?“

„Budeš mít moc poroučet. Muži a ženy se ti budou krčit u nohou. Všichni tě budou obdivovat a bát se tě.“

Lucius se na něj chvíli netečně díval. „A budu moct vypnout tu televizi?“

„Cože?“

„Sestry si ovladač nechávají na sesterně. Chci mít tu moc, vypnout to.“

„Dobře,“ prohlásil Voldemort.

„Potom se k tobě s radostí připojím ve snaze ovládnout svět. Opravdu mám mnohem radši, když je ta televize vypnutá, jinak pořádně nevidím svůj odraz ve skle.“

Voldemort na Luciuse chvíli zíral. Vážně to byl hňup.

***

Voldemort zjistil, že malování byla na tomhle bohem zapomenutém místě, kde ho uvěznili, jedna z přijatelných forem odpočinku. Zrovna na plátno pečlivě nanášel trochu víc barvy, když se za ním objevil doktor Snape.

„Zajímavé,“ pronesl doktor Snape. „Povídejte mi o tom. Kdo je ta postava stojící nalevo?“

„To jsem já.“

„Všiml jsem si, že jste se nakreslil nápadně dobře obdařený, pane Raddle.“

Voldemort se chvíli díval na obrázek a pak potřásl hlavou: „To je moje hůlka.“

Doktor Snape se na něj upřeně zadíval.

„Moje kouzelná hůlka,“ dodal Voldemort.

Doktor Snape ho nepřestával pozorovat.

„Moje hůlka, se kterou dělám kouzla,“ objasnil Voldemort blíže.

„Ach tak.“ Doktor Snape ukázal na velkou zelenou skvrnu na obrázku. „Co to z ní vychází? Kouzlo?“

„Kletba Avada Kedavra. Zabíjí lidi.“

„A ta postava na zemi, to je...“

„Potter. Zemřel mou rukou. Všichni se budou klanět Pánovi Zla! Chachachachachá!“

Doktor Snape pozvedl obočí. „Myslím, že bych měl s kolegy prodiskutovat dávkování vašich léků.“

***

Jednou, když ho Pastorek a Potter odváděli do kanceláře doktora Snapea, uslyšel z ostře hlídané chodby známý uširvoucí křik.

„To je oddělení pro kriminální případy,“ vysvětlil Pastorek. „Jsou moc agresivní na to, aby byli pohromadě s ostatními pacienty.“

Voldemort na důkaz pochopení přikývl. „Bellatrix!“ zařval. „Připrav se! Přijdu pro tebe hned, jak to bude možné!“

„Vážně cvok,“ zamumlal Potter.

Voldemort se otočil a pronikavě se na něj zahleděl: „Až se dostanu k moci, budeš se plazit po kolenou a škemrat, abys mi mohl sloužit!“

Potter mu pohled opětoval: „Všichni si myslí, že jsi prostě jenom blázen, ale já to vím líp. Jsi nebezpečný! Tahle jizva mluví za vše,“ prohlásil Potter a ukázal si na znamení na čele.

„Jsem nebezpečnější než si vůbec dokážeš představit,“ zasyčel na něj Voldemort. „Až tě zabiju, budu vládnout tisíc let!“

„Možná by tě měli přeřadit jinam,“ navrhl Pastorek Potterovi.

***

„Co to děláte?“ zeptala se jedna ze sester Voldemorta sedícího na židli v rohu.

„Mluvím se svým nejvěrnějším služebníkem, sestro Tonksová.“

Snažili se předstírat, že je tu několik různých sester. Poukazovali na to, že každá sestra má jiné vlasy, oči i pleť, jinou postavu a výšku, ale jeho oklamat nemohli. Voldemort moc dobře věděl, že Tonksová je metamofomág.

Sestra si dřepla vedle Voldemorta, takže jejich tváře byly na stejné úrovni. „Kdo je váš nejvěrnější služebník?“

„Pettigrew, samozřejmě. Je to bezvýznamný tvor se slabou vůlí, ale docela užitečný.“

Sestra se podívala kolem, ale nikoho neviděla. „Pettigrew je neviditelný?“

„Ha! Snape se mě snažil přesvědčit, že jsem ve světě bez kouzel, ale vy jste právě uznala, že člověk se může stát neviditelným. Věděl jsem, že nikdo z vás nevydrží tuhle šarádu dlouho.“

„Doktor Snape mě zabije,“ zamumlala si sestra pro sebe.

„Co se Pettigrewa týče,“ pokračoval Voldemort, „právě se nachází ve své zvířecí podobě. Je přímo tamhle,“ ukázal. „Vedle odpadkového koše.“

Sestra se podívala na místo, kam Voldemort ukazoval, a vykřikla: „Krysa! Je tam krysa!“

Místností se rozlehly další výkřiky. Pro Voldemortovy uši byl ten zvuk hudbou.

Krysa odpelášila pryč dírou ve zdi.

„Pamatuj si všechny mé pokyny!“ zakřičel za ní Voldemort.

***

Voldemort potichu promlouval ke skupince shromážděné okolo něj: „Jste připravení?“ zeptal se.

Všichni přikývli, kromě Luciuse, který si přehodil vlasy přes ramena.

„Hňup,“ zamumlal Voldemort. Znova se obrátil ke skupině: „Máte zbraně?“

Skupinka zamávala štětci, které byly pečlivě zbavené štětin.

„Pamatujete si zaklínadlo?“

Opět přikývli všichni kromě Luciuse, který zkoumal své nehty.

„Tak tedy do útoku!“ zavelel Voldemort.

Následoval chaos.

Sestry volaly o pomoc přibíhající dozorce a asistenty. Mnozí z pacientů se štětci úplně zapomněli na zaklínadlo, jiní zase vykřikovali „Abrakadabra“ nebo „Hokus Pokus.“ Lucius mířil svým štětcem a křičel: „Aveda!“

Spíš než hůlky štětce brzy připomínaly špičaté tyčky, které se dozorci a asistenti zoufale snažili sebrat.

V nastalém zmatku se Voldemort ocitl tváří v tvář Potterovi.

„Konečně se potkáváme,“ prohlásil Voldemort. „Teď zemřeš.“

„O tom si nech leda tak zdát,“ odpověděl Potter.

Poslední, co Voldemort viděl, než upadl do bezvědomí, byl Potterův přibližující se paralyzér.

***

„Pane?“

Voldemort otevřel oči a spatřil Pettigrewa krčícího se poblíž. Rozhlédl se kolem, zjistil, že je v domě svých předků, a začal se vítězoslavně smát.

„Znova jsem překazil nepřítelovo spiknutí, které mě mělo zničit!“ prohlásil.

„Gratuluji, pane,“ řekl zmateně a ostražitě Pettigrew.

„Za útok proti mně svět skončí v plamenech!“

„To by měl, pane.“

Voldemort se bláznivě smál, když mu najednou cosi došlo a on ztichl.

„Nicméně ten nos mi bude chybět.“